Okružní výlet: parkoviště lyžařského areálu Zadov – Churáňov - rozhledna Churáňov - Klostermannova skála

Jsme na Šumavě a chceme na rozhlednu Churáňov. Je tu krásně, proto nevolíme nejkratší cestu, ale připravili jsme si téměř 15 km dlouhý okruh s převýšením cca 400 metrů.

Auto necháváme na parkovišti lyžařského areálu Zadov - Churáňov. Jsou tu dvě, v zimě možná plné, ale teď v červenci jsme tu překvapivě sami. V prostoru mezi těmito parkovišti jsou zbytky Pucherského mlýna, který byl založen kolem r. 1700 a využíval se na drcení křemene pro výrobu skla, později jako vodní mlýn. Poslední majitel ho zboural někdy po r. 2000. Byla to pravděpodobně nejstarší stavba Zadova.

Vyrážíme vlevo, cesta je značena modro-bílým trojúhelníkem. Kousek jdeme po silnici, která vede k lyžařskému areálu Kobyla a na Churáňov. Po chvilce již odbočujeme po pěšině vlevo přes louky, samozřejmě do kopečka. Začínat stoupáním mi snad vadí ze všeho nejvíc, ale aspoň se při oddechových pauzách mohu kochat hezkými výhledy.

Přicházíme k pár chalupám na okraji lesa – k místu s příznačným názvem Lesní Chalupy (956 m). Odbočujeme vpravo. Na loukách se pasou krávy, ale už od pohledu je vidět, že jsou jiné. Však se po chvilce dozvídáme, že je to Gallowayský skot – je to jedno z nejstarších masných plemen, které je určeno do drsných horských podmínek s možností celoroční pastvy. Je dokonce vhodné pro ekologickou údržbu krajiny. Tento skot má prý maso vysoce kvalitní, jemné, zvěřinového charakteru. Zase jsme o něco chytřejší.

Z rozcestí Lesní chalupy pokračujeme stále po modro-bílých trojúhelnících, tentokrát už lesem, ale stále do kopečka až na rozcestí Pod Výškou (1075 m). Pokračujeme po široké cestě konečně už téměř po rovině na rozcestí Pláně (1078 m). Tady jsme se přiblížili k hlavní silnici, která vede z Vimperka na Kvildu. Je tu parkoviště, penzion, zastávka autobusu a krásný výhled. Naštěstí po silnici nemusíme, pokračujeme vpravo stále po stejném značení.

Víme, že budeme muset odbočit po neznačené cestě vpravo k rozhledně, bývalému skokanskému můstku. Cesta nám však tak pěkně utíkala, že když jsme přišli k odbočce Rozhledna, lanovka, tak jsme to nebrali vážně. Zdálo se nám to brzy. Asi jsme mysleli, že cesta vede ke spodní stanici lanovky. Kdybychom se zajímali o to, kudy a odkud lanovka vede, bylo by nám to jasné. Nic moc se však nestalo. Po chvilce jsme kousek vpravo od cesty viděli horní stanici lanovky, jen kousek pod ní je rozhledna. Scházíme dolů po sjezdovce.

Tady je dokonce Fotopoint Zadov – můžete se zde vyfotit, fotky se pak dostanou na www.lazadov.cz, odkud je pak můžete rozeslat všem známým. Jen moc není vidět ten bod, kde máte stát. Je nám to jedno, fotit se nechceme.

Jsme překvapeni, že u horní stanice lanovky i u rozhledny jsou Toiky. Jen voda na umytí rukou tu nikde není. Bohužel ani potůček. Asi bych toho chtěla moc.

Rozhledna (1080 m) je bývalý skokanský můstek, který byl postaven r. 1978. Rekord 95 metrů drží Pavel Ploc. Naposledy se zde r. 1996 konal závod o Pohár Šumavy. To už byla věž zpřístupněna turistům jako rozhledna. Jenže na začátku 21. století byl na vrchol umístěn vysílač Českého Mobilu, dnes Vodafonu. Rozhledna byla uzavřena, areál zůstal opuštěn, chátral a zarůstal vegetací. Vše nasvědčovalo tomu, že skokánek dosloužil, rozpadne se nebo zbourá. Vše naštěstí dopadlo jinak. Od ČSTV můstek r. 2014 získala Česká unie sportu, která obdržela v rámci projektu "Sportpark Zadov - Kobyla" část peněz na jeho rekonstrukci. Tu doplnila z vlastních zdrojů. Skokanský můstek byl kompletně zrekonstruován, získal nové schodiště se 159 schody, byla upravena vyhlídková plošina ve výši 32 metrů a na jihozápadní stranu byla namontována horolezecká stěna. Rozhledna byla slavnostně otevřena 26. června 2015. Vidět je hlavně severním směrem na pásmo s horou Javorník, na Strakonicko, při dobré viditelnosti jsou vidět vrcholky Brd. Výhledu na ostatní stranu brání okolní vyšší stromy. Nahoře je SelfiePoint – tvrdí, že je to jedno z nejzajímavějších míst v Jihočeském kraji.

Zpátky na značenou cestu jdeme po té přehlédnuté odbočce. Rozhodně je to příjemnější - není to tolik do kopce. Dobře jsme udělali. Podle cesty kvete spousta krásných orchidejek.

Po modrobílých trojúhelníčkách pokračujeme po rovině, příp. z mírného kopečka na rozcestí V Polci (1080 m), cestou se neustále kocháme okolím. Je tu skutečně krásně. Jdeme prakticky po rovině okolo penzionu U Lenců, okolo lanového centra až na rozcestí Churáňov (1085 m). Naštěstí jsme cestou objevili kládu, vhodné místo pro svačinku.

Na Churáňově je velké parkoviště (až sem jsme mohli autem dojet z našeho parkoviště) a zastávka autobusu Stachy, Zadov Sporthotel. Je tady i přijemné posezení v bufetu Pod Stadionem. Najedli jsme se tedy v pravý čas, tady to vše můžeme pěkně zapít. Dokonce tu točí našeho oblíbeného Klostermanna.

Tady jsme narazili na značení NS Churáňov, která přišla zdola zprava. Celá okružní trasa je dlouhá 6,5 km a je na ní 10 tabulí, kde se dozvíte informace o zdejším lyžařském areálu, chráněné krajinné oblasti, zdejší architektuře, o životě a díle spisovatele Šumavy Karla Klostermanna, ale také o ohrožených druzích zdejších zvířat.

My po ní pokračujeme, sice v proti směru, ale myslím, že to tolik nevadilo. Cestou míjíme pěkné šumavské chalupy, však se to tu také jmenuje Churáňovské chalupy. Je tady skutečně krásně.

Z pohodlné cyklotrasy NS najednou odbočuje prudce vlevo k potoku k rozcestí U Nového mostu (990 m). Otovi se moc nechce, ale nakonec i on cyklotrasu opouští. Měl však pravdu, sešli jsme k potoku na rozcestí (ani nevím, zda tam vůbec bylo jedno ze zastavení NS), abychom hned pokračovali po cestě opět vzhůru – zpátky na cyklotrasu. Tak daleko to však nebylo a u potůčku bylo hezky. Cestu nám zpříjemňovaly plantáže borůvek.

Pokračujeme lesem, ale i přes louky, občas okolo nějaké chaloupky, občas se kocháme krajinou. Moc se nám tu líbí. Dalším zpestřením je Klostermannova skála. Na náhorní plošině okolo 1000 m vystupují vrcholky skal s výškou přes 1200 m. To vše vzniklo na sklonku doby ledové působením vody a mrazu. Kupodivu jsem to byla já, kdo se rozhodl ji zdolat. Ota mne jen nabádal, abych měla rozum - zbytečně. Výstup na ni nebyl složitý, snad proto ho to nelákalo. Když jsme byli vloni v Jizerkách, tak vyšplhal i na to, co mně se zdálo nemožné.

Když jsme si mysleli, že nás čeká už jen klesání, najednou opět stoupáme, a to dost prudce. Ota už má obavy, že opět stoupáme k rozhledně. Naštěstí cesta za chvilku odbočuje a opět klesá. Při cestě má být Klostermannova studánka, ale marně jsem ji vyhlížela. Nebylo tam nic, co by ji připomínalo. Až později doma jsem zjistila, že tento pramen vynikající vody je sveden trubkou do koryta u nejbližší chalupy. Tehdy jsem to nevěděla, ale naštěstí jsem se u nedaleké chalupy všimla vody, která vytékala z trubky do dřevěného koryta. Chvilku jsem váhala, zda tam zajít, ale naštěstí se tam objevil i majitel chalupy. Hned jsem si dodala odvahy. Však už jsem skoro neměla co pít. Ota se sice ke mně raději nehlásil, ale když jsem přišla s čerstvou pramenitou vodou, hned se s chutí napil.

Když jsme se blížili k průseku s lanovkou, najednou NS odbočuje opět do kopce. Ota si sice zanadával, ale už stoupal. Já koukám na mapu a vidím, že po té přímé cestě si to trochu zkrátím a hlavně ušetřím si to stoupání. Než jsem to zjistila, Ota byl skoro nahoře. To mi nevadí. Jdu přímo a volám mu, že se sejdeme na rozcestí Mládí (975 m). Sice tak minu chalupu Katky Neumannové, ale to přežiju. Ota sice šel okolo ní, ale nevšiml si jí. Asi tam raději žádné velké upozornění nemá. Ani se nedivím.

Pak už jsme jen kousek sešli z kopce a za chvíli byli u Dobré chaty a u auta.

Cesta byla perfektně značená, takže snad ani nešlo zabloudit. Stačí jen koukat a sledovat, kdy vás šipka upozorní, že máte odbočit. Navíc vede nádhernou krajinou.

Okružní výlet: parkoviště lyžařského areálu Zadov – Churáňov - rozhledna Churáňov - Klostermannova skála na mapě