Podzimní přechod Vysokých Tater

Krásné počasí na konci října letošního roku nás vylákalo   na cestu do Vysokých Tater.  K dopravě jsme využili  rychík Regiojet Praha - Košice s odjezdem  z Prahy ve 21.47 hod.  Ráno ve  4. 43 hod. jsme vystoupili v Popradě. Dále jsme pokračovali  autobusem do Tatranské Javoriny, který odjížděl z autobusového nádraží v  5. 40 hod..  Cesta autobusem trvala asi hodinu  a postupně začalo svítat. Na zastávce Javorina jsme však zapomněli vystoupit a přejeli jsme až na konečnou do Lysé Polany. Na štěstí jel autobus hned zpátky a tak jsme se včas dostali do výchozího bodu naší túry. Po zelené turistické značce jsme se vydali do Javorové doliny. Po  asfaltové cestě, která se za rozcestím Pod Muráňom změnila v lesní cestu jsme postupně stoupali údolím. Na pravé straně se nám naskytli krásné výhledy na vrcholy Belánských Tater, které byly ozářeny vycházejícím sluncem. Cesta se postupně  změnila v horskou kamenitou pěšinu a po překonání můstku přes potok začala ostře stoupat do sedla Sedielko.  Po šesti hodinách jsme jsme vystoupali do výšky 2 376 m. n. m.  a zdolali tak převýšení skoro 1 400 m. V sedle se nám otevřen krásný pohled na Lomnický štít a Malou studenou dolinu .  Chvíli jsme se kochali nádhernými výhledy a pak jsme začali sestupovat nepříjemným suťoviskem na cestu vedoucí na Teryho chatu. Malou studenou dolinou jsme pokračovali na Hrebienok, kde jsme měli rezervované ubytování na Bilíkově chatě 1255 m. n. m.  

Druhý den jsme vzhledem k našemu ubytování zvolili túru Velkou Studenou dolinou na Zbojnickou chatu 1960 m. n. m. a  přes sedlo  Prielom 2290 m. n. m. na Polský hřeben 2 200 m. n. m.. Zde jsme  neodolali a vylezli jsme ještě na vrchol Východné Vysoké 2428 m. n. m., ze kterého je nádherný  výhled na celé Vysoké Tatry.
Na jedné straně se vypíná Gerlachovský štít , v dálce jsou vidět Rysy, na druhé straně se tyčí Lomnický štít a dolů je vidět do Velké  studené doliny se Zbojnickou chatou. Po sestupu z vrcholu jsme pokračovali k Sliezskému domu a pak dále na Hrebienok. Na Bilíkovu chatu jsme dorazili již za tmy. 

Třetí den jsme opustili naše ubytování a vydali jsme se na přechod  po tatranské magistrále z Hrebienku přes Sliezský dom, Batizovské pleso, sedlo pod Ostrvou a Popradské pleso na Štrbské pleso. Bylo opět nádherné, slunečné počasí a teplota kolem 20 stupňů, což je na konec října zvláště v této nadmořské výšce velmi neobvyklé.  Do cíle cesty na Štrbské peso jsme  docházeli opět za tmy a na cestu jsme si svítili čelovkou. Po osmé hodině večer jsme odjeli električkou do Popradu a ve 22. 40 jsme nastoupili na noční rychlík Regiojet do Prahy. 

Přesto že jsme v Tatrách strávili pouze tři dny, získali jsme tak intenzivní zážitky , na které budem dlouho vzpomínat. Věřím, že se sem zase brzy vrátíme, protože Tatry jsou pro nás srdeční záležitostí a cítíme se zde jako doma.