Pálava - hrad Děvíčky a Soutěska - 2008

Na náš dvoudenní květnový výlet se sice nebudíme do příliš příznivého počasí - ( je zataženo )- ale to nám vůbec nevadí ... a jedeme trolejbusem do Otrokovic, Jana jde koupit nějaké pečivo na cestu a já urychleně kupuju zpáteční lístek na vlak, protože nám za 3 minuty jede osobák do Břeclavi. Takže rychle pro manželku do bufetu a hrrk na peron a do vlaku ! Cestou si luštím sudoku a Janička pozoruje krásy jihomoravské krajiny, která se nám míhá za okny. Je zajímavé, že čím dále se ocitáme na jihu, úměrně tomu se zlepšuje počasí - od Rohatce už je krásně... V Břeclavi stále probíhá mamutí rekonstrukce nádraží a tak se od vlaků musí koridorem mezi ploty. Poněvadž se my dva necítíme být příslušníky žádného "stáda", bereme to zkratkou bokem. Do dalšího vlaku chvilku čas a tak se jdeme podívat do hezkého parku s kašínkami, pak ještě obligátní focení u sochy "Hlavy" a zpět na nádraží. Tady koupě lístku a odjezd osobním vlakem do Popic. Cestou se nám ukazuje vápencové Bradlo Pálavy v celé svojí kráse.

V Popicích k našemu nezměrnému údivu nevystupujeme jen my dva, ale také dalších asi 200 turistů !! Turistická značka nás vede od nádraží do kopečka, nalevo i napravo od silničky žlutá pole s řepkou. Za nějakou chvilku jsme my všichni pěší roztáhlí na pořádně dlouhého "hada" a při pohledu z vrtulníku bychom vypadali asi jako účastníci pochodu Praha - Prčice ! Protože ale Jana ani já neočekáváme žádné diplomy, necháváme všechny ostatní, aby nás předběhli... Z vrcholku kopečka je nádherný výhled na Novomlýnské nádrže pod námi a na Pálavské vrchy na obzoru. Cestou z vyvýšeniny procházíme okolo vinice napravo - ( vlevo máme řepkové pole ) - a před hlavní silnicí také kolem hezkých žlutých Božích muk. Po asfaltu silnice pak do nedaleké obce Strachotín, která je pozoruhodná tím, že zde není v sobotu v 11 hod dopoledne otevřena ani jedna hospoda !!

A tak pokračujeme uondáni a žíznivi dál a hned za dědinou stojíme na břehu jedné z obřích vodních nádrží a otevírá se nám úžasné panoráma. Na břehu je spousta rybářů a daleko na vodní hladině ještě víc plachetnic. Fotíme si detaily s rákosím a poté jdeme po hrázi mezi Dolní a Střední nádrží. Napřed po okraji silnice a pak po koridoru pro pěší a nevíme na co se dívat dřív : jestli na jezero vlevo, kde kus od břehu trčí ze dna přehrady torza zatopených stromů a v dáli se na hladině z"roztaveného stříbra" bělají plachty lodiček - to vše ostražitě sleduje zřícenina hradu Děvíčky s nejvyšším vrcholem Pálavy Děvínem ...Anebo vpravo na Prostřední nádrž, která je plná ostrůvků s vegetací. Na jednom z nich v dálce vidíme Mušovský kostelík, na klidné vodní hladině loďky s rybáři, kolem hejna racků a nad námi modravý baldachýn nebe s beránky ...

Pak se ocitáme na konci hráze, loučíme se s nádhernými jezery a vcházíme do Dolních Věstonic - rozlehlé obce, proslavené -( kromě jiného ) - nálezem sošky pravěké "sex bomby" - ( v odborných kruzích je asi známější pod názvem Věstonická Venuše ...) Hned na první křižovatce narážíme na otevřenou hospodu - hurá ! - a tak si zde dopřáváme zasloužený půlhodinový odpočinek a popíjíme kávu a točenou kofolu. Pak zase dál. Za "krčmou" míjíme veliký kostel a pak mezi domky, spojenými s vinnými sklepy, menší stoupáníčko. Následuje chvilka chůze po rovině po lukách a kochání se výhledem na obec a jezera pod námi, napravo na nás shora shlíží nádherná a romantická zřícenina Dívčího hradu. Cesta loukou pak zamíří vzhůru do kopce na okraj lesa. Odtud máme poslední krásný výhled - Jana tu omylem natáčí videofrekvenci - a pak už nás čeká strmé stoupání lesem až nahoru těsně pod zříceninu.

Janě se točí hlava a tak si sedá do stínu. Já beru oba foťáky a napřed průzkum pěšiny vpravo : zde se před vlastním hradem nachází úžasná předsunutá dělová bašta se střílnami a ze skalnatého "hrbu" před ní je fantastický rozhled na celou zříceninu a na obec Pavlov, pole s řepkou a vinice a Dolní nádrž. Fotím jak o život, o zachovalé hradby totiž už téměř dŕcají první bouřkové mraky ! Pak zpět za Janou. Ještě stále jí není úplně dobře. A tak opět sám mezi hejna turistů a do útrob vlastního hradu. V hradních zdích je spousta oken a oblouků. Hodně se tu stavělo už cihlou a je poznat, že původní gotická stavba prošla na většině míst renesanční proměnou. Vše okolo velmi fotogenické, ale bez širokoúhlého objektivu neproveditelné. Chybí potřebný odstup ... a navíc do záběrů trčí ze všech stran buď hlava nebo jiný oud nějakého túristy či děcka !! Vracím se k Janě, vytahujeme svačinu a vzápětí se dává do deště. A tak rychle kapuce přes hlavy a jíst, než nám rohlíky se salámem promoknou ...

Naštěstí je to jen přeháňka - bouřka se taky nekoná - a tak vyrážíme na další cestu. Po značce modré jdeme chodníčkem pěkně po vrstevnici přes zelený les, jehož barva by zasloužila zvěčnit štětcem impresionisty. V podstatě procházíme pod vrcholem Děvína - ten ale nevidíme - až na rozcestí u Soutěsky. Cestou míjíme pomníček jakéhosi Němce s rodinou. Prý tu za 2. světové války dělal hajného a místní lidi ho měli rádi, ale on se přesto z obavy před perzekucemi na samém konci války i s rodinou odstěhoval do zemljanky a pak při "mozkovém zkratu" všechny - i sebe a psa - zastřelil !! ( Brrrrr !!!!!) Nad Soutěskou je překrásné bělostné Bradlo - vypadá to tady skoro jako na Vršatci - já ale Janu táhnu chodníčkem směrem k Martince. Při konci je ale dost Ostrý zešup, manželka mi ale odmítá poslušnost a tak tam musím jít sám ... Útesy Martinky a okolí jsou sice impozantní, ale bez odstupu nevyfotitelné a tak se pokorně vracím za Janou a jdeme raději fotit krásy Soutěsky. Na tom úplně nejhezčím místě přes ni napříč procházejí stožáry s dráty vysokého napětí, no - tady je opravdu ŠKODA SLOV !!!!!!

Dole pod soutěskou je sad a rozcestí. Po krátkém odpočinku na hlavní silnici a po ní capkáme až do Klentnice. Cestou věnuji jednu cigaretku podnapilému chasníkovi,kterého potkáváme, protože vidím, že nutně potřebuje nějakou vzpruhu. Na okraji obce si v kiosku kupujeme minerálku na cestu a v prudké přeháňce pak míříme do středu Klentnice, kde se před proudy vody z nebe schováváme pod střechou busové zastávky.Za 10 minut je po dešti a tak mokří pomalu na konec obce. Odtud máme hezké výhledy nahoru na Sirotčí Hrádek - ( byli jsme tu vloni ) - a pak dupem dál po silnici až pod Stolovou horu. Nad zatáčkou stojí na polní cestě autobus a nakládá turisty, zestupující sem z kopců... Dostávám nápad a tak k nim zamířím a ptám se na vedoucího. Po chvilce hovoru - (a za mírný úplatek)) - nás berou busem do centra Mikulova a my tak máme ještě čas si před odjezdem do našeho dalšího cíle - města Znojma - si v klidu v jedné hospůdce v židovské čtvrti vypít kafíčko a Jana dokonce i něco vyfotit ...