Osvětim - Birkenau

Do Osvětimi jsem jel jako účastník školního výletu. Sice nejsem již delší dobu ve škole, ale jelikož mladoboleslavská Obchodní akademie pořádala tento zájezd a moje sestra na tuto školu chodí, tak mě vzali s sebou. No zbylo jim jedno místo a tak jsem toho využil. vyjíždíme časně, kolem 4 hodiny ráno. počasí nám bohužel nepřeje, už z Boleslavi vytrvale prší, projíždíme Hradec Králové a kolem Olomouce a Frýdku Místku se blížíme k hranicím. Potom přes Bielsko a Katovice a jsme na místě. neustále prší. Platíme hromadné vstupné a dostáváme sluchátka. Výklad budeme mít v češtině.

No a nyní něco k samotnému táboru :

Osvětim - Auschwitz. To je pro celý svět znamení teroru, vyvražďování a holocaustu. Koncentrační tábor byl vybudován nacisty v roce 1940 na předměstí Osvětimi. Jako základ sloužily opuštěné předválečné kasárny. Původně měl sloužit jako nástroj teroru a vyhlazování Poláků. Časem sem začali nacisti posílat lidi z celé Evropy, zejména Židy, sovětské válečné zajatce a Rómy.

Velitelem byl jmenován Rudolf Höss. V době vzniku tábor čítal 20 budov (14 přízemních, 6 poschoďových). Průměrný početní stav vězňů kolísal mezi 13 a 16ti tisíci. Vězni zde byli ubytováni v blocích a to i ve sklepních a půdních prostorech. Souběžně se zvyšováním počtu vězňů se rozšiřovalo území tábora, který se tak proměnil na obrovskou továrnu na smrt. Osvětim se tak stala jakýmsi kmenovým táborem pro celou síť nových táborů. 3km od Osvětimi byl v roce 1941 vybudován ve vesnici březinka vyhlazovací tábor Birkenau, v roce 1942 byl vybudován další tábor v Monowicích. Navíc roku 1942 vzniklo asi 40 menších táborů, které byly povětšinou umístěny poblíž hutí, dolů a továren, které využívaly vězně jako pracovní sílu.

Od roku 1942 byl Auschwitz místem největšího hromadného vyvražďování v dějinách Židů, jejichž úplné vyhubení bylo Hitlerovým cílem. Většina Židů deportovaných do Osvětimi - Muži, ženy i děti, bezprostředně po příjezdu zahynula v plynových komorách. Lidé vůbec netušili, že mají zahynout v plynových komorách. Esesáci je totiž při selekci ujistili, že na ně čeká koupel. Nařídili jim svléknout se, pak je zahnali do další místnosti napodobující koupelnu. U stropu byly umístěny sprchy, ze kterých ovšem nikdy voda netekla. Do těchto "sprch" přivedli zhruba 2000 lidí. Jakmile esesáci uzavřeli pevné dveře, začali sypat dírami ve stropě mezi oběti cyklón B. Lidé umírali během 15-20 minut. Zavražděným trhali zlaté zuby, stříhali jim vlasy a poté mrtvoly putovaly do kremačních pecí. Pokud nestačila krematoria příval mrtvých obětí zpracovat, esesmani je prostě naházeli na hromadu a zapálili.

Ti kteří nebyli při selekci poslání na rychlou smrt do plynových komor museli pracovat. Zpočátku pracovali na rozšiřování tábora, později byli zaměstnáni v různých fabrikách, hutích, dolech, ale také v chemické a zbrojařské výrobě. Práci museli vězni vykonávat v poklusu bez okamžiku odpočinku. Pracovní tempo, malé příděly potravin, neustálé týrání a bytí zvyšovaly úmrtnost. Celodenní strava měla hodnotu zhruba 1500 kalorií. K snídani čaj, nebo káva (náhražky vyráběné z trávy). K obědu asi litr bezmasé polévky často uvařené ze shnilé zeleniny. Večeře 300g černého mazlavého chleba. Spolu s těžkou prací se tato strava podílela na postupném umírání hladem. Výjimkou nebyli lidé vážící před smrtí 25-35kg. Veškerý majetek, který si vězni s sebou do tábora přinesli, byl tříděn, skladován a poté odvážen do Říše pro potřeby SS, Wehrmachtu, ale i civilního obyvatelstva. Po ostříhání vlasů se tyto balili a posílaly na "zpracování". Z lidských vlasů vyráběly německé firmy mimo jiné krejčovské plátno. Zlaté zuby přetavené na cihly se předávali do Říše. Popel z lidských obětí sloužil jako hnojivo na polích

Ke konci jednotky SS demontovali a zničily plynové komory, krematoria a spálily dokumenty, které by je usvědčily z jejich zločinů. Chůze schopní zajatci byli odvedeni v takzvaných Průvodech smrti. Ti, kteří zůstali v táboře byli 27. ledna 1945 osvobozeni Rudou armádou.

Po kliknutí na obrázek se zobrazí galerie na mých stránkách

Osvětim a její obě části zapůsobí snad na každého. Člověk si na místě uvědomí, jaké má štěstí, že nežije v době a na místě, kdy se hrůzy páchané za 2. Světové války děly. Na druhou stranu je stále i v dnešní době mnoho zemí, zejména v africe, kde se holocaust děje a svět s tím prakticky nic nedělá ...