Opět s kolem do Bystřice (Kladské)

Poslední červnová sobota se jevila vhodná k jednodennímu výletu. Předpověď počasí na další den, předpovídala nějaké srážky, takže když se Marek ozval, nemám-li nějaký návrh měl jsem něco vymyšlené.

Známé sovětské heslo radí důvěřuj, ale prověřuj, chtěl jsem si ověřit, nepsal-li jsem před časem tip na výlet do Kladské Bystřice zbytečně. Ačkoliv den předem jsme slavili narozeniny jednoho kamaráda, podařilo se mi vstát na určenou hodinu, abych byl včas na nádraží. Plánuju část trasy ulehčit vlakem, přestup v Hanušovicích (moderní švýcarský vlak Stadler). Vystupujeme v Dolní Lipce, tedy kousek od hraničního přechodu do Boboszówa. Přijíždíme akorát na otevření zdejších příhraničních obchůdků (neboli Sklepů), tak, abychom zvládli ještě nějaké občerstvení před další cestou (i zajímavý rozhovor s majitelkou). První úsek je pěkně z kopce, Mezilesím jen tak projedeme, nakonec byli jsme tu relativně nedávno. Ještě asi 3 km po hlavní, pak odbočujeme v Roztokách. Hned u odbočky na Długopóle ovšem musíme zastavit, díky přítomnosti sochy Jana Nepomuckého, protější fary a za ohradní zdí poměrně velkolepého barokního kostela sv. Martina. K malému překvapení je barokní památka otevřená, takže můžeme do poměrně honosného interiéru i nahlédnout (probíhá zrovna úklid). Nedaleko kostela pak najdeme bývalý panský dvůr, který ovšem příliš honosně nevypadá ale zajímavý portál se znaky majitelů i renesanční ostění oken dávají tušit, že v minulosti šlo o relativně honosnější stavbu, snad nějakou tvrz nebo zámeček. Teď však už příliš sídlo šlechty moc nepřipomíná. Naše další cesta se bude ubírat údolím Kladské Nisy, tedy snad i zajímavějšími lokalitami. To ostatně potvrzuje hned další osad, což je Długopóle Górne. Malá zastávka u objektu charity, což je podle všeho nějaký barokní zámeček nebo velká fara. Přes ulici pak další kostel, zasvěcený sv. Petru a Pavlu. Protože mají brzy svátek, uklízí se i tam. Je to hřbitovní kostel renesančního původu. Kolem probíhají poměrně rozsáhlé úpravy, zejména dlažba s různými ornamenty i připomínkou nedávného svatořečení Karola Wojtyly.

Úklidu se účastní většinou místní obyvatelky, ale i mladší hoši musí konat nějaké práce (klepou koberce).

Další zastávkou jsou lázně. Přesněji řečeno Długopóle Zdrój. Vlastně mě k této trase zčásti nedávno inspiroval kolega Dupiš, který o lázních obšírněji referoval. Jde o celkem malé lázně, areál se vlastně rozkládá kolem centrálního parku s vodotryskem či jezírkem, dřevěnou galerií. U kolonády najdeme pramen (s pstruhem). Teče v něm nějaká kyselka, celkem dobrá. Ač osvěženi (částečně), chtělo by to něco vydatnějšího nicméně kupodivu kolem hlavní cesty nenacházíme žádnou občerstvovnu, naštěstí vlastně za lázeňským areálem nacházíme novu Smażialnu, to jsou takové polské rybárny či pstruhárny (jak to nazvat), prostě restaurace s venkovním posezením, kde se prodávají zejména rybí pokrmy, tady ovšem nevím, kde je pěstují. Rybníček je zde mrňavý a pochybuji, že ryby nachytají v kolem tekoucí Nise (Nysa Kłodzka). Jak odjíždíme, rozléhá se od lázní mohutné troubení, málem nějaký parník, neboť vlak (ten ovšem jezdí jinudy). Ony to svatební kamiony, které nakonec objevíme kousek po zastávce u novorománského kostelíka s. Jiří.

To se už ovšem přibližujeme k hlavnímu cíli, Kladské Bystřici. Po dvou letech, co jsem tu nebyl se celkem dosti změnilo. Čerstvě opravený špitální kostelík J. Nepomuckého si ani nepamatuju. Radní páni sehnali zřejmě nějaké peníze v Bruselu a pustili se do velké opravy městského opevnění. Skoro novotou září vodní brána, kterou se do centra vstupuje od naší, tedy jižní strany. V bráně nás potěší znak s českým, tj. Dvouocasý lev. V tomto případě jde sice o znak města. Ten ovšem poukazuje na skutečnost, že městský práva Bystřici udělil Jan Lucemburský. Nakonec Kladsko bylo po dlouhá staletí součástí korunních zemí Českých (než je uchvátili Prusové).

Náměstí Svobody dominuje neorenesanční radnice z r. 1850. Tu si ovšem Bytřičtí postavili ve stylu italské renesance a tu ve městě nepřipomíná jen ta radnice. Povinnost velí zajít do IC – slušně vybaveném. Propagační materiály jsou i v českých mutacích (i když polštině se dá taky celkem dobře rozumět). Pokračujeme k věži Rytířské brány a zpět na hlavní náměstí. Díky probíhající jakési osvětové akci potkáme i místního maskota.

Nakonec je čas na nějaké pivko, tak najdeme nárožní bar. Bohužel neplánovaně se přihnala poměrně silná bouřka, která nás poněkud zdržela před další cestou, ovšem zřejmě díky ní máme to štěstí, že ke zdejšímu majestátnímu kostelu Archanděla Michaela dorazíme těsně před začátkem svatby. Tak se můžeme podívat to velkolepého gotického interiéru. Když jsem tu byl posledně jen jsem zíral přes mříž na gotické sloupy a jen mlhavě tušil, co se za nimi skrývá. Nezklamal. Původně jsen chtěl z Bystřice odjet pod úpatím Králického Sněžníku (tedy pohořím Śnieżniku Klodzkiego), kvůli bouřce to asi nestihneme. Ovšem ještě před odjezdem rozhled z věže Kladské brány (3 zl.).

Nic ovšem nejde tak rychle, jak objíždíme centrum, ještě mineme mohutné hradby na východní straně města. Nedaleko pak i zajímavý železniční viadukt. U soutoku Kladské Nisy a Bystřice ještě skvostné panorama (skoro jak ze stokoruny). Jen krátká zastávky před poněkud naivistickým zemědělským muzeem. Do Čech se tedy vracíme hlavní silnicí. Ta je naštěstí na místní poměry kvalitní. Povinnost velí učinit zastávku v Mezilesí v bývalé Soukenici (hospoda), to už Boboszów není tak daleko. Paní na přechodu má ještě otevřeno, krátké zdržení tedy zapříčinilo, že u Kocandy (u Písařova) nás dostihla další bouřka, Hambálek sice sjedu rychle, ale dole v Bušíně už leje jako z konve. To mě dojede i Marek, že bude pokračovat, já ještě minutu posečkám, déšť poměrně rychle končí. K malé smůle ovšem u Loučení narazím na kámen a kolo rychle uchází. Dám tedy duši před Chromčí, ale už je dosti tma, tak k velkému maminčinu překvapení se stavím u našich v Bludově, že zůstanu přes noc. Takže to dopadlo celkem dobře (v neděli ráno jsem dostal na cestu řízek).