Pěší okruh Švihov – zřícenina hradu Kokšín – Výrov – hrad Švihov, ale také Vachatova rozhledna a rozhledna Štěpánka v Chalupech

Na náš druhý den pobytu na Švihovsku jsme si naplánovali cca 11 km dlouhý okružní výlet, při kterém jsme využili cest bez turistického značení, naučné stezky i cyklotrasy.

Večer jsme přespali na parkovišti u hřbitova, které je stranou a kde jsme nikomu nepřekáželi. Tady jsme auto také nechali.

Naučná stezka sice vede jinudy, ale už tady je první zajímavost - hřbitovní kostel sv. Jiljí je pozůstatkem prvního zemanského sídla ve Švihově. Byl založen ve 12. století na výběžku nad řekou Úhlavou. Románský původ dokazuje úzké románské okénko ve východní stěně. Ve 14. století byl goticky upraven, úprava v 18. století výrazně změnila jeho románsko-gotický ráz. Uvnitř jsou zachovány i románské prvky – tribuna, která sloužila majiteli tvrze a jeho rodině, malé románské okénko vede do románské kaple Panny Marie. Bohužel kostel nebyl otevřený.

Hřbitov jsme opustili po jediné možné cestě. Vede okolo starého židovského hřbitova, který byl založen r. 1644. Z té doby je i nejstarší hřbitovní deska. Je zde celkem přibližně 140 náhrobků - renesančních, barokních a klasicistních. Márnice byla zbourána po r. 1940.

Na hlavní silnici jsme odbočili vlevo přes trať. Hned za tratí je nový židovský hřbitov, který byl založen r. 1878. O tom jsme však neměli tušení – je schovaný mezi stromy a vede k němu jen nenápadná pěšinka. Tam je asi 30 náhrobků, nejstarší z r. 1893. Ani tam se márnice nedochovala - byla zbourána po r. 1981.

My jsme pokračovali dál podle tratě po neznačené komunikaci. Vpravo jsme za tratí zahlédli nádražní budovu. Až o kousek dál zleva přišla silnice s naučnou stezkou Švihov a okolí, po které jsme přešli přes koleje a dál po ní pokračovali. Celá tato NS je dlouhá 25 km a turisty seznamuje s historií Švihova a jeho hradu. Právě na ní je Kamýcká skála, kde jsme včera byli.

Dnes jsme po ní došli ke zřícenině hradu Kokšín. Hrad byl postaven na kopci nad řekou Úhlavou. Přesný datum jeho založení znám není, podle archeologických nálezů se předpokládá, že se zde žilo již v 15. století, tedy o něco dříve než na hradě Švihov. Později se stal součástí obranného systému hradu Švihova. Byla zde předsunutá hláska, odtud se hlídala stavidla, jimiž bylo možné zatopit přilehlé louky. Po krátkém strmém výstupu jsou stále ještě vidět kamenné základy mohutné věže nebo paláce. Z vrcholu je hezký výhled.

Pod hradem nás šipka upozornila, že mezi hradem a řekou je přírodní památka Stará Úhlava. Původní meandrující tok byl ve 30. a 40. letech 20. století narovnán. Vzniklo tak asi 0,50 ha velké neprůtočné jezero, kde žije řada ohrožených druhů živočichů. Bohužel po suchém létě r. 2019 je tento ďolík zcela vysušen.

Po naučné stezce jsme došli na silnici a do obcí Výrov a Malechov. Kousek jsme šli po hlavní silnici, ale v Malechově hned za křižovatkou jsme odbočili vpravo po cyklotrase. Tím jsme zamířili už zase zpátky. Z cyklostezky se nám otevírali hezké pohledy, ale o to víc jsme viděli, že se to pěkně zatahuje. S tím jsme moc nepočítali, proti dešti jsme s sebou neměli zhola nic. No uvidíme.

Cyklostezka nás dovedla na hlavní silnici, která vede do Švihova. My jsme silnici přešli a dál pokračovali po neznačené cestě až k řece, resp. k vodnímu příkopu, který hrad obtéká. Dokonce mám dojem, že jsme tam sbírali kaštany. Rameno řeky jsme přešli a znova jsme se dostali na NS, po které jsme obešli hrad Švihov z jihu a východu. Myslím, že o švihovském vodním hradu nemusím ani nic psát. Je to jeden z nejmladších našich hradů, který byl postaven v letech 1480–1489. Vstup do hradu je zpoplatněný. V pondělí byl samozřejmě zavřený, ale to nám nevadilo. Na hradě jsme již několikrát byli. Abych pravdu řekla, hrad ve mně vyvolává však naprosto sentimentální vzpomínky. Když mému dnes šestatřicetiletému synovi bylo asi sedm, chodil do divadelního kroužku a právě zde na hradě hráli o prázdninách své představení. Vše to s nimi nastudovali dva vedoucí, paní zhruba mého věku a mladý tehdy snad dvacetiletý chlapec, který to s nimi uměl a ty děti fakt miloval a samozřejmě děti jeho. Během představení jsme na ně koukali shora z mostu a dodnes si pamatuji jeho výraz, když pronesl, no, nejsou nádherní. Na to se nedá zapomenout. Ale to jsem trochu odbočila.

Ale to už jsme skoro na konci našeho putování. Po NS jsme se prošli po náměstíčku, kde je skutečně spousta informačních tabulí a po silnici došli přes most a zpátky ke hřbitovu. Kupodivu jsme ani nezmokli.

U auta jsme si udělali rizoto – protože se celá kýta včera nesnědla, každý jsme dostali kus masa s sebou. Rizoto bylo vynikající. Byly tři hodiny a nám se zdálo, že máme ještě dost času na návrat domů. A protože Ota měl rozhlednový absťák, rozhodl se zajet ke Kdyni, kde na návrší severně nad Novou Vsí je dřevěná vyhlídková věž - Vachatova rozhledna, kde jsme kupodivu ještě nebyli. Je jen kousek od silnice, nechá se téměř až u ní zaparkovat. Celý tento odpočinkový areál byl vybudován v letech 2011 – 2012 v místě evropského rozvodí Černého a Severního moře - v lokalitě, které místní říkají Vachatovo. Proto i rozhledna tak je pojmenována. Vyhlídková plošina je ve výšce cca 5m a vede na ni 23 schodů, resp. dva žebříky s 12 a 11 špriclemi. Výhled je jen jižním směrem na panorama přilehlé části Šumavy.

Při zpáteční cestě jsme se všimli, že téměř na naší trase za Merklínem v obci Chalupy je rozhledna Štěpánka. Samozřejmě k ní zajíždíme. Jsme trochu zklamaní. I když na mapě je už označená, tak ve skutečnosti je teprve rozestavěná. Jak jsme od místních zjistili, dokonce již několik let. Má připomínat repliku obranné věže z doby historického osídlení Českých zemí Římskou říší. Na výhledy si tedy musíme ještě počkat.

A to je konec našeho putování o prodlouženém víkendu. Dokonce se povedlo, že těsně před domem jsme měli i volné místo na zaparkování. Co víc jsme si mohl přát.

Pěší okruh Švihov – zřícenina hradu Kokšín – Výrov – hrad Švihov, ale také Vachatova rozhledna a rozhledna Štěpánka v Chalupech na mapě