Osoblažsko 2012

Zlaté Hory • Fotografie (22) • Foto: Bobkart

Datum 1.5. vycházející na úterý přímo lákal prodloužit si víkend o pondělí na 4 dny a vyrazit po čase na nějaký výlet. Protože se nám s bandou delší dobu nic nepodařilo uskutečnit, tentokrát jsme se pokusili si čas vyšetřit a na něčem se dohodnout. Pár kolegů z volejbalu se v minulých letech vyskytlo na nějakých turnajích v Osoblaze a celkem je tento odlehlý kraj zaujal. A protože jsme tam s kámošem taky nedávno byli, celkem nebylo o čem dál debatovat. Je tedy fakt, že krajina neoplývá žádnými krasy, velehorami, vodopády, skalními městy apod, přesto i něco malého nabízí, málo zalidněná pahorkatina je ideální i k delším cyklovyjížďkám a pokud chceme dojet k nějaké památce, najdeme je nedaleko hranic v Polsku. Samotná Osoblaha byla téměř srovnaná se zemí za Ostravské operace, je to tedy spíše paneláková obec) Ovšem najdeme tu velmi pěkný židovský hřbitov).

28.4.2012

Nicméně k samotné akci, nakonec se nás domluvilo na 12 osob, ubytování jsme si domluvili na ubytovně v bývalé celnici (tady byli kluci na volejbale), Doprava převážně auty (já jsem jel ze Zlatých Hor na kole, tam vlakem, Tonda z druhé strany od Bruntálu). Ve Zlatých Horách jsem se chtěl zastavit, neb jsem tu pár let nebyl, mají nově opravené náměstí což mě zajímalo. A pak stoupání na Petrovy boudy pod Bischofku, hned pod kopcem kdosi troubí – on to Pepa s dvěma děvčaty, takže část výpravy už jede a po chvíli další auto, a další tři účastníci.

Na Petrových boudách dnes můžeme najít zbytky chaty, která tu kdysi byla, u výstupní trasy Na Biskupskou Kupu je nový přístřešek, vlek a sjezdovka jsou zarostlé, ale někdo tu brigádničí, možná se to tu taky někdy obnoví. Pak sjezd do Petrovic a k Janovu. Krajina připomíná poněkud jižněji položené údolí Opavice (od Heřmanovic přes Holčovice k Městu Albrechtice), ostatně Zlatohorská vrchovina je vůbec takový utajený klenot, který ještě příliš návštěvníci Jeseníků neznají. V údolí říčky Osoblahy jednotlivé obce navazují jedna za druhou, kuriozní je město Janov, patrně nejmenší město Slezska (asi 300-400 obyvatel), ale podle dispozice tu skutečně náměstí je a nejhonosnější budova radnice nese nápis Městský úřad. Má to samozřejmě historické opodstatnění. Následující Jindřichov je daleko větší, ale tady už to vlastně znám. Pak už je Osoblaha relativně blízko, dojíždím něco před 11 hod. A u restaurace před náměstím mě vítá známými hlasy. Takže většina výpravy je už na místě. Hodím si věci na ubytovnu a první jízda nás vede do Prudniku. Směr nás vede do obce Vysoká a k Bartultovicím. Malé občerstvení ve Western clubu a k přechodu. Těší nás opravená silnice a k tomu i nová cyklostezka, vlastně až když píšu mi ovšem došlo, že cesta je opravená kvůli Euru, tudy má směřovat spousta fanoušku přes Opole do Vratislavi, není to tedy jen kvůli turistům...

Ve městě jsem kdysi byl, ale rád se podívám znovu, na rozdíl od té Osoblahy se tady válka tak nevyřádila a nějaké památky tu zůstaly. Samozřejmě hlavně radnice, opravená je Piastovská věž, kdysi byla bez střechy a jaksi se mi líbila víc. Mají tu takovou moderní kašnu u které sedí nějaký mladík a kouká na dívku na protější zdi, ovšem za zády má obchod, neboli Sklep s velmi zajímavým sortimentem.

Z Prudniku se vracíme rovinatou trasou v údolí potoka stejného jména jako město, je to vlastně přítok Osoblahy. Ta nás vede do Krzyzkowic a přes Rylovku domů. Večer jsme zvaní na zábavu, staví tu Májku a pálí čarodějnice.

29.4.2012

Počasí již od včerejška letní, ovšem dnes už od rána značně fouká, nicméně vyrážíme jak jsme včera dojeli k Rylovce a v Dytmarowě odbočíme k severu do vnitrozemí Polska. Přejedeme kousek hlavní silnice (č. 40) v Laskowicích opět na vedlejší a stále k severu. Za obcí Olbrachcice mají zajímavou Lurdskou jeskyni. (I jinde v okolí, asi tu je kult v oblibě). Pak obec Gostomia (jdeme se podívat na kostel, je před mší otevřen). Určitou zajímavostí shledáváme dvojjazyčné názvy obcí, samozřejmě tato část Polska patřívala Německu, možná všichni obyvatelé nebyli odsunuti, navíc v Polsku nemají takové to sudetské trauma jako my (tam mají spíš problém na východě, Brest, Lvov apod). Pak čekáme na Alu u Nowé Wsi Prudnické – řetěz, ale díky vybavené dílně jednoho domorodce rychle odstraníme, průjezd lesem a jsme v cíli. Tou je Moszna. Lákadlem je zdejší zámek. Rodina Winklerů si tu postavila takový menší Neuschwanstein v rovině. Zámek se spoustou věží, věžiček či arkýřů je skutečně poněkud marcipánovou stavbou. Počet věžiček prý nesměl přesáhnout počet věží královského zámku Sansouci, i tak jich je dost. Interiér vzal značně za své po válce, sovětští dobyvatelé zřejmě sebrali co se dalo, v 50. letech byl zámek opuštěný až v 60. pak začala obnova a od r. 1972 je v zámku sanatorium a hotel. Naštěstí jsou části zámku přístupné, vstup je za 8,- Zł., ovšem k tomu ještě 5,- do parku, ale dá se to snést (něco přes 80,- Kč).

Na zámek nejdou všichni, takže potom máme na pivo jen chvilku. Ovšem musím Poláky trošku pomluvit, chtěli jsme na 1 ještě před prohlídkou, ve stánku u rybníka natočil 3 piva a pak došla bečka. To jsou kšefty.

Zpáteční trasu mám vymyšleno poněkud stranou, nejdřív směr Kujawy na východ a pak k jihu, směr Wawrzynowice, Zawada. Je to lautr rovina, ale dnes tedy fučí asi 100km v hodině, jak to bylo do Moszny coby dup, nazpátek horší než do kopce. Kdyby uměly děvčata (ale i chlapci) jezdit v balíku, bylo by to snazší, takhle se musíme prodrat tím vichrem víceméně jednotlivě. Zastavujeme skoro na každém kilometru, i tak to stojí dosti sil. Pak přichází Glogowek. Na ten jsem se i těšil. Ne všichni se do města hrnou, ale nakonec dorazí i váhavci. A neudělali špatně. Město má co návštěvníků nabídnout. Hned u vstupu do města je zajímavý hřbitov s hrázděnou kaplí, pak náměstí s krásnou radnicí. Dva kostely, klášter, zámek (poněkud zpustlý), brána s věží. Centrum je sice rozkopané, ale až bude rekonstrukce hotová, bude to stát za to. Ostatně Glogowku se někdy říká hlavní město Polska (asi půl roku tu sídlil dvůr při vpádu Švédů).

Na závěr jsme se rozdělili do dvou skupin, slabší si chtějí ještě odpočinout. Vymyslel jsem trasu na Raclawice Slaskie. Je to nejkratší proti proudu Osoblahy, kolem cesty je sem tam i alej či remízek tak se konečně jede líp. Ovšem za Raclawicemi už u hranice nacházíme problém (protože jsem se chvíli zdržel), skupina cyklistů diskutuje s domorodcem, chybí tu most. Jeden přes řeku (takový napůl rozpadlý) tu je ale chybí další přes potok. Motocyklista nám sice tvrdí že most tam někde je, (ale utajený).

Tak ho jdeme hledat – neúspěšně, ale jdeme se podívat lépe na ten potok a ejhle, v jedno místě se dá celkem jednoduše překročit, tak zamáváme na zbytek výpravy a pak po krátkém průzkumu řepkového lánu dorážíme na Pomorzowice, pak Pomorzovicky a jsme doma. (Musím, poznamenat, že zbytek, který si zavolal jak cesta vypadá, když jsme jim prozradili problém s mostem, jeli oklikou a už byli dávno doma). Tak jsme to večer řádně oslavili.

30.4.2012

Sláva, dnes tolik nefouká, ale na velkou túru se nikomu nechce, ale přece jen se někam podíváme. Za Osoblahou odbočka do Bohušova a zde náramná zájezdní hospoda U Gerina, veranda velí k zasednutí a řádné diskuzi. Pak malá okružní jízda Bohušovem k areálu kempu, na rybníček a výstup na hrad Fulštejn (ten je asi 30m výš než Bohušov), máme všední den a kromě nás je tu jen jedna dvojice. Samozřejmě dál se zas nikomu moc nechce, tak jsem jim kousek utekl (nakonec mě našli).

Trošku mě zamrzelo, ve Slezských Rudolticích vykáceli skoro půlku parku, ani jsem na to nevytáhl foťák, posledně se mi ten zámek mezi stromy dosti líbil. Naštěstí měla otevřeno zámecká vinárna (normální putyka, ale otevírá o hodinu později). Nicméně z rozhovoru s domorodcem se dozvídáme pár zajímavostí, dnes má obec asi 600 obyvatel, před válkou to bylo asi 10x víc, na náměstí byly 3 hotely...

U Amalína a Horních Povelic několikrát míjíme úzkoroschodku, ještě pořád jsme neviděli vlak. Pak asi největši kopec (100m) a Liptaň, tady je hospoda a vaří se tu!

Po 2. hodině je kuchyně trošku vymetená, ale nakonec spojenými silami něco dostaneme (i s nášupem). Domů pak přímou cestou na Dívčí Hrad, vrch Dubovec a hlavní cestou s větrem v zádech. Večer s táborák a buřty.

1.5.2012

Jen kousek kvetoucí alejí do Bohušova. Celá mužská část víceméně bez odporu věnuje nějaké políbení ženské části výpravy, ať nám ty holky vydrží, pak besídka U Gerina, foto u nádraží a zpět. Jak přijíždíme do Osoblahy, přijíždí i motorák, tak se jdu na něj na nádraží podívat. Není to sice žádná výletní pára, ale i ten stojí za to. Strojvůdce mě pozval i dovnitř, ať se na tu krásu podívám (lokomotiva po rekonstrukci, motor Liaz, kdo si někdy hrál z vláčky určitě to pochopí).

Pak už naskládat kola do aut a lidi na sedadla a snad někdy příště...

Všechna fota

Aktualizace galerie 2023

Poslední aktualizace: 27.9.2023

Osoblažsko 2012 na mapě