Pěšky okolo České republiky

UPOUTÁVKA NA PŘIPRAVOVANOU KNIHU :

PĚŠKY OKOLO ČESKÉ REPUBLIKY

Pavel Kouble a Jana Plaňanská

Počet stran : 250

Poutavý popis o pěším putování okolo České republiky formou deníku, doplněný fotografiemi, základními informacemi o trase a počtu km, restauracích a ubytování.

Tato kniha je určena široké veřejnosti se zájmem poznávat Českou republiku, obyčejné i neobyčejné lidi, krajové tradice a zvyky. Úžasné lesní úseky s nádherným klidem, plochy vinohradů a překrásné výhledy našich hor. Ochutnat burčák, vidět asi 500 krokodýlů na krokodýlí farmě, koupit si ropu, jako suvenýr a mnoho dalších zážitků.

Domníváme se, že nakladatelství by ukázalo vydáním této knihy na možnosti pěšího putování po České republice a vyplnit tak mezeru na trhu. Skvěle tuto knihu dát do protipólu všem možným cyklotoulkám.

Pavel Kouble /50 let/ a Jana Plaňanská, /47 let/, žijící v Plzni .

Absolvovali 3 x pouť do Santiágo de Compostela a stovky kilometrů pěšky po turistických trasách v Plzeňském kraji od roku 2006.

Tato kniha je jejich prvotina a je napsána na přání mnoha obecních úřadů i obyčejných lidí, se kterými se setkali při putování okolo České republiky.

___________________________________________________________

23.08.2010 Nepomuk – Kadov ( Pole ) 26 km

Máme 14 dní dovolenou a tak vyrážíme na naší první etapu pěšího putování kolem České republiky.

Začínáme v Nepomuku. Nepomuk leží asi 35 km od Plzně. Není sice u hranic, ale tak nějak si říkáme, že je to vlastně úplně jedno, kde člověk začne.

Asi nejhorší vstávání v 6 hodin ráno je, když člověku začíná dovolená. Vyjíždíme v 8.03 rychlíkem z Plzně, takže v Nepomuku vystupujeme z vlaku v 8.40. Tady zjišťujeme, že Nepomuk se zastávka pouze jmenuje a do skutečného Nepomuku je to ještě téměř 3 km a ještě do kopce.

Statečně vyrážíme, obtěžkáni batohy ( cca 9 kg ) s výbavou na 14 dní. Slunce na obloze nám začíná fandit a dělá se pěkné vedro. Je krásný, provoněný a čerstvý vzduch po noční bouřce. Naše plíce se radují. Konečně příroda. V Nepomuku na infocentru dostáváme první razítko do našeho „Razítkosešítku“. Vycházíme po zeleně značené stezce směr Mileč.

U Maňovského rybníka si dáváme první malou svačinu. Sedíme u břehu klidné hladiny a dělíme se o kousky chleba s rybami, které se tvářili hladově. Moc jim ale nechutnalo. Asi mají dost svého. Cítíme se svobodní a již první den a první kilometry nám mažou starosti z naší hlavy. Asi po půl hodině vyrážíme dál. Jdeme stále po zelené.

Vcházíme do lesa a tady to začíná! Jeden hnědák za druhým a sem tam hřib pravý, či klouzek.

Pro vášnivé houbaře, jako jsme my, je to těžká rána pod pás od tolik milované přírody. Člověk nemůže mít všechno. Než se sehne k prvním voňavé houbové hlavě, musí si uvědomit, že si nejde jen tak pro výbornou večeři. Je to první opravdová zkouška naší vůle, i když ne fyzická. Necháváme tu krásu jiným a jdeme dál. V Chlumském lese trochu bloudíme, protože jsme přehlédli symbol zeleného značení trasy. Na odbočení jdeme rovně, kocháme se a pak bloudíme. Vracet se nechceme. A tak přichází na řadu poprvé naše kvalitní mapy v měřítku 1:25. Orientujeme se podle polní cesty, a trochu i intuitivně se vydáváme do údolí, kde je vesnička Chlumy. Vlastně to ve výsledku nebylo o moc delší, jen cesta vede dál proti plánu po silnici, až do další vesničky Oselce. Tady měla být restaurace. Těšili jsme se zbytečně, máme smůlu. Je pondělí, a to se většině hospodským nechce otevírat. Že by sanitární den po víkendu? Místní nám radí, že kousek odtud je ve vesnici konzum. Děkujeme za informaci a už pádíme rychlou nohou k obchodu. Skvělé! Otvírací doba skončila před hodinou. Měli jsme v tuto chvíli v nohách už 16 km a došla nám i voda. Před konzumem byla příjemná lavička. Tak alespoň volíme odpočinek. Zouváme si boty i ponožky. Relaxujeme. Vedle u domu vidíme paní, která poklízela domácímu zvířectvu. Požádali jsme o vodu a tak místo hospody nebo jídla jsme popíjeli na lavičce skvělou vodu, asi ze studny. Do Chanovic to trochu zkracujeme mimo plánovanou trasu, po silničce okolo Širokého rybníka. Do obce Chanovice přicházíme s malou krizí. Ta však opadla díky krásnému zámku a muzeu lidové architektury. Dnes bychom tady přespali, ale jak nás informuje pan starosta a následně i místní lidé, není kde přenocovat. Chvíli ještě odpočíváme v hospůdce, kde jsme se i dobře najedli. Vzbuzujeme úsměvy na tvářích štamgastů s našimi hůlkami, které nám pomáhají do kopců i z kopců. U půllitrů diskutují s úsměvy na tvářích o tom, kde máme lyže. Ty odvážnější se nás i zeptali. Vyrážíme na poslední úsek dnešní etapy po Wintířově stezce lesem, kde nás přepadla snad všechna hejna komárů z okolí, takže do Kadova to rychle uteklo. Tady mělo být ubytování. Záměrně píšeme mělo být, protože ubytování je ve vesničce Pole a ta je ještě 2 km. To už meleme z posledního. Jako odměnu za celý den houbovým lesem, okolo zavřené hospody a konzumu dostáváme ubytování, podle plánu, v nádherném penzionu Na Statku a skvělé restauraci pana Běhavého ze skupiny Odyssea.

Penzion je ve skvělém stavu, všude čistota a vše funkční. WC a sprchy jsou sice na chodbě, ale v tomto případě to vůbec není na překážku.

Unaveni všemi zážitky z prvního dne pochodu okolo České republiky na zápraží jen relaxujeme, popíjíme vínečko a minerálku. Pod světlem ještě dolaďujeme zítřejší etapu. S pocitem téměř blaženým odcházíme do 1.patra, do pokojíčku a duchen uložit naše unavená těla.

Tak tedy dobrou noc a pěkné snění o splněných touhách, jak obejít pěšky Českou hroudu.