Pivní týden — pátek – putování nejen po dalších pražských pivovarech – Loď pivovar, U Tří růží, U Medvídků, U Dvou koček

Končí nám naše dovolená, vracíme se domů. Bohužel noha mne neustále omezuje, takže žádné větší toulání po Praze neplánujeme. Dokonce už neplánujeme ani výstup na Astronomickou věž Klementina, okolo které se budeme neustále motat. Jsem ráda, že jdu po rovině. Vystoupat na věž vysokou 68 metrů si fakt netroufnu. Ota tam sám nechce, počká až budu fit.

Tentokrát jedeme vlakem Leo až na Hlavní nádraží, kde batohy se slivovicí dáváme do úschovny. Kdo to má s sebou tahat. Já jsem ráda, že jsem to donesla v Přerově na nádraží.

Nehodláme se moc vzdalovat, budeme prakticky asi stále ve Starém městě. I tady je dost pivovarů, nudit se nebudeme. Začínáme tím, že jdeme na metro – jedeme jen jednu zastávku na Florenc. Jezdíme zadarmo, tak proč si to neužít. Tam trochu pracně, ale jen chvilku hledáme ulici ke Štvanici, kde nastupujeme na autobus č. 207, který nás veze na zastávku Nemocnice Na Františku. Již z autobusu vidíme Loď pivovar, která kotví u Štefánikova mostu. Je dlouhá 53 metrů a široká 8 metrů. Vyrobili ji v letech 1961 – 1963 v loděnici Etkar André v Magdeburgu jako jednu z osmi stejných lodí. Tato získala jméno SANSSOUCI  podle rokokového paláce v Postupimi. Využívala se až do r. 1994, pouze však pro zvláštní příležitosti a významné plavby mezi Postupimí a Branderburgem. Další čtyři roky byla zakotvena v Berlíně a sloužila se jako restaurace a zábavní loď. Po rekonstrukci r. 1998 byla přejmenována a jako ADLER QUEEN zajišťovala dopravu po řece Odře mezi Polskem a Německem. Od r. 2004 jezdila v Hamburku jako výletní a zábavní loď CLASSIC QUEE. R. 2015 ji odkoupil náš podnikatel Vojtěch Ryvola, v děčínských loděnicích ji nechal zrekonstruovat a předělat na restauraci s vlastním pivovarem. Od r. 2016 kotví v Praze s názvem LOĎ PIVOVAR.

Vchází se rovnou do restaurace, kde je 90 míst k sezení, v létě se nechá sedět i na horní palubě, kde je 72 míst k sezení a dokonce i 8 odpočinkových lůžek. V podpalubí k večeru otvírají pivnici s dalšími 60 místy. Tam se chodí i na WC. Že jsme v pivovaru je vidět hned u vstupu, ale dole je to ta pravá pivovarská nádhera. Ceny piv odpovídají prostředí, ale přesto jsme společně ochutnali třetinky monarchii 13, republiku 12 a symfonii. Pivo bylo vynikající, takže zastávku tady mohu určitě doporučit. Zvlášť v létě. Sedět a dívat se na Vltavu a plavidla po ní jedoucí za to stojí. Ale asi tu bude narváno.

Popojíždění po Praze jsme už neřešili. Pivovary tady jsou blízko sebe, Ota se zde vyzná, takže dojít na Staroměstské náměstí bylo otázkou snad 20 minut. Jen nás překvapilo kolik lidí je zde v březnu v pátek v poledne. Jak to tu vypadá v sezoně, raději nemyslet. I přes ty davy jsme se zastavili pod čerstvě opraveným orlojem, abychom se aspoň na chvilku pokochali.

Pokračovali jsme rovně přes Malé náměstí, vlevo a druhou doprava do Jalovcové ulice. Na rohu s Husovou je v historické budově pivovar U Tří růží. Již r. 1405 v tomto domě získal významný sládek Beneš právo várečné. Hned ve vedlejší budově býval klášterní pivovar řádu dominikánů, jehož status nynější  pivovar u Tří růží získal a navázal tak na místní pivovarnickou tradici. V tomto domě měl dokonce své nakladatelství Česká expedice Václav Matěj Kramerius. To připomíná deska na průčelí domu. Pivovar zde zahájil svoji činnost r. 2012.

Restaurace není veliká, je tam poměrně plno, ale malý stolek se dvěma místy byl volný – s výhledem na varnu. Víc volna bylo vzadu, kde to využívali jako restauraci, ale tam nás nepustili, když jsme nechtěli jíst. Pohyb lidí byl v přední části velký. Ani my jsme se dlouho nezdrželi. Vypili jsme tři menší piva Brown ALE, ležák a Vienna red. Samozřejmě ceny také nejsou nejnižší, ale kvalita piva je vysoká. Ota je spokojený.

Na oběd jsem naplánovala zastávku v pivovaru U Medvídků, který je jenom o pár bloků dál a kde mají mít denní menu za poměrně zajímavou cenu. Stačí Husovou ulicí dojít do ulice Na Perštýně a jsme tam. Ještě jsme však cestou prošli okolo otevřeného kostela sv. Jiljí. Tak jsme samozřejmě zašli se dovnitř podívat. Kostel byl po r. 1731 barokně upraven. Vybavení interiéru je z pol. 18. století. Nejstarší je na bočním oltáři sv. Kříže gotický krucifix z počátku 15. století.

Hned naproti je Beer Museum, vypadá zajímavě, ještě zajímavější je vstupné. Inu co bychom asi v Praze mohli čekat. Raději odcházíme. Za chvíli už jsme v historické budově hotelu, restaurace a pivovaru U Medvídků. Při vstupu z této strany – z ulice Na Perštýně jsme však nějací zmatení. Restaurační prostory tu jsou veliké, všude však vidíme jen točený Budvar. Moc nechápeme a zmateně se rozhlížíme. Až si nakonec všimneme nenápadné šipky pivovar. Jdeme tedy po šipce. Nejdřív dozadu, pak nahoru, až konečně vidíme varnu, ruční stáčení do lahví s patentním uzávěrem, pivní tácky U Medvídků a další posezení. Hurá, našli jsme to.

Historie tohoto domu se začíná psát v 15. století. Prvním majitelem byl Jan Medvídek, který zde r. 1466 založil pivovar, jehož činnost byla ukončena až r. 1898, kdy již majitelé pivovárenských domů nezvládali konkurovat nově vznikajícím průmyslovým pivovarům. V pivovaru pak byla jedna z největších pražských pivnic, ve které byl na počátku 20. století provozován 1. TINGL-TANGL kabaret. V 50. letech byla budova znárodněna a až do r. 1989 chátrala. Pak byla vrácena dědicům původních majitelů, kteří ho opravili a vybudovali zde pivnici a stylový hotel. R. 2005 byla přestavěna původní sladovna na Dům piva, ve kterém je pivovarský obchod, kongresový sál a minipivovar. První várka byla uvařena 17. 11. 2004, přesně 15 let po Sametové revoluci. Jedná se prý o nejmenší restaurační pivovar.

Tady jsme zjistili, že denní menu je pouze v dolní budvarské restauraci, kam se nám samozřejmě už nechce. Nakonec jsme nepohrdli zdejší nabídkou. Ota dal Medvědí tlapky - toasty s pikantní masovou směsí a sýrem za 85,- Kč, já vuřty na polotmavém nefiltrovaném pivu „OLDGOTT“ z jejich minipivovaru za 99,- Kč. A k tomu samozřejmě jejich piva – 0ldgott a IPA. Třetí jim došlo, neměli ani pivo X-Beer 33, které je prý nejsilnějším pivem na světě. Jenže to bychom asi stejně nedali. Ještě nás čeká cesta do Plzně.

Celý objekt je hrozně velký. Nechtělo se nám vracet se přes celou budvarskou restauraci, vyšli jsme tedy jiným východem. Dostali jsme se tak až na Národní třídu. Budovy jsou pravděpodobně v horním patře propojeny. Zvenku jsme se vrátili k místu, kde jsme do budovy vešli. Chtěli jsme pokračovat na Uhelný trh okolo kostela sv. Matina ve zdi z  1. pol. 12. století. Tehdy byl postaven ve vsi, která byla rozdělena stavbou staroměstských hradeb. Odtud pochází název "ve zdi". Ve 14. století byl přestavěn a rozšířen. Již r. 1787 byl zrušen a využíval se jako skladiště, dílna a obchod. R. 1905 a 1906 byl obnoven, při rekonstrukci byly odkryty zbylé části románské stavby. Kostel byl otevřen, tak jsme se zašli dovnitř podívat.

Přes Uhlený trh jsme chtěli projít na Václavské náměstí, až jsme najednou zjistili, že v prazdrojské restauraci U Dvou koček je minipivovar. Nepospíchali jsme, na vlak jsme měli ještě docela dost času, tak jsme se zašli podívat, co se tu změnilo. Tedy hlavně Ota, který zde před mnoha lety byl. První dům na tomto místě vyhořel, r. 1678 byl postaven nový, sklepení je však původní gotické. Již tehdy se zde vařila česká jídla. Názvy restaurací a šenků se měnily. R. 1927 proběhla rekonstrukce do dnešní podoby a restaurace dostala dnešní název U Dvou koček. Od té doby se zde také čepuje plzeňský Prazdroj. R. 2010 byl do restaurace hned u vchodu umístěn minipivovar, kde se vaří světlé a tmavé pivo. Oboje jsme ochutnali, ale po těch předcházejících dobrotách nás tohle moc nezaujalo. Však i cena byla výrazně nižší.

Tím jsme už tedy definitivně uzavřeli pivní procházku Starým městem a pomalu vyrazili na nádraží – okolo rondokubistického Paláce Adria, přes Františkánskou zahradu, po Václavském náměstí, okolo krásně opravené historické budovy Muzea. Nasvícená odpoledním sluncem vypadá skutečně nádherně.

Vlak přijel od Klatov, takže již půl hodiny před jeho odjezdem zpět jsme se mohli pohodlně usadit a dát si ve vlaku ještě malou svačinu. Byla jsem ráda, že už mne bude čekat jen cesta z nádraží domů. I když jsme toho moc nenachodili, koleno se na mne stále zlobí. Doma ho budu muset přestat trápit. Snad se vzpamatuje.

Tím skončilo naše pětidenní putování, které jsme proti původnímu plánu museli zaměřit trochu jiným směrem. Ale zvlášť Ota byl nadšen, minipivovary, to je prostě jeho největší zájem, tedy skoro největší.

Pivní týden — pátek – putování nejen po dalších pražských pivovarech – Loď pivovar, U Tří růží, U Medvídků, U Dvou koček na mapě