Osvětim

Muzeum Osvětim I. - Hrubé stavy deportovaných  •  Fotografie (5)  • Foto: Ivona

V sobotu 9.10.2010, v 5 hod. ráno jsme vyjeli na zájezd s Gymnáziem TGM Zastávka (u Brna).

Náš cíl byl Osvětim I. a Osvětim II. – Březinka.

Po rychlé cestě (asi 3,5 hod.) s 1 zastávkou u celnice, pro případné sklerotiky na výměnu peněz, jsme byli v cíli.

Ti, kdo se nechali nalákat mládeží stojící hned u silnice a mávající k parkovišti u muzea, se asi posléze divili, že parkoviště na druhé straně od muzea (opravdu jen o pár kroků dál) bylo levnější.

První dojem před vchodem do muzea byl: „Jak bych to jen řekla? ... Jako na Václaváku.“

Muzeum Osvětim I - Apelplac, v pozadí vlevo šibenice  •  Foto: Ivona

Vstup do muzea byl zdarma, ale museli jsem zaplatit 2 průvodce a rozdělit se na 2 skupiny, protože jednu tak velkou skupinu neprovádějí. Dostali jsem sluchátka na určité frekvenci, aby průvodkyně s mikrofonem nemusela mluvit hlasitě a nerušila další skupiny.

I když jsme byli objednaný zájezd a přijeli jsme včas, průvodci v češtině nebyli. Prostě nedostatkové zboží, prý se objednávají až 2 roky dopředu. To by mi ani nevadilo, řekla jsem si, přečtu si popisky jak jsem doufala v češtině. Hle, všechny popisky byli ale pouze v polštině, angličtině a hebrejštině. Jelikož jsem ze starší generace, která se učila jen rusky, nezbylo mi nic jiného než se pokoušet porozumět polské průvodkyni. Alespoň se snažila mluvit pomalu, ale i tak jsem nechápala, proč se pár průvodců nemohlo naučit pár informací v češtině? Vždyť jsme sousední země a umírali tu i naši občané!

Také jsem pochopila, že tady jsou průvodci proto, aby se nikdo nikde nezdržoval, neboť nám na záda dýchala další skupina a na ni další.

Muzeum Osvětim I. - Hasičská nádrž, nacisty udávaná jako bazén pro vězně  •  Foto: Ivona

V Osvětimi I. je hlavní muzeum, kde jsou soustředěny všechny věci, které zůstaly po nacistech a bývalých vězních.

Při prohlížení vitrín s hromadou fotek, obuvi, kufrů, lavórů, brýlí, hřebínků, vlasů, dětských věcí a prázdných plechovek s cyklonem B, člověk málem přestane dýchat a jen přemýšlí, jaké obrovské množství lidí tady muselo projít tímto peklem, když ty hromady jsou vlastně jen malé zbytky, co nestačili nacisti odvézt.

Vzala jsem s sebou také 11-ti letého syna, který sem chtěl jet, ale ještě doma mi to nedalo a vytáhla jsem informace a fotky lidí z Terezína a Osvětimi, aby měl alespoň trochu představu, co ho tady může čekat. Nakonec to zvládl docela dobře, jen nechtěl jít ke kremačním pecím, ale to už byl konec naší prohlídky.

Naším autobusem jsme pak už bez průvodců přejeli asi 3 km úsek k Osvětim II. – Březince.

Muzeum Osvětim II. Březinka - Nekonečné řady komínů  •  Foto: Ivona

Při projití brány jsem zalapala po dechu, protože kam oko dohlédlo, všude rozlehlé zbytky koncentračního tábora. Dá se říct, že je to venkovní muzeum.

Pár původních baráků pro vězně stojí, aby návštěvníci měli představu, jak hrozně zde lidé žili. Z velké většiny baráků ale zůstali jen stojící komíny jako memento smrti místo křížů, vše dokola několikrát obehnané dráty kdysi s elektrickým napětím.

Po celé délce kolejí, které vedou od hlavní brány dávají lidé kytky. A na původním konci kolejí dnes stojí památník s deskami všech národů. K naší české jsme položili květiny.