Podzimní Paříž a Versailles, 1. část (Reims, Paris) - retro 2005

Vracím se tímto cestopisem ke své první návštěvě Francie. K zájezdu, jehož stěžejním cílem bylo navštívit hlavní město země Paříž, a který jsem kdysi dávno věnoval své manželce ke čtyřicetinám. Vracím se tedy do posledních zářijových dní roku 2005 a za pomoci starého „cestovního deníku“ a popisek klasických fotografií dávám dohromady tento retro cestopis.

Vyráželi jsme tentokrát ve větším počtu než obvykle, neboť jedeme i s kolegy a kolegyněmi z práce a jejich protějšky. Pomíjím teď odjezd z rodného města (Šumperk) a začnu rovnou příjezdem do, téměř dvěstětisícového, města Remeš (francouzsky Reims).

Středa 28.9.2005

Je tedy znovu 28. září roku 2005 a my se nacházíme asi 150 km od Paříže, v oblasti s - alespoň v první polovině - velmi slibným názvem Chapagne-Ardenne. První zastávkou naší cesty se stává gotická katedrála Notre Dame de Reims. V Remeši se dodnes nacházejí katedrály dvě, ale tu starší jsme prostě nestihli.

V navštívené remešské korunovační katedrále ze 13. století - na místě starší stavby - bylo v letech 1223 - 1825 korunováno celkem 25 francouzských králů. Polohu této katedrály zvolil biskup sv. Nicasius na místě římských lázní v 5. století a rekonstruována byla ve století devátém. Dnešní katedrálu nechal postavit biskup Aubry de Hubert v letech 1211 - 1275 méně známými staviteli (např. Jean d´Orbais, Jean LeLoup nebo Gaucher de Remis). Na katedrále se pracovalo nepravidelně až do roku 1516.

Koncem 13. století byl dokončen interiér stavby a průčelí až po římsu nad rozetou, Dvouvěžové průčelí, s věžemi dosahujícími výšky 61 metrů, zdobí galerie králů se 63 sochami na úzké galerii, rozetové okno a tři nádherné portály. Chrám je dnes památkou UNESCO.

Celková délka katedrály je 138,7 metrů (vnitřní 115), klenba hlavní lodi se nachází ve výši 38 metrů. Jedná se o trojlodí s transeptem, který na severní straně zvýrazňuje rozeta a další tři krásné portály. Chrám je i galerií vývoje gotických oken, okna chórové kaple pro změnu vytvořil v roce 1974 známý malíř Marc Chagall.

Budova, proslavená i vyprávěním Miroslava Donutila, s elegantními zdvojenými opěrnými oblouky je stavbou skvěle souměrnou, ve stylu „štíhlá mohutnost“ a její kompozice vychází z katedrály v Chartres. Mobiliář je částečně barokní, například kazatelna pochází ze 17. století. Během I. světové války byla katedrále téměř zničena, ale podařilo se ji zrekonstruovat i za použití mnoha původních komponentů..

V okolí katedrály se nacházejí historické i moderní domy a jezdecká socha Johanky z Arku. Nakoupil jsem si ve zdejším knihkupectví i nějaké publikace, češtinu ale, bohužel, nikde nevedli. Hovor v obchodě jsem zahájil plynnou francouzštinou a dokončil koktaje kombinaci českých a anglických slov. Paní mou snahu ocenila a ve finále mě upozornila, že si beru knížky v obou použitých jazycích i když pro mě bude lepší to anglické esperanto. Poděkoval jsem ovšem francouzsky a malém postarší prodavačce galantně i obtloustlou ručku políbil …

Teď už nás čeká Paříž (francouzsky Paris), hlavní město Francie, ve kterém žije něco přes 2 miliony obyvatel a tedy i město s jednou z nejvyšších hustot obyvatelstva v Evropě. Zatím zde máme jen čekací pauzu na zakoupení Paris card a průjezd městem, například kolem národní knihovny nebo Opery

Doprava se zde stane největším problémem zájezdu. Hodně se jezdilo autobusem a málo chodilo nebo využívalo MHD, zejména metra. Přinášelo to většinou hlavně časovou ztrátu. Navíc ubytování máme v zařízení F 1 v Grigny, 20-tisícovém městě asi 23 km od Paříže. Je to oblast, kde dnes žijí převážně Arabové (od roku 2006 se jich tu rodí asi 75 %), takže na večerní procházky nebylo ani pomyšlení. Podívali jsme se na státem zateplené bytové domy, prázdná dětská hříště a šli raději na „hotel“. Vzhledem k dojíždění Francouzů za prací do hlavního města jsme každé ráno i večer trávili nekonečné desítky minut ve stejně nekonečných kolonách aut. No a měsíc a něco po našem odjezdu už tu hořela nejen ta auta, ale i barikády

Čtvrtek 29.9.2005

Po prvním ranním dojezdu do Paříže nás čeká Madeleine, tedy - v tomto případě bohužel jen - kostel sv. Maří Magdalény ve stylu antických chrámů. Tento však nechal postavit až Napoleon architektem Vignonem jako památník Velké armády. Stavba pochází z let 1783 –1842 a její průčelí zdobí Lemairův vlys s Posledním soudem (1834). V interiéru celkem nezajímavé stavby se nachází sousoší Nanebevzetí Máří Magdalény (Pradier) a freska (Marocchetti) v kopuli apsidy.

Zaběhl jsem si ještě rychle do kostela sv. Augustina (Ěglise de Saint Augustine), impozantní stavby z II. poloviny 19. století. Kombinuje ve své podobě různé neo styly, konkrétně gotiku, renesanci i baroko. Ostatní čekali u autobusu a ještě mi ani nenadávali. Poté se autobusem projedeme po bulváru Champs Elysées k Vítěznému oblouku, a pak už nás čeká nejznámější dominanta města – Eiffelovka.

Eiffelova věž (Tour Eiffel) byla postavena ke 100. výročí Francouzské revoluce a u příležitosti Světové výstavy v Paříži v roce 1889. Jedná se o třípodlažní „rozhlednu“, vysokou přibližně 320 metrů a vážící 7 tisíc tun (se základy 11). První patro se nachází ve výšce 57 m, to nejvyšší ve výšce 275 m. Z věže lze dohlédnout až do vzdálenosti téměř 70 km a je z ní krásný výhled na pařížské památky a parky, včetně Champs de Mars, Invalidovny, Louvru, Vítězného oblouku, Sacre Coeur nebo na řeku Seinu. I když většinu zájezdu nám počasí moc nepřálo, tady to naštěstí vyšlo a pohled na Paříž z ptačí perspektivy byl ohromujícím zážitkem. Bližší informace jsou na Turistika.cz, v příspěvku Paříž z Eiffelovy věže.

Opouštíme tedy – kdysi Pařížany nenáviděnou – ocelovou krasavici a přes Martovo pole míříme k Invalidovně (Dome Des Invalides). Jedná se o mistrovské dílo barokního architekta Hardouin-Mansarta z let 1679 - 1706. Návrh na výstavbu komplexu dal král Ludvík XIV. Byl to domov pro 7 tisíc vojenských veteránů, dnes jich zde žije asi 200. V elegantní stavbě se symetrickým průčelím a zlacenou kopulí se nachází hrobka Josepha Napoleona I. Sarkofág z červeného porfyru – a se šesti rakvemi – je uložen od roku 1840 v kapli sv. Augustina (Napoleon I. ale zemřel už v roce 1821). Komplex s množstvím muzejních prostor dosahuje nejvyššího bodu v kopuli gigantické hlavní budovy (107 m). Tuto barokní kopuli s průměrem 11 metrů zdobí freska Charlese de la Fosse

Další naší zastávkou je Muzeum Orsay (Musée d´Orsay), tedy Muzeum moderního umění se zaměřením na malíře impresionisty. Viděli jsme zde - a mohli si i vyfotit - např. díla Renoira, Signaca, van Gogha nebo Moneta. Nachází se zde i obraz proslavený panem Fazolkou, tedy portrét matky Jamese Mc Neilla Whistlera. Muzeum na nábřeží Seiny je velmi vkusně umístěno v budově bývalého nádraží Gare d´Orsay. Jeho dnešní interiér, který „skrývá“ asi 4.000 děl, navrhla italská architekta Gae Aulenti. Největší vystavovaný „brutál“ – alespoň z toho, co jsme viděli – byl možná Courbetův obraz Počátek světa nebo Galova Kalvárie.

Teď opět do autobusu a zase jet dál. Naštěstí získávám pár posil a společně ukecáme alespoň krátkou zastávku na náměstí Svobody (Place dela Concorde). Jsme tedy opět na nádraží, protože se "chvíli" jednalo o železniční stanici, vybudovanou ke světové výstavě v roce 1900. Samotné náměstí vybudoval v letech 1757 - 1779 architekt J.A. Gabriel. Egyptský obelisk z Luxoru, starý 2500 let, stojí na místě revoluční gilotiny od roku 1836. Dále jsou zde k vidění Hittorfovy fontány z let 1836 - 1846 a budovy ministerstva námořnictví i hotelu Crillon.

Pokračujeme dál, znovu k Vítěznému oblouku (L´Arc de Triomphe) na Náměstí Hvězdy (Place de l´Étoille). Další ze symbolů Paříže, vybudovaný v letech 1806 – 1836, vidíme již při západu slunce. Dílo architekta Chalgrina je vlastně další Napoleonovou oslavou Velké armády. Součástí oblouku je Hrob neznámého vojína, malé muzeum i reliéfní výzdoba. Z vyhlídkové plošiny se ještě podíváme na Eiffelovku, třídu Champs Élysées, Montparnasse a supermoderní čtvrť La Défensée,

Ani tím však hektický den nekončí, protože nás ještě čeká noční okružní plavba po Seině, na kterou se všichni dost těšíme. Vyplouváme od mostu Pont de l´Alma, obeplujeme ostrov Ile de la Cité a - z otevřené horní paluby - si užíváme nočních pohledů na velkou část významných památek francouzské metropole, včetně Eiffelovy věže a katedrály Notre Dame.

V noci přijíždíme na Formuli a čeká nás tradiční boj o volné záchody a sprchy. Na jídlo už není chuť a ráno brzo vstáváme. Takže ty narozeniny jsme nakonec oslavili jednou skleničkou vína a ozdravným spánkem, protože jsme toho měli všichni za celý den celkem dost …