O Řecku z Řecka č.3 - Jak se vaří doma...

Fotografie (1)  • Foto: manolie

Řecká kuchyně? Hlasuji pro všemi deseti!!

Středomořská strava je ostatně vyhlášená tím, jak je zdravá, převážně jednoduchá a chuťově "čistá". Např. grilovaná masa se nenakládají a nekoření ničím jiným než solí, oreganem a polévají citrónovou šťávou (která mimo jiné omezuje škodlivé účinky z uhelných výparů způsobujících rakovinu).

Základ řecké kuchyně: olej, olej, olej. Olivový samozřejmě!! Tak jako většina řeckých rodin, tak I já mám v jedné malé vesničce svůj olivový háj, a tak se tu olejem rozhodně nešetří. Každý ho má pro svou potřebu dost. Je to jeden z prvků zasluhujících se o vysoký průměrný věk obyvatel. Ne, ani ten nejdražší olivový olej koupený v Česku se nedá srovnat s domácím olejem, kde ¨čerstvě nasbírané slisované olivy tečou přímo na pánev". (Bez určité chemické úpravy totiž není možné jeho zaláhvování a vyvezení do ciziny.) Není nic lepšího než hranolky smažené v olivovém oleji. V Řecku se totiž ani jiné brambory nejí. Vařené bramborky s máslíčkem, jak je zvykem v českých domácnostech, tady nenajdete. Maximálně nějaké to puré, ale velmi omezeně. Je obrovský mýtus, že se olivový olej přepaluje. Právě naopak!! Používá se až do úplného spotřebování znovu a znovu. Při jeho kupování pozorujte jeho barvu. Musí být zelená nebo alespoň do zelena. Žlutá není olivový olej, ale mix všeho možného. Cena čistého a čerstvného oleje přímo od vesničana nebo z lisovny je přibližně 4, 4.5 až 5 euro. Domyslete si sami, z čeho se asi skládají a jak kvalitní mohou být oleje, které se na policích českých supermarketů prodávají za cenu pod sto korun za litr..

Řada jídel se v Řecku vaří pouze v jednom hrnci, zejména různá zeleninová jídla, ale I ta s masem, ve kterých aspoň deci oleje nesmí chybět. Stejně tak ani rajský protlak, hrst čestvé cibulky, petržele, celeru či kopru. (pár jednoduchých receptů slibuji napsat v příštím článku). Každá správná řecká hospodyňka se vypravuje jednou týdně s nákupním vozíčkem na ovocně-zeleninový trh, který se koná zrovna v její čtvrti a zásobí se na celý týden. Výběr je, díky klimatu, obrovský po celý rok, vše je čerstvé a max. den předem sbírané. Zhruba jednou týdně se zastaví I na rybím trhu. Ten centrální v Athénách si nenechte při své návštěvě v žádném případě ujít. Budete okouzleni. Najdete tu snad všechno co žije v moři a dá se jíst. Zvláště oblíbené jsou různé druhy malých rybek, které se jen umyjí, obalí v mouce, rychle osmaží a podávají ze salátem. (viz foto)

V Řecku se nevaří zásmažky a nejí se dva chody. (Vždy hovořím o obyčejném každodenním fungování rodin). Jí se buď rovnou druhé nebo jen polévka, která je tak hustá a hutná, že nahrazuje hlavní chod. Ostatně, představte si jíst klasickou horkou českou nudlovou při teplotách 30 a 40 stupňů celsia. To není nic s medem:-) K jídlu si každý správný Řek dá I kus chleba, (bílého, typu veka..), který se jí opravdu ke všemu, dokonce I ke špagetám. Ale salát také nesmí chybět a ani sklenička domácího vína (nějakou tu malou vinici taky každý má..) Jí se zásadně jen vidličkou. Nůž se téměř nepoužívá.

Rodiny se snaží se u stolu scházet a neexistuje přijít na návštěvu nebo se jen tak stavit k někomu v době oběda a nebýt zatažen a téměř donucen jíst s nimi.

Velkým mínusem, který předchozí klady správné stravy kazí je to, že Řeci nesnídají. Bohužel. Děti jakž takž, I když často jdou do školy jen o hrnku mléka, ale dospělí vůbec. Snídaní je pro ně káva a cigareta. Kouří se tu opravdu hodně (téměř 50 procent mužů a 30 procent žen!!) a omezování kouření podle evropských standartů se setkává se značnou nevolí. Protože ale cigareta nikoho nenasytí, během dopoledne si plní žaludek různými snacky z listového těsta, které se prodávají na každém rohu a jsou plněny buď na sladko (vanilkový krém, cukr a skořice = Bugáca) nebo na slano (sýrem a špenátem, fetou, šunkou apd.) Je to vše opravdu moc dobré a rozhodně si dejte, až tu budete. Tyhle dobroty ale napomáhají, již z části vrozenému, "hruškovitému" tvaru ženských postav řekyň, být ještě výraznější..

Samozřejmě vařím doma I česká jídla. Na knedlík a kyselé zelí nedám dopustit, stejně tak jako třeba na placky či smažený květák (jídla tady zcela neznámá). O knedlíku řekli mí řečtí přátelé: " Nechápu, proč vaříš ten chleba ve vodě." Po téměř dvaceti letech v Řecku jsem si všechno potřebné do kuchyně našla nebo něčím obdobným nahradila, ale mouku ne. Neexistuje tady totiž jiná mouka než hladká. Sice několik druhů hladké, ale polohrubou a hrubou (zejména na pečení..) sháním v jednom jediném Athénském obchůdku, který vozí pár českých potravin. Klasické české koláče a zákusky jsou nenahraditelné. Řecké sladkosti jsou tak příšerně sladké, že při vykrojení jednoho kousku zákusku z plechu se prázdné místo ihned zaleje sirupem. Proto vám k tomu přinesou i sklenici vody a nezvládnete sníst více než jeden kousek. Dorty jsou samá šlehačka a řekyně stejně moc nepečou. Proč taky, když cukráren je nespočet a lenosti nadbytek. Ne nadarmo se neříká: "zlaté české ručičky". Bez vyzkoušení Baklavy se ale domů nevracejte!