Po stopách Jana Amose Komenského.

Po stopách Jana Amose Komenského.

Tak jsem si dnes zavčasu vyrazil na druhý pokus po stopách Jana Amose Komenského.Je ráno 15.června 2008 a já mažu na vlak směr Pardubice. Z Pardubic rychlík do Přerova,tady je přestup na osobák do Starého Města u Uherského Hradiště. Tam opět přestup a hrkátkem do Kunovic, kde čeká tzv. spěšný vlak , který mě zavezl až do Bojkovic. Výstup.

Jak jsem si předem v mapě zjistil, přes potok naproti nádraží je lávka a žlutá značka mě vede do pěkného stoupání vzhůru k zámku,který je sice v Bojkovicích,ale jmenuje se Světlov. Mírně opadávající zámek a zarostlý park. Škoda. V části zámku uzavřený hotel. No pokus o privatizaci jako většinou. V malé části zámku je muzeum Bojkovicka. Krásné schodiště, návleky,vstupné 10 Kč. No,těm 10 korunám ten koutek odpovídá. Paní, co tady hlídá mi radí romantickou cestu do Komně. Podle potoka Koménka to je jen 4 a půl km. Zprvu to je opravdu romantické. Přes louku dolů k potoku.Ale pak se to mění v neprojitou cestu mezi kopřivama a jiným býlím. A to jdu po značkách naučné stezky. Když jsem asi v půlce cesty křižuji silnici.Dál je jen posekané obilí a tak po chvilce další romantiku jsem vzdávám a vracím se na silnici. A dál radši šlapu po silnici. Ty tři kilometry by ani nevadily,ale ten kopec přede mnou jo.

Když jsem až na vrcholu,jede okolo a už vidím vesnici, jede okolo auto a já mu ukazuji, že mu nesvítí jedno světlo. Řidič zastavuje a bere mě . Na sedadle má pytel s něčím a tak si k pytli přisedám. Pán mě zastavuje u muzea. Sípku,z níž je muzeum, nacházím rychle,ale na dveřích je visací zámek. Tak chvilku čučím a najednou se za mnou ozvívá dívčí hlásek. Jestli chci si muzeum prohlédnout, sice to teď zavřela,ale že tam se mnou půjde. Děkuji a jdeme dovnitř. Je to maličké, pár věcí posbíraných na půdách po vsi. Ale i pár obrázků ze starých časů. Nějaké povídání z historie a když dívčina jmenuje otce Komenského Segeš,tak se ptám jak se opravdu Komenský jmenoval. No taky Segeš. Vypadává ze mě že je to spíš maďarské. Ale v těch dobách tam dost řádili Uhři. Jen divně koukám, všichni máme zafixované,že je to Jan Amos Komenský. Jenže Komenský byl podle vesnice Komňa. Sám se tak podepisoval. A jmenoval se Jan. Až později k tomu přibylo Amos. Ptal jsem se na to jestli existuje nějaké místo, kde kdysi bydlela jeho rodina. Prý je ve vsi kámen a o něm se traduje,že tam byl rodný dům. Děkuji za prohlídku,za výklad a vyrážím zpět. Ještě fotka školy a kostela.

Na konci vesnice vyjíždí z boční ulice dodávka a tak mávám. Bere mě do Bojkovic. Po cestě mi pán povídá,že podle jeho prababičky, se malý Jan narodil po cestě u studánky uprostřed cesty, právě když se rodiče stěhovali z Komni do vedlejší vesnice,do Nivnice. A teď se ty dvě vesnice přou,kde je vlastně Amos rodákem.

No pán mě veze pěkně až do Bojkovic. Ptá se jestli na nádraží nebo do vsi. Pardon,města. Říkám,že ve vsi je ještě jedna zastávka. Vysazuje mě na náměstí a vysvětluje ještě cestu na zastávku.Troška procházky po náměstí a jdu se na zastávku podívat,kdy mi jede vlak. Netrvá to ani 5 minut a vláček přijíždí. Takže zase cesta hrkátkem, tentokrát až do Starého Města, tady rychlík do Olomouce. Za půl hodiny přípoj EC do Pardubic. Zasedám do en výlet za mnou, nové věci jsem se dozvěděl. Příště kam? Nevím sám. první třídy ve vláčku, ale ten se nehýbá z místa. Půl hodiny, další půlhodina. Prý se rozsypala lokomotiva. Přesto po hodině přískoky pokračujeme zvolna až do Třebové, kde zase stojíme a čučíme . Dávají nám druhou mašinu a potom už to jede. No Pardubicích to samozřejmě fouklo. Jenže to zpoždění bylo tak velké, že čekání na další přípoj není velké.

Tak zase jeden výlet za mnou. A je v Čechách hezky.

Fotogalerie