Pohodová Vydra, dramatická Křemelná
Pozdní čas v půli října sice nesliboval žádné extra počasí, ale paleta barev podzimu nám strádání dokonale vynahradila. Našim cílem se stala po dva dny krajina okolo šumavského Srní, konkrétně vodní toky Vydra, Vchynicko-Tetovský kanál, Plavební potok a Křemelná. U příjemného penzionu Efekt v Srní, kde strávíme dnešní noc, se nás sjíždí postupně kolem půl jedenácté hned celý tucet a navíc fenka Daisy. Hned po ubytování vyrážíme do terénu, dnes po krátké domluvě k Čeňkově pile a Vydře a Vchynicko-Tetovskému kanálu. Sestupujeme ze Srní strmě mezi serpentinami až do údolí k vodní elektrárně Čeňkova Pila.
Tu je možnost do konce září i navštívit. Uvnitř čeká velmi pěkná expozice s doprovodným výkladem obsahující i krajinný model území od Modravy po soutok Vydry i s Křemelnou a historické přístroje spolu s modely vodních elektráren a simulací technologického procesu. Další část výkladu pokračuje u dřevěného vodního náhonu v budově s Francisovou turbínou o výkonu 125 koní. Velká část expozice je zaměřena na Vchynicko-Tetovský plavební kanál. Nově zde zájemci najdou i informace o energetické Skupině ČEZ a vodních elektrárnách jejích členských společností.
Protože září je však již za námi a tak my se místo prohlídky vydáme proti toku Vydry směrem k Turnerově chatě. Postupně zde míjíme několik fotografů, kteří mají workshop "Krajinářské fotografie", s rozestavenými trojnožkami. Určitě bych měl fotit ze stativu i já, ale kdo by na mne pořád čekal? A tak se musím spokojit s méně kvalitními obrázky od ruky. Kolem řeky opravdu je na co se dívat, barvy stromů jsou úžasné. Prostě jsme trefili ten správný čas. Nevadí ani, že z šedivého nebe stále hrozí přeháňky a je docela kosa.
Když docházíme k Turnerově chatě je už nejvyšší čas na pořádný oběd. Uvnitř je sice narváno, ale místa přece jen nacházíme. Chlebový guláš ani špenátové bramborové šišky nebyly špatné, ale na čepovanou Klostermannovu třináctku nárok nemají. Stoupáme dále ke králováckému dvorci Antýgl. Zdejší stavení stojí za malou zastávku. Jsou dvoutraktové a mají polovalbové šindelové střechy, široké nízké štíty s vyřezávanými obrazci v bednění a skládané okenice. Prohlížíme si i zvoničku s kapličkou, které jsou tak typické právě pro zdejší královácké dvorce. Dnes je tady umístěn známý a v létě hojně využívaný kemp.
Nás už ale čeká krátký výšvih k Vchynicko-tetovského kanálu, při němž vede turistická i cyklistická stezka. Kanál byl vystavěný (stejně jako Schwarzenberský) projektantem Josefem Rosenauerem v letech 1799 - 1801 a zpřístupnil pro těžbu dřeva rozsáhlé lesní porosty v okolí. Začíná nad Antýglem u hradlového mostu, z něhož bylo možné regulovat plavbu polenového dřeva a mírným spádem obchází v délce 14 km nesplavný balvanitý kaňon Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou pilou, aby prudkým svahem skončil v Křemelné. Ve 20. století byla vybudována u Mechova odbočka z kanálu do nádrže nad Srním, odkud je napájena výše zmíněná hydroelektrárna na Čeňkově pile. Celá vodní cesta je krásnou technickou památkou. Umělé koryto s výškovým rozdílem 190 m je místy až 5 m široké, částečně vyzděné s několika kamennými mostky a má i dostatek vody.
U odbočky k Tříjezerní slati chvíli váháme, ale nakonec pro pokročilou dobu a brzké stmívání pokračujeme lehčí a kratší cestou nejprve rychle dolů podél splavu a potom rovinkou okolo kanálu. U jednoho z můstků se přece jen rozdělujeme, část jde horem kolem Kostelního vrchu, zbytek po modré do Starého Srní a našeho penzionu v Srní.
Večer se ještě všichni na pár hodin scházíme ve společenské místnosti, kde kecáme, pijeme, jíme a prohlížíme fotky z noteboku a fotoknihy. Mládež zatím hraje se zaujetím jakousi mně neznámou hru.
Ráno po snídani balíme a přesouváme jedno auto pod Prášily k Frauenthalu u Křemelné, kam chceme dojít. Zpět se vracíme dalším k Mechovu a Tetovskému kanálu, odkud z parkoviště vycházíme směrem ke Křemelné. Navrhuji sestoupit kolem Sekerského potoka, protože jsem se na internetu dozvěděl, že je to skvělý zážitek. A tak po chvíli míříme k potoku kamenným smykem od kanálu. Začíná docela těžký průstup houštinou a ne všem se chce přeskakovat potok tam a zpátky. A tak se stane, že než klesneme ke Křemelné, naše velká skupina se trhá na kusy. Část se dokonce vrací od Křemelné zpět k Mechovu.
Je to hlavně proto, že u řeky je bohužel spousta padlých stromů, kůrovec doletěl už i sem! Když zanedlouho potkáváme dva trampy a ti nám říkají, že je cesta zarubaná až ke Stodůleckému mostu a přelézání trvá 2,5 hodiny, na nic nečekáme a frčíme rychle dál. Posílám po nich zpět vzkaz, že jdeme napřed k autu. S ním chci opozdilce někde nad řekou vyzvedávat. Bohužel mi vypíná vybitý mobil a tak ani nemůžu dát žádnou zprávu. Procházíme kaňonem kolem nádherné, turistům vlastně nepřístupné řeky a cesta je hodně náročná. Než si zvykneme na to, že všechno pod nohama klouže, jsme každý několikrát na zemi. Zvlášť pro mne je problém jednou rukou jistit foťák a druhou se držet větví a skal. Podlézání, přelézání padlých stromů, šplhání po kamenech nad řekou nás tak zahřeje, že se postupně odstrojujeme do triček. V jeden moment se zastavuji právě v momentě, kdy mi do oka vráží ulomená větev. Nic sice necítím, ale když si sáhnu na její Ostrý konec, poleje mě studený pot. Asi moc nescházelo a měl jsem po oku.
Ke Stodůlkám se dostáváme dříve, než prorokovali trampové. Přece jen polomů ubylo a dalo se držet i rychlejší tempo. Je nám jasné, že dojít cestou podle břehu proti proudu Křemelné až k autu, je nereálné. Přecházíme tedy most a jdeme nahoru na Stodůlky, odkud znám rychlejší zkratku. Po odsunu tady na Stodůlkách již nic nezbylo. Okolí se stalo nadlouho vojenským výcvikovým prostorem a cedule oznamující nevybuchlou munici, rozeseté podél cest, mluví za vše. Odpojujeme se od značené turistické mapy a scházíme cestou zpět do údolí Křemelné. Párkrát musíme zdolat mokřiny blízko řeky, ale po třetí hodině jsme už u auta. Zapojuji mobil do auto nabíječky a dovídám se od ostatních novinky. Část výpravy si hoví v cukrárně v Prášilech, ti zdatnější, co pokračovali v našich stopách, jdou od Stodůleckého mostu značenou trasou k hlavní cestě u Slunečné. Nakonec se šťastně shledáváme a po chvíli zase rozjíždíme do svých domovů. Doma dodatečně z mapy zjišťuji, že jsme místo kolem Sekerského potoka klesali omylem Plavebním. Příště se snad trefím .
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut