Podyjí 0909 část 1.
Podyjí, září 2009
1. den, 25.9.2009
Druhý květnový víkend, na který vycházel Státní svátek Dne osvobození jsme pořádali cykloturistický výlet do Podyjí. Vzhledem k tomu, že zájezd se vydařil, rozhodli jsem se sem vyrazit ještě jednou a opět využít prodloužený víkend na konci září. A o tom právě toto povídání bude.
Stejně jako zjara část výpravy pojede auty, někteří vlakem s dojezdem na místo. Jak už to tak bývá, různá onemocnění či rodinné akce zabránila účasti některých účastníků, nicméně jádro výpravy zůstává neměnné.
S kolegou Tondou jsme domluveni na srazu na nádraží v Zábřeze kolem 9 hodiny dopolední. Původně plánuji přesun vlakem do Okříšek za Třebíčí a Moravských Budějovic, mezi tím však přemýšlím o Jaroměřicích nad Rokytnou, které jsem chtěl někdy vidět. Z domova vyrážím po čtvrt na devět, ještě vybrat nějaké penízky a pak už do Zábřeha. Ráno bylo už chladnější, tak jsem si vzal delší cyklokalhoty, v Zábřeze je však už docela teplo. Tam mi kolega sděluje nápad jet pouze do Náměště nad Oslavou, což po krátkém náhledu do mapy shledávám jako dobré řešení. Zakupujeme tudíž patřičné jízdenky, nějaké občerstvení a nasedáme. Přestupujeme v České Třebové a Brně, kde máme veselou příhodu s průvodčím. Máme totiž malé zpoždění a ten nám vyhrožuje, že 5 minut před odjezdem nám nemusí vzít kola. Já mu sděluji, že podle jízdního řádu tam už jsme devět minut tak ať nenamítá. To je tedy největší zádrhel naší cesty. Náměšť je hned druhá zastávka za Brnem, tak si konečně beru lehčí oblečení a vyrážíme. Kousek jedeme po prvotřídce na Třebíč a ale po necelých 2km odbočujeme na vedlejší cestu. Ta směřuje k Dalešické přehradě, tu chceme překonat po mostě, ale objížďkové směrovky nás upozorňují na uzávěru mostu, rozhodneme se však pro risk, s kolem bysme se snad dostat mohli..
Při ověřování směru na křižovatce nám zastavuje paní a v krátké besedě se o naší domněnce, že by to na kole mohlo jít utvrzujeme. I v poslední vesnici před přehradou nám to občané potvrzují. Sjíždíme tedy po pěkné asfaltce k mostu, který se opravdu opravuje, není však problém stavbou projít. Nikdy jsem tu nebyl (ani Tonda), tak se kocháme, přehrada má opravdu pěknou polohu, zajímavé jsou skalnaté ostrůvky a břehy, které jsou pro tuto přehradu typické. Další cesta nás zavádí do stejnojmenného městečka, to jsme chtěli navštívit z jednoho prostého důvodu, zdejší pivovárek v r. 1980 posloužil k natáčení Postřižin, to už byl sice provoz zrušen, ale dnes opět funguje, takže ochutnáváme zdejší Májový ležák, což je 13 stupňový kvasničák, dosti dobrý. Kromě toho je v pivovárku hotel a jak zjišťujeme podle zaměstnance s kbelíkem švestek i palírna, požehnané místo!
Je tu krásně, nicméně není čas na hrdinství, tak musíme pokračovat v cestě. Vyrážíme západním směrem zvlněnou krajinou okraje Vysočiny do povodí říčky Rokytné kam nás zavádí silnice č.152. Z vrcholku stoupání máme pěkný výhled na elektrárnu Dukovany, kterou vlastně pěkně v uctivé vzdálenosti objíždíme. Ale to nás už z dálky vidíme na další zajímavý bod trasy, Jaroměřice na Rokytnou. Již delší dobu jsem měl úmysl shlédnout barokní skvost zámek Questenberků s farním Kostelem Sv. Markéty. Původně renesanční zámek byl přestavován podle návrhu Jana Křtitele Erny a dokončena podle úprav významného architekta Jakuba Prandtaunera. Na náměstí před zámkem je barokní sloup, přes nádvoří se dostaneme průchodem do francouzské zahrady, odkud máme celý areál krásně nasvícen. Mám dojem, že zámek má novou fasádu, protože hi znám z obrázků jako červený podobně jak je kostel, teď je zámek ve žlutých a okrových barvách, takže s kostelem pěkně kontrastuje.
Ani se nám odtud nechce, ale čas kvapí, takže stejnou cestou pokračujeme k Moravským Budějovicím. Na náměstí si dáváme občerstvení - smažený sýr a zdejší Zonku. Středem města vede mezinárodní E59, přímo přes náměstí, takže jen konstatujeme, že se zdejším obyvatelům určitě žije krásně. Trasou mezinárodní cesty bychom sice mohli pokračovat přímo na Znojmo, ale tudy se nám tedy nechce, takže za náměstím odbočujeme k Novým Syrovicím, při čemž přejíždíme stavbu obchvatu - takže v centru města by se snad časem měla situace zlepšit.
V nových Syrovicích odbočujeme do místní části Lázu, kde hledáme polní cestu, kterou chci pokračovat, první pokus nás zavádí do nějakého statku, tak se vracíme a nacházíme nějakou zamalovanou modrou turistickou značku, to by mělo být ono. Teď už tedy správně míříme polní cestou, občas vysypanou rozbitými cihlami přes pole. Když začíná být cesta už čím dál horší, dojíždíme k lesu, kde zázračně začíná asfaltka. Ta nás vede přes Syrovický les. Skladba lesa mi trochu připomíná části Litovelského Pomoraví a u cesty jsou nějaké drobné stavby, např. Malá kaplička, nebo zámeček (Lusthaus). Na kraji lesa asfaltka zase končí a cesta se rozdvojuje . Pokračujeme patrně horší cestou přes les, je to však rovina a brzy dojíždíme k silnici (č. 408). Brzy dorážíme do Zálesí a přes Štítary mírně stoupáme k Lesné. Tady dostávám SMS kde jsme a kdy dorazíme, odpovídám tedy že za 15 minut. U restaurace Větrný Mlýn v Lesné je odbočka na Horní Břečkov, ten je asi 2 km za Lesnou a z kopce, pak jen malý kopeček a jsme v Lukově, kde nás v hospodě U Hricků čekají naši kamarádi, dorazivší odpoledne autem. Po nezbytném občerstvení, včetně povinného burčáku se ubytováváme v našem oblíbeném penzionku U Čabalů. Večer ještě dorazí část výpravy a zbytek zítra ráno.
2.den, 26.9.2009
Jak jsem napsal, tak se stalo, Pepa a spol. zase dorazili ráno, ale už kolem půl deváté, takže na nikoho nemusíme čekat. Ostatně ráno je už chladno, tak zas tak nespěcháme.
Po nezbytném společném fotu před hospodou U Hricků vyrážíme červenou cyklotrasou na Podmolí. Měl bych se snad zmínit, že nás zarazila přítomnost Májky vedle hospody v tomto ročním období. Dle vysvětlení hostinské tu to tak vedou, stavěli ji 5. září na posvícení a bourat ji budou na jaře (pokud vydrží).
Za Podmolím odbočujeme kolem rybníčku do lesa a po vyhlídce na Železných schodech sjíždíme k Vinici Šobes. Jinak též Římská cesta. Přes skalnatý ostroh procházela stará obchodní stezka. Na jižním výběžku se nachází velmi kvalitní vinice, kde se stavíme u stánku s ochutnávkou vína. Jak zjišťujeme, ve vinohrady jsou ještě zanechány hrozny, ostatně je krásné počasí, takže se bobule nechávají co nejdéle dozrávat a odtud pochází různé výběry a pozdní sběry. Sjezde z vinice je krkolomný po kamenité cestě, kterou většina absolvuje pěšky, je to však jen kousek a polní cesta vede k visuté lávce. Samozřejmě že Milan ji nezapomene při přechodu rozhoupat. Po prudkém výstupu se pro jistotu občerstvujeme ve stánku na okraji Hnanic. I zde jsou ještě vinice s úrodou, takže něco málo sezobneme. Cesta pokračuje rovně přes křižovatku, kde fotíme pevnostní řopík ve válečném malování do Šatova. Na okraji vsi u plotu rodinného domku nás zajímá rodinka z dýní, která připomíná jedny známé....
Povinná je zastávka v Restauraci U Fandy s bohatě prostřenou tabulí. Snad jen nepřítomnost Marka a Jirky zjara nám kazí náladu; nikdo z nás si na dětském hřišti nehraje.
Od Fandy se musíme kousek vrátit do vesnice a kolem rezervace Skalky jedeme do Havraník, do malovaného sklípku dnes neodbočujeme. Po hlavní cestě bychom jeli do Nového Šaldorfu a přímo do Znojma, to by však nebylo ono, odbočíme tedy do Popic a přes Konice směřujeme Na Kraví horu, čili Monte Bú. Tonda provádí výstup na pamětní kámen, ostatně je na něm napsáno Anton Vrbka a nějaký letopočet, což se k němu hodí.
Z úbočí kraví hory se nám otevírají krásné výhledy na Znojmo. Byli jsme tu někdy v r. 94-5, od té doby je město zase o něco hezčí. Tehdy jsme jeli i vlakem do Retzu. Trať přejíždí údolí Dyje krásným viaduktem, ten byl tehdy dosti zchátralý, dnes je na původních pilířích zcela nová konstrukce a trať se elektrifikuje. Kolem řeky dojíždíme k Louckému klášteru. Pod klášterem je sídlo Znovínu, jsou tu nějaké kulturní akce se vstupným, tam však nepotřebujeme, stačí jen trošku burčáku a vydáváme se k mostu přes Dyji, u kterého se konají závody Dračích lodí.
Jedna rozjížďka musí stačit. Pokračujeme na hlavní cestu do centra města a ke kruhové křižovatce na Mariánském náměstí s Rudoarmějcem. Tady konečně odbočujeme do centra. Přímo k obchodnímu domu Dyje, který hyzdí dolní náměstí ve Znojmě. Centrem procházíme pěšky, abychom neminuli nějakou pěknou hospodu. Někteří směřují do cukrárny za věží u Infocentra, jiní si dávají burčák kousek pod naproti (stylová historická hospoda s burčákem do keramických pohárků). Ve Znojmě je krásně, nicméně nechceme tu zatmít, tak ač neradi pokračujeme dál. Horní náměstí se na jaře opravovalo, dnes je už nová dlažba hotová. Hledáme východiště turistických tras, abychom se dostali na trasu, nechce se nám jet po hlavní průjezdní cestě. Rozcestník je u budovy muzea. Vede tu modrá značka, po schodech musíme tedy kola snést. Jak jsem později studoval mapu, mělo by to jít i dolů po terasách pod kostelem ke břehu řeky. A tam je rovněž požadovaná cyklotrasa.
Naštěstí sestup není těžký a brzy můžeme opět nasednout. Trasa prochází údolíčkem s různými památníky. Podle potoka je to Granické údolí. Po necelých dvou kilometrech se napojí na asfaltku a stoupá k místní části Hradiště. Mirek si čepuje vodu do čutory a jak dojde, kdosi řekne ať jedu, tak jedu. Je tu taková malá záludnost, dá se jet totiž po asfaltce, nebo cyklotrase. Chceme totiž na vyhlídku Králův stolec. Z asfaltky je po necelých dvou km odbočka přes pole k lesu, kde se cesta napojuje na cykloznačku. Když vidím, že za mnou nikdo není, je mi jasno, že se někde zamotali mezi zahrádkami, doufám, že však trefí. Lesní cestou tedy dojíždím k vyhlídce, kde nacházím jednoho osamělého cyklistu. Podvečerní slunce dodává krajině už jinou atmosféru a díky nepřítomnosti ostatních i velebného klidu. Za chvíli se to už však mění, zbývající část výpravy cestu našla, takže od Králova Stolce už jedem zase společně. Kousek ještě jedeme po lesní cyklotrase, před Mašovicemi se však už vracíme na asfaltku a za Podmolím už po známé cestě do Lukova.
U Hricků je večer nějak přeplněno, měníme tedy lokál a závěrečnou tiskovku pořádáme v hořejší hospodě U Všetečků. Mají tady Litovel, tak nám to není zas tak cizí....
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut