Loading...
Ostrov Ouessant, Bretaň
Vstáváme už v 6:30, chceme bez problému stihnout loď. Je hnusně, zataženo, poprchává, kdybychom neměli koupené lístky, nikam nejedeme. Přibalujeme ještě nepomokavé kalhoty a vyrážíme do přístavu Camaret sur Mer. Parkujeme přímo v přístavu, jsme tu včas, vyhlížíme loď, která měla parkovat přímo před pokladnou. Nějak tu ale není, je asi na druhém konci přístavu, jsou tu trochu zmatky. Pokukujeme po ostatních bezradných turistech a jdeme na konec. Trefa, to je ona.
Sedáme na přídi, před námi otevřené dveře, dobře uvidíme na cestu. Ale ouha, hned po startu je posádka zavírá, za chvilku se dozvíme proč. Kapitán tam kopne druhý kvalt a loď se zvedá a řítí po vlnách. Po stranách lítají takové gejzíry, že jsme rádi, že jsou dveře utěsněné. Záhy zjišťujeme, že pozice na přídi nebyla moc strategická, protože lítá ze strany na stranu a nahoru dolů. Okolní cestující blednou a přesunují se na záď, jsou dneska docela slušné vlny. My statečně sedíme a sledujeme, jak posádka běhá s kýblem a uklízí po některých změkčilých turistech. Takhle to trvá skoro hodinu, odhadujeme rychlost lodi na skoro 50 km/hod. Jsme dost rádi, když kotvíme na ostrově Ouessant, déle bysme to asi nevydrželi, hlavně že to vydržela naše snídaně. Teprve následně si uvědomujeme, že na lístcích není napsáno trajekt, ale TraJet. Uf, jsme tu ve zdraví, čeká nás ostrov.
Vzhledem k počasí a tomu, že je avizován plochý ostrov s nejvyšší horou 63 m nad mořem ani moc velké zážitky neočekáváme. V přístavu v Baie de Stiff vyhlížíme autobus, který by nám zkrátil cestu do Lampaulu, čeká prý u každého trajektu. Není tu, jen nějaké mikrobusy, které vypadají jako hotelové. Tak se moc nerozmýšlíme a jdeme do Lampaulu pěšky. Ostrov není velký, ale podle průvodců je přece jen na pěší průzkum velký dost. K jeho poznání prý potřebujeme tři dny. Asi v půlce cesty do Lampaulu kolem nás přefrčí autobus, měl trochu zpoždění. Do města jsou to necelé 4 km, za chvilku jsme tam. Odtud už vidíme maják Phare du Créac'h, je to dobrý orientační bod. Maják stojí na severozápadním konci ostrova, kde má být také nejhezčí pobřeží. Nečekáme žádné velké útesy, jsme tu spíše kvůli focení majáků, ale opak se ukáže být pravdou. Namíříme si to přímo k majáku, nezapomínáme ho už z dálky fotit.
Když dojdeme k majáku, začíná se objevovat stěna pobřežních útesů, jakoby tu příroda chtěla stěnou chránit ostrov od příbojových vln Atlantiku. Dobře víme, že tímto směrem už není žádná pevnina, tento ostrov je poslední výspou evropské pevniny, dál je už jen Atlantik. Příroda se nad námi smiluje, začíná se objevovat slunce, krásné mráčky, nevíme co fotit dřív. Pobřežní stěna útesů dává nespočet možností záběrů, jsme ve svém živlu. Pokračujeme západním směrem k nejzajímavějšímu majáku Phare du Nividic. Ještě než k němu dojdeme, potkáváme zbytky kamenné stavby, kde byla kdysi mlhová siréna, poháněná koňským zápřahem Porz Aziou z roku 1866. Je tu i zbytek zařízení podvodního zvonu, který se spouštěl do moře v mlze a využíval dobrého šíření zvuku pod vodou. Kousek dál je balvanitá hora z kamenů, vyházených mořem, důkaz, že vlny tu asi opravdu řádí. Dojdeme pomalu až k majáku Phare du Nividic, 35 m vysoké věži, která se stavěla plných 24 let. Mnohokrát moře nedostavěnou stavbu zničilo a bylo třeba začít znovu od začátku.
Celou cestu nás doprovází krásné rozervané pobřeží. nádhera místního pobřeží, pro nás nečekaná, nás nadchne. Od majáku Nividic se vracíme jinou cestou k majáku Phare du Créac'h. Orintace je tu snadná, ostrov je plochý, majáky jsou dobře vidět. Od majáku pokračujeme po pobřeží zpět směrem k přístavu. Asi po tisícáté fotce odbočujeme zpět do Lampaulu a pozorujeme život ostrovanů. Trajekty s auty sem běžně nejezdí, takže na ostrově jsou jen auta ostrovanů, která zásadně nezamykají, protože se tu zřejmě nedají ukrást. Zastavujeme se na zmrzlinu a pomalu míříme do přístavu, aby nám neujela loď v 18:15. Trochu riskujeme a odbočujeme k majáku Phare du Stiff. GPS už máme úplně vybitou, jdeme odhadem, ale na plochém ostrově není orientace tak složitá. Spíš nevíme, jestli tam povede cesta, jít bodlinatým porostem mimo cestu se nedá. Nakonec dorážíme do přístavu 3/4 hodiny před odjezdem. Ostrov nás příjemně překvapil, mysleli jsme, že těch 10 hodin zde strávených bude moc. Nachodili jsme po ostrově cca 35 km, ale pořádná dávka krás zůstala ještě neobjevena. Stálo to za to.
Zpáteční cesta už byla klidnější, byly menší vlny a neseděli jsme na přídi. Dokonce jsme se mohli z paluby kochat našimi známými majáky. Do campu už přijíždíme potmě.
Zdeněk Kučera, http://www.fotozdenek.cz
Poslední aktualizace: 29.4.2011
Ostrov Ouessant, Bretaň na mapě
Byl jsem zde!
Zapamatovat
