Ohře

Člověk by měl každé ráno sníst žábu, pak už ho za celý den sotva potká něco víc nepříjemného.

Stejně jako vy ostatní turisté jsme s přáteli přemýšleli jak využít červencový prodloužený víkend. Čtyři dny volna, to už se dá podniknout pěkný výlet. Po kontrole předpovědi počasí, která slibovala tropická vedra, zbyla jediná průchozí varianta a tou byla voda. Čtyřdenních řek je u nás tak málo, že je člověk spočítal na prstech jedné ruky a většinu z nich už máme letos nejméně jednou sjetou. Takže po selekci na http://www.raft.cz/ zbyla jediná, kterou jsme letos ještě nepokořili – Ohře.

Plán byl prostý až nudně klasický; Kynšperk – Loket – Hubertus – Vojkovice – Klášterec. Bohužel štěstěna vrtkavá zamíchala karty trochu jinak.

Příjezd:

V pátek odpoledne jsme autem přijeli do Klášterce nad Ohří. Lodě a batohy složili na nádraží a auto zaparkovali v campu U jezu. Vlakem jsme pak přejeli do tábořiště v Kynšperku nad Ohří, což trvá asi hodinu a půl plus půlhodinka na cestu od nádraží do kempu. Tábořiště v Kynšperku je pěkné a čisté, okolí nádherné. Trochu horší je to s občerstvením, kontejnerová buňka nestíhá a nedaleká hospoda nevaří.

Proto rada první; Nechcete-li večer prostát na střídačku ve frontě, vezměte si sebou nějaké zásoby jídla a pití.

Sobota:

Nádherné ráno. Nafoukli jsme naše Pálavy, naložili batohy a plni očekávání vyrazili. Buďte klidní, cesta z Kynšperka do Lokte je úžasný zážitek. Nádherná krajina i voda. Na březích obrovské rostliny zatracovaného Bolševníku velkolepého, ve vodě pole Stulíku žlutého a Lakušníků. U Sokolova podjedete pod obloukem rozestavěného dálničního mostu a pak vás již čeká malebný úsek okolo obce a hradu Loket. Právě kvůli hradu všichni končí první den plavbu v Lokti. A je zde první problém. Tábořiště v Lokti je permanentně přeplněné, používají ho nejen vodáci ale i cyklisté a turisté vůbec. Zde se jídlem zabývat nemusíte, stejně večer vyrazíte do Lokte a najíte se v některé z místních osvěžoven, třeba u Karla IV.

A zde je moje druhá rada; Budete-li chtít nocovat v tábořišti pod Loktem, zabookujte si předem místo na stany na čísle 777 167 779. Jestliže do města nechcete, les po proudu pod kempem vám nabízí řadu klidných míst k přenocování nadivoko.

Neděle:

Řeka z Lokte okolo Svatošských skal poskytuje nádherné přírodní scenerie a přímo naproti skalám je příjemná restaurace se zahrádkou. Dvě kličky řeky a ocitnete se v Karlových Varech. Ano, také se těšíte na jejich prohlídku z vody? Zapomeňte. Karlovy Vary ač jsou podle mne městem bohatým, mají velkou část kanalizace vyústěnou přímo do řeky Ohře a v pravidelných intervalech v řece končí kanalizační stoky. Sečtěte si teplotu nad 30 °C, fekáliemi rozbahněné břehy u ústí kanálů, dno řeky plné blátíčka jasného původu, ve kterém se místo bílých kvítků Lakušníku vlní šedivé dámské vložky a místo žlutých Stulíků na vodě plavou mrtví potkani. Všude puch jako v popelnici, který každého normálního člověka nutí zabrat do pádel a rychle z této stoky zmizet. Řeka se spraví až před Hubertusem, kde se dá opět ve vodě i vykoupat, proto také většina lidí končí právě v Hubertusu.

A proto je zde rada třetí: Snažte se Vary projet co nejdříve a co nejrychleji, než slunce prohřeje stoky, které vás pak budou svým pachem pronásledovat ještě drahný kus cesty pod městem.

Pondělí:

V tábořišti Hubertus, kromě piva v plechu nic neseženete. Naproti přes řeku je sice penzion, kde výtečně vaří, ale vodáky mají rádi jako osiny v zadku. Takže budete-li mít štěstí, prodají vám brambůrky a pivo ale sednout dovnitř vás nepustí. Proto je nejlepší z Hubertusu ráno rychle vyrazit a zajít si na snídaňooběd v hospodě u Dvořáků, která je kousek pod Huberťákem. Pak projedete rozvalinami lázní Kyselka, které svojí slávou kdysi konkurovaly i Karlovým Varům. Ano zde pramení i "slavná" Mattonka. Pokud se chcete dovědět více o tragickém osudu těchto lázní, které byly kdysi chloubou českého lázeňství, podívejte se na Internet. Je tam dostatek článků o jejich vzestupu i pádu po odprodeji hlavního trháku - pramene Mattoni.

Následující, poslední noc jsme chtěli přenocovat ve vodáckém tábořišti ve Vojkovicích (pod Vojkovicemi až do Klášterce už žádné pořádné tábořiště není), zůstalo u chtění. Bohužel, minimální stav vody na těsné hranici sjízdnosti (46 cm Karlovy Vary) nás přinutil změnit plán. Normálně a zbaběle jsme to vzdali, obuli jsme boty, zapřáhli se do lodí a dotáhli je do Klášterce za sebou jako burlaci. Pravda, občas se dalo nasednout a kousek se mezi kameny svést ale byly i úseky, například pod jezem Černýš, kde jsme táhli loď asi 500 metrů téměř bezvodým korytem.

Do Klášterce jsme dorazili okolo osmé večer, sice servaní ale šťastní, že máme i tento nepovedený úsek řeky za sebou. Přenocovali jsme a ráno vyrazili auty zpět domů.

Co dodat závěrem, možná několik rad či varování:

Ohře je řeka, na které se prakticky nejvíce krade. Ne nekradou si vodáci navzájem, to místní méně přizpůsobiví občané chodí na ranní nákupy do kempů, kde berou vše, co není dostatečně zajištěno. Zrovna když jsme nocovali v Lokti, jedna z dam ve tři ráno přistihla sběratele sušícího se prádla a spustila poplach. Když ho lapili, měl již plnou igelitku dámského spodního prádla a triček. Také si dávejte pozor v Hubertusu, kde se letos ztratilo už i několik lodí.

Nejezděte Ohři, pokud je na vodočtu v Karlových varech nižší vodní stav než 50 cm, viz: http://hydro.chmi.cz/hpps/popup_hpps_prfdyn.php?seq=307297. Jinak loď od jezu v Radošově až do Klášterce potáhnete na špagátě za sebou, jako my. Místo spanilé jízdy poznáte těžký život burlaků. Jestliže se i přes toto varování rozhodnete vyrazit na Ohři, jeďte jen z Kynšperka do Vojkovic. Tento úsek je dobře sjízdný i při nižším stavu vody.

Poslední rada, nezapomeňte si vzít sebou vodácké boty, nebo ještě lépe, najděte si doma staré (obětovatelné) tenisky s pevnou podrážkou, budou se vám určitě hodit. Na mokrých klouzajících kamenech budete mít pevnější nohu než ve vodáckých botkách. Vodácké botky mají tenkou podrážku a jsou spíše konstruovány jako ochrana před prochladnutím. Ke zpevnění nohy při koníčkování v bezvodých úsecích nejsou zrovna ideální.

Možná z celého tohoto povídání máte nedobrý pocit, že vás od Ohře zrazuji. Ne není tomu tak, ale jestliže se stejně jako já namlsáte horní částí od Kynšperka, je pak řeka od Stráže nad Ohří tak trochu jako přejít od rozjedeného Schweineschnitzelu se salátem a gambáčkem na zahrádce pod slunečníkem ke studené sekané s gumovým rohlíkem z papíru na stojáka v bufáči. Ohři prostě chybí Grand finále, které znáte třeba ze Sázavy nebo Vltavy.

Přeji hezkou cestu a mnoho vodáckých zážitků