Pěšky po pobřeží Algarve, na paddleboardu do jeskyně Benagil (jižní Portugalsko)

Příjemný jednodenní výlet nádherných pobřežím Algarve plný moře, útesů, jeskyní, písčitých pláží a slunce (budete-li mít štěstí J). Trasa se oficiálně jmenuje Percurso dos Sete Vales Suspensos, i s cestami k nejbližším autobusovým zastávkám má jen cca 12 km, ale počítejte s celodenním zážitkem. Ne však kvůli náročnosti, ale kvůli množství pauz na kochání se, fotografování či koupání se.

Ráno vyrážím z Faro, kde jsem strávila noc po příletu. Cesta autobusem je naprosto bezproblémová, autobus jede přesně podle jízdního řádu. Vystupuji v městečku Armação de Pêra, kde má podle mapy.cz začínat značená turistická stezka. Dávám si kafe a vyrážím na trať.

Hned na kraji města začíná mé nadšení, je to ještě krásnější než jsem si podle fotek představovala. Počasí je v počínajícím podzimu pro turistiku ideální, azuro, slunce hřeje tak akorát od moře pofukuje slaně vonící vítr. Cesta vede střídavě po pláži a po pěšinkách na útesech, stále nahoru a zase dolů, ale převýšení není nikterak závratné, naopak změna terénu je osvěžující a cesta rychle ubíhá.

Vidím velké množství mořských kajaků a paddleboardů, vím, že do ikonické jeskyně Gruta de Benagil (ano, to je ta s otvorem ve stropě, která na vás vyskočí při jakémkoliv vyhledávání Algarve) se suchou nohou dostat nedá, avšak doteď jsem počítala s tím, že ji nenavštívím. Kombinace krásného počasí a pohledu na všechny ty sportovce mě trošku nahlodává. Propočítávám, jak jsem na tom s časem, přemítám, zda je rizikové pouštět se na moře sama, a neposlední řadě nad tím, zda to na zdejších vlnách zvládnu, když mé paddleboardové zkušenosti zatím zahrnují jen Labe a Vltavu. Červíček v mém mozku už hlodá… Při nakukování do ní oním otvorem ve stropě se rozhoduji, že u půjčovny se zeptám na cenu, časovou a fyzickou náročnost.

Vzhledem k posezónímu období bych dostala slevu a půlhodinu gratis (15 E za hodinu a třičtvrtě), kvůli k mým zkušenostem by mi půjčili stabilnější doublepaddleboard a kajakářské pádlo, s touto výbavou to prý zvládne každý. Přemluvili mě, pojedu J.

Oblékám plavky, krosnu nechávám v půjčovně a pouze s malým loďákem se vydávám vstříc vlnám. Nástup i cesta do jeskyně jde jako po másle. Výstup v jeskyni už tak ladný není, vlny hází paddleboardem jako hračkou. Tohle suchou nohou nebude… Zmáčená do půli stehem vystupuji. Jeskyně je plná lidí, na ony krásné barvy z fotografií bych si musela počkat, ale přesto je to neskutečná krása. Jsem moc ráda, že jsem se do toho pustila. Času mi stále zbývá hodně, jedu se projet podél pobřeží. Ať si prohlédnu místa, kudy jsem šla, i z vody.

Hlavní nevýhodou moře oproti českým řekám jsou vlny a vítr, cesta zpět mi dává hodně zabrat. Pádluju jak divá a posunuji se pouze pomalu. Pauzu si dát nemůžu, to couvám a ztrácím cenně dobité metry. Do cíle se vracím zničená, ale naprosto šťastná.

Vracím vybavení a už zase po svých pokračuji do Vale de Centianes, odkud chci je autobusem na začátek treku Trilho dos Pescadores, však tento výlet byla jen rozcvička.