Od Čertových skal na Zámčisko, Krajčici, Láz a Lačnovské skály ( retro 1999)

Za velmi hezké zářijové soboty jedu vlakem do Lidečka vsi. Výšvih k poslednímu domku nad tratí mi umožní překrásný výhled na poslední ( a nejkrásnější) vrchy Vizovického hřebene. Ten zcela poslední se novodobě nazývá Kopce. Místní mu ale odjakživa říkali " Zámčisko" a je opředen klubkem pověstí. Od jeho vrcholu spadá velmi prudký svah do soutěsky Lomensko. Protéká jí říčka Senice, prochází jí hlavní silnice a železnice ze Vsetína a to vše na okraji obce Lidečka střeží " nejvýstavnější" skalní hradba v českých a moravských zemích - slavné Čertovy skály. Na ně také směřují mé první kroky. Scházím k silnici, od poslední zatáčky je na skály velice hezký pohled a tak pořizuju foto. Jde to ale těžko : do záběru se mi pletou telegrafní a jiné dráty a tak proklínám "vyspělost" této civilizace, která není zatím v tomto státě schopna uskutečnit jiný způsob vedení elektřiny. Vedení kabely pod zemí je zatím u nás asi scifi fantasmagorií ...

Opravdu mne mrzí, kolik záběrů přichází nazmar ! Dnes je totiž překrásný, napůl ještě letní den, opar veškerý žádný a lákavé modré dálavy vykresleny do všech podrobností ...

Od posledních domů Lidečka šphám přes paseku a louku k poslednímu útesu Čerťáků. Dneska jsou ověšeny chumáčem horolezců. Obcházím si skalní stěnu a dávám si pozor, abych nezakopl a nehodil "držku kvůli" volně pohozeným horolezeckým lanům. Skalní hradba je shora přístupna chodníčkem, umožňující mnoho překrásných výhledů na Lidečko a vrch Stráž. Cestou nezapomeneme poobdivovat velice rozvětvenou síť kořenů jednoho smrku a sem tam "zahýkat" nadšením nad krásou jednotlivých skalních útvarů - pozor, ony to mají moc rády a za ta léta už jsou na lichotkách návštěvníků notoricky závislé !! Ještě pohled na projíždějící nákladní vlak a pak už si to funím po modré značce a po dobré lesní cestě po obvodu hory Kopce, když tu najednou CO TO ? - cesta nikde !!!

Namísto lesní komunikace se tu na mne šklebí snad 20m široká rokle s mohutnými balvany, některými o velikosti mého obýváku ! No jasně - byl tu obrovský sesuv !! A proč asi ?!?

Dávno za minulého režimu tu byl od vrcholu hory až téměř dolů k Senici vykácen široký pás lesa. Hora Kopce - ( Zámčisko ) - je skalnatá a má neobvykle příkré jižní a východní svahy. Při velkých lijácích tu voda nestačila vsakovat do malé vrstvy zeminy a tak se řítila po svahu dolů lesem a pak přes tu paseku, kde si vodní živel vyhluboval stále širší koryto. Nové mladé smrčky svými mělce zapuštěnými kořeny nebyly schopny zabránit blížící se katastrofě : přišly velké průtrže mračen, podmáčená půda se jako obrovská kra urvala od hory a sjela s rachotem až dolů do Senice. Silničku smetla kamenná lavina. Tyto jevy nejsou na Valašsku ničím novým a ani vzácným jevem - přesto by se dle mého laického názoru mělo postupovat při těžbě dřeva trochu jinak ! Když už nemůže být tato hora chráněna celá jako přírodní rezervace, mohlo by se při kácení stromů postupovat trochu šetrnějším a odlišným způsobem : vyloučit používání těžkých mechanismů na těch obzvláště strmých svazích a tady nekácet v souvislých pásech, ale formou probírky. Jak už jsem podotkl, jedná se jen o můj soukromý názor ... ( Ostatně - nyní už je cesta znovu opravena a když se podíváte na fotografie, vrcholek hory zdobí pro změnu hned několik pásů nových pasek ...No comment, please ... Jen snad ještě jedna věc : kdyby se celé Kopce vyhlásily přírodní rezervací, zase by se to tady jako všude jinde nechalo do posledního místečka zarůst - viz současný vrcholek hory - a všechno by tu ztratilo své nenahraditelné kouzlo. A tak je možná lepší, ať to tu zůstane, jak je a jen se modleme, ať nepřijdou další veliké povodně s dlouhotrvajícími dešti !!!)

Za sesuvem už zpevněná lesní cesta pokračuje ve svém původním stavu. Od velkého ohybu nad osadou Mužíkov vede k vrcholu HORY strmá lesní cesta. Po ní přicházím k prvnímu přírodnímu příkopu a menší skalce SEDA. Nad ní vede narušená vrstevnicová lesní cesta a nad strmým svahem s kamenným mořem se nacházejí další tři dlouhé přírodní příkopy. Místy mají menší skalní stěny, místy v nich na nás mrkají černé oči otvorů místních slují. I když se nacházíme na Valachoch, těmto se nikdy - jako na Radhošti - "ďůry" neříkalo, o tajemných otvorech a podzemních prostorách místní ale dobře věděli a opředli je předivem četných vyprávěnek a bájí ... Představte si sebe sama, kterak žijete v tomto kraji třeba v takovém středověku. A co si pak asi máte myslet o skalách, které vypadají opravdu jako čertem postavená obrovská skalní hradba ... A co ty jeskyně na vrcholu kopce, ve kterých se krom úzkých chodeb nachází dvě větší prostory a ve kterých najdeme i propast, spadající do nižších pater - ANO, to bude dozajista vchod do samého PEKLA !!!

Tyto příkopy a propadliny s jeskyněmi v půlkruhu obkružují vrcholek Hory, který je odsud vzdálen asi na 150 metrů. Všechny tyto deprese vznikly rozesedáním jednotlivých skalních bloků a pohybům pod zemí, jakémusi ploužení. Na povrchu se vytvořily několik metrů široké propadliny, v nich pak rozsedlinové jeskyně, z nichž některé dosahující pozoruhodné délky i hloubky. Dnešní den jsou hlavní jeskyně a skalky u nich téměř pohřbeny pod vyvrácenými lesními velikány - kromě dešťů tu řádil i vichr ! Nad otvorem hlavní sluje je přidělána ocelová mříž, ta druhá už ozdobena železnými futry a panty, na které bude přidělána branka !! Zůstávám s hubou opravdu dokořán !!!

( Nebyl jsem tu hezkých pár let a o tom, že se o zdejší pseudokrasové jeskyně začali vážně zajímat speleologové, tak o to jsem neměl ani tušení. Já znám zdejší podzemí už od svých 14 let - od roku 1975 - kdy jsem dole na Čertových skalách začal podnikat své první horolezecké krůčky pod vedením instruktorů ze Vsetínského horolezeckého oddílu. Po jednom lození jsem si "odskočil" tady nahoru na vrcholek Zámčiska, podívat se na místa, o kterých jsem slyšel zatím jen zkazky ... a byl jsem překvapen netušenou divočinou a tajemnými skalními slujemi. Od té doby jsem tu tahal své kamarády a společně jsme prolezli téměř všechny tyto jeskyně. Hlavní sluj s největším vstupním otvorem tehdy vedla do nitra hory jen asi 10 m dlouhou klesající chodbou, pak byla zakončena neprůleznými štěrbinami. Zato veliká jeskyně hned vedle ní byla mnohem zajímavější : vstupní šachta byla přístupna dřevěným žebříkem, dostali jste se do docela prostorné podzemní síně, hodně vlhké a se dnem pokrytým blátem. Z ní pak krátkou chodbičkou do další, už suché síně, kde tehdy měli své tábořiště čundráci a taky tu spávali. Jeskyně byla s povrchem spojena komínovým otvorem. Odtud vybíhá chodba, jejíž dno se zvyšuje a zvprava se na vás zašklebí jícen podzemní propasti. Její šachta nabízí pohled na písčité dno chodby asi 15 m pod vámi a tam taky jeskyně pokračuje dalšími tajemnými chodbami. My ale nenašli nikdy dostatek času - ( a ani odvahy ) - na její prozkoumání. Kromě dalších kratších jeskyní se v okolí nachází ještě větší "Netopýrka". Do jejího nitra vede opět vstupní šachta asi 4 m hluboká, pak chodba se skalním stupněm a o něco níž vede do hlubin několik desítek metrů dlouhá, několikrát zalamovaná chodba se skalními stupni a tato jeskyně je obývána početnou kolonií netopýrů...)

Dnes najdeme v té největší jeskyni díky speleologickým průzkumům množství nových chodeb a komínů, je tu dokonce i skalní okénko, nabízející pohled do neznámých prostor. Počítám ale, že všechny tyto prostory už budou navždy pro veřejnost znepřístupněny ... To aby mohli páni jeskyňáři v klidu dál bádat ve zdejší přírodní rezervaci, plašit vzácné chráněné netopýry a prokopávat, čistit a "objevovat" další chodby, aby se plocha jeskyní rozšířila o další rekordní rozměry !!!

Vrchol Kopců, nebo chcete -li Zámčiska ( 699 m) je též zavalen vyvrácenými stromy. O život přišla i vrcholová kniha ...

Dál pokračuji po pohodlné lesní cestě vlevo od hřebene směrem k západu. Na dvou místech cesta protíná paseky a umožňuje překrásný výhled na obec Lidečko v hlubině pod námi a na jeho okolí. Nad druhou pasekou vidím na vrcholku hřebene v lese pískovcovou skálu. Lezu ji prozkoumat - pískovec je tu hodně zvětralý, má nažloutlou barvu, skalka je hezky modulovaná a její dvě veliké kruhové dutiny připomínají oči netvora, v jednom pak opuštěné ptačí hnízdo. Na skalní stěně i velmi hezké voštiny.

Jen o kousek dál se dostávám na vrchol hřebene a kótu Krajčice ( 723 m). Její vrchol "zdobí" na dvacet menších dřevěných křížů ! No jasně - poblíž na louce byl v létě zase "křesťansko - skautský tábor" a milá děcka se tu v osobním volnu asi učila pod vedením farářů stavět soukromé hřbitůvky. Nic proti věřícím, ale tohle radši ponechávám opět bez komentáře ...

Ale to už jsem u skalek Žraloků. Tyto nevysoké skalní útvary s ohromnými a pravidelnými kruhovými dutinami ( tafoni) připomínají několik věčně hladových mořských predátorů. Nacházím se poblíž kóty Laz, skalní hřebínek přechází přes její vrchol a k jihu spadá ukloněnou skalní stěnou. Ve skalních výchozech vidím někde i spojené pásy už zmiňovaných - ale daleko menších - dutin. Velkou zajímavostí je tu též tři metry dlouhý skalní tunel , na který narazíte při příchodu od Krajčice. On je to vlastně spíš šikmý skalní komín ! Na poslední skalce na západní straně můžeme vidět překrásnou skalní studánku - velikou skalní mísu, vyplněnou do poloviny vodou. Zdejší místa - ( a vlastně celý tento kraj plný skal) - velice dobře popsal pan M.Janoška ve své brožurce " Valašsko očima geologa". ( Já to tu ale znám přece jen o jakýsi ten pátek déle ...)

Pod svahem Lázu nacházím pěkný, upravený pramen pod přístřeškem a hned vedle stůl a bytelné lavice. A tož si nesedněte a nenajezte sa, gdyž to máte aj s výhledem !! Po modré značce a po 1 km chůze po plochém hřebeni přicházím k vlastnímu rozcestí Láz ( 650 m). Blíží se sem i další turisté. Pro mne je ale nejzajímavějším zjištěním to, že sem vede od Trubisek nově vyznačená žlutá značka. Dále pokračuje na Lačnovské skály, do vsi Lačnova, H.Lidče a dále až na Pulčín !!! Po 0.5 km přicházím k dalšímu rozcestí a to už jsem poblíž Lačnovských skal. Na ty " Horní" vede asi 200 m dlouhá odbočka, k " Dolním" je to dolů přes les údajně jen 0.5 km. Takže napřed pod vrchol Vrátnice ( 683 m) na ty vrchní skály : z paseky a huští se tu k nebi vypíná překrásná skalní stěna mrazového srubu, doslova posetá všemi možnými a myslitelnými tvary selektivního zvětrávání pískovců. Kromě dutin, voštin a minisoutěsky se zaklíněným balvanem, najdeme na vrcholu skal i množství malých skalních mís a překrásnou vyhlídku nejen na jižní Valašsko, ale až na Slovensko ! Že je tato asi 70 m dlouhá a více jak 10 m vysoká skalní stěna opravdu super, si nemyslím jenom já, ale hlavně horolezci, kteří tu mají vyznačeno bezpočet cest... Skála je nádherně členitá, radost na ni hledět, ne tak ještě lézt !!!

Hustě zarostenou pasekou se snažím probojovat dolů k " Prostředním skalám", terén je ale neprostupný a tak to raději beru lesem. Tyto skály jsou podobné jako ty, které jsem navštívil před chvílí. Jsou ale ukryty v lese, jejich do písmene L zahnutá stěna délku jen do 40 m, výška stejná, výzdoba též, jen ten pískovec je o něco zvětralejší a měkčí. Zvláštní znamení : v okolí skal se velmi daří suchohřibům !"

Dolní " Lačnovky" tvoří mohutný žlutobílý útes nad soutokem kaňonovitého potůčku a Lačnovského potoka.Výzdoba a tvary stejné jako u předešlých. Dosahuje výše až 15 m, z vrcholu je moc zajímavý výhled na paseku s malými smrčky a modříny.

Já se pak prudkým stoupáním vracím nahoru na rozcestí u Horních skal. V polovině svahu potkávám skupinku uhulákaných houbařů s dětmi a zajímavý, rozervaný pás mechem pokrytých nižších skalisek. Zpět stejnou cestou po studánku a odpočívadlo - z jedoho místa vidět dvojitý pás Bílých Karpat a v nesmírné dálce za Vlárským průsmykem nějaká vysoká hora už za Váhem - že by Inovec ?? Vidím i Chmelovou u skal Vršateckého Podhradie... Poté scházím na rozsáhlou louku, kde v létě stávají stany táborů pro mládež a po holém hřebenu s krásnými výhledy nad osadou Račné přicházím ke kapli sv.Anežky. Je vystavěna v krásném lidovém valašském "slohu" - je to vlastně štíhlá roubená dřevěnice a fialověmodrá okna.

Od kaple se vracím na vrchol travnatého hřebene nad Lidečkem... Tak !! A odsud je rozhled na půl Světa !!! ( To už kecám, ale fakt je odtud poznat, že je země kulatá ...) A je odtud asi nejhezčí rozhled na vesnici Pulčín a Vrch Hradisko se skalními městy ...

Cestou necestou přes křoví a zarostlý les ke kostelu sv.Kateřiny do Lidečka a arak na vlak ...