Podyjí Vranov 1

Cestopisy

Zámek Vranov nad Dyjí • Fotografie (21) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

Parkování vleku

Tatra 87

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

17.8.2013

Letošní cyklozájezd (jak někteří známí říkají s učitelkami) byl nasměrován do oblíbené oblasti Podyjí, konkrétně přímo do Vranova. Přestože už mám alespoň základní atrakce navštívené, celkem rád jsem možnost výletu uvítal. Můžu tak ukázat i kamarádům pár pěkných místeček. Sraz na parkovišti u obchodního centra je v sobotu ráno v 6 hodin, po naložení kol vyjíždíme kolem 7h. Do Vranova to zas tak daleko není, i s nezbytnou zastávkou jsme na místě něco po 10 hodině. Malý zádrhel se odehrál při zajíždění do zahrady penzionu Kormorán, kde bydlíme – s vlekem je otočení dosti mrzuté, při couvání jsme nepatrně poškodili stavební prvek (starosta ho nechal za 2 dny odstranit). Tak i kola jsme vyložili na ulici a vlek společnými silami zacouval na ruční pohon.

Protože nás ubytují až po obědě, jdeme se protáhnou do městečka. Celkem logicky se podíváme na rulové skály Hamerských vrás (pěkně vyvinuté prohýbání vrstev), před tím ovšem zhodnotíme malou výstavku elektrárenské společnosti (elektromobil, skútr a elektrokola), exponáty jsou sice zajímavé, ale doufáme, že za pár let ty kola budou ještě lepší.

Po vráskách na 1 a pak už nás ubytují.

Odpoledne první vyjížďka, a hned do kopce – tady jsou všechny cesty dříve nebo později do kopce. Tentokrát rovnou k hradu (vlastně zámku). Z údolí jsem už zámek fotil několikrát, ale vlastně u hlavní brány jsem poprvé, třebas se někdy podívám i na prohlídku (zas tak nutné to není). Nicméně podle vstupu je patrné, že Vranov byl původně dosti mohutným hradem, než ho Fischer z Ehrlachu přestavěl na barokní zámek. Ostatně díky nedaleké přehradě je návštěvníků této perly dost i bez nás. Zastávka se celkem oplatila, přeci jen je to pro některé slušný kopec. Dál už je stoupání mírnější, projedeme kolem pohraničních řopíků (i tady se stavěly bunkry), přes Podmyče na Šafov. Obec se pyšní rozlehlým židovským hřbitovem, je sice trošku zanedbaný, ale podle pár nově vztyčených náhrobků se zdá, že alespoň minimální údržba tu probíhá. Z informační cedule se dočítáme, že Šafov měl přes 1000 obyvatel, školu, dvě hospody aj., dnes je tu 270 obyvatel a celkem mrtvo, ani jedna hospoda (to už víme od loňska). Polní cesta nás vyvede k hranici s Rakouskem, celkem rád se podívám už po třetí na velkolepé zámecké průčelí Rigersburgu (loni jsme i prohlídkovali). Kulturní barbaři se usalašili na lavičkách v průjezdu, tak alespoň s Marcelou zajdeme na psí hřbitov v zámeckém parku (tady se jí velmi líbí). Přes Felling nás trasa vede do údolí Dyje. Na jednom z prvních cykločundrů jsem tu jel s Markem, je tu pěkný sjezd, s batohy na kolech a na úzkých sprintech mě to jelo přes 70km/hod, teď mám ovšem terénní pneu a nejede to přes značnou snahu víc jak 69 (i to nikdo jiný nedá). O Hardeggu už jsem spoustu napsal, kouzelné městečko se pyšní titulem nejmenšího města Rakouska (asi 80 obyvatel). Ovšemže nejdůležitější je zdejší hrad (muzeum císaře Maxmiliána I., bratra Františka Josefa I., který nevalně zahynul v Mexiku). Po sjezdu logicky následuje kopec, tedy cesta do Čížova, kupodivu všichni ji vyjeli na kole (různě rychle), já nemůžu vynechat Hardeggskou vyhlídku (většina pokračuje). Cestou míjíme skupinku pěších turistů, jaké je naše překvapení, oni to šumperáci, tak prohodíme pár poznámek, směřují taky do Vranova, snad na nějaké ubytování. My ovšem zajíždíme do zdejší věhlasné hospody U Špačků, to je taková zdejší občerstvovna, která se nesmí minout. Samozřejmě zahrada zarovnaná koly a stoly pro změnu spoustou známých tváří, které s námi přijeli na stejný zájezd. Protože se tu vaří povětšinou slušná česká jídla (moravský vrabec, koprovka, špenát, bramborové knedlíky apod., minimálně hranolků) dám si ten špenát. Vyhlášené jsou i zdejší mouchy (asi jsou chráněné, když je tu národní park), ale naštěstí součást výbavy jsou plácačky, tak se dá ten odpudivý hmyz odhánět. K velkému údivu vzápětí dorazí i známí turisté, spočítali si, že pěšky to mají ještě daleko a U Špačků mají volnou chatu.

Protože se pomalu stmívá, do Vranova se vracíme nejjednodušší cestou, podle mapy Mlynářskou stezkou s krátkým brutálním stoupáním na Větrník, kolem letohrádku Lusthaus a k hlavní silnici z Lesné sjíždíme do Vranova. V předposlední serpentině je vyhlídka zamilovaných, věnovaná památce sv. Valentýna. Pak už Vranov, občerstvení a poměrně klidný večer bez večírku.

Více foto:

Viz album.

všechny díly:

1.

2.

3.

4.

5.