Polsko autem i na kole II : Mazury

Po mořské části se přesouváme na východ. Cesta je trochu nekonečná, gps přístroj chybí, stále v mapě a k tomu 157 x slyšíme "kdy už tam budem a za dlouho? A ta chvilka bude dlouhá nebo malá?". Domluvenou chaloupku někde v mazurských lesích v osadě Dziewiszewo v oblasti Giżycka nalézáme v hluboké tmě někde k 23 hod. Penzion osamocený, kdo touží po izolaci od civilizace ideální, u jezera, které však jen rybí, k nejbližšímu koupacímu (Jez. Dobskie) 15 min. kolmo, čehož trochu zalitujeme. Takže jsme opět odkázáni na kola a vozy. Cyklistika však naráží na ještě větší úskalí než u Baltu. Pan majitel sice vsugeroval několik skvělých cyklotras, taky si vybásníme pohodičku od jezera k jezeru, ale s vozíky se ukáže jako naprosto nereálné, písek, kamení. Tam, kde z mapy usoudíme, že by mohla být pěkná II-třídka, tak je jen uježděný hlínopísek či poukládané valouny, k tomu 35 st. vedra, takže nezbývá než změnit plány. Další vadou na kráse jsou přes den nálety hovad a večer komárů. Přes tato úskalí ale Mazury mají jistě svůj půvab. Divočina, lesy, všudypřítomní čápi a samozřejmě jezera, rákosí, zátočiny s malými přístavky pro plachetnice, na kterých zdejší mládež, ale i rodiny s dětmi, korzují díky vzájemnému propojení, z jezera na jezero. Češi jezdí sjíždět řeky, Poláci żaglować na Mazury. Nostalgicky pomnu dětské dobrodružné čtivo. A navečer si v rámci polopenze dopřáváme bohatou domácí kuchyni.

Jako náhradní program to vezmeme na kolech przez Gierloż, část volí návštěvu působivých mohutných ruin Hitlerova bunkru Wilczy Szaniec, jiní se spokojí s asi 1km vzdáleném parkem miniatur, který alespoň touto formou umožní se seznámit s podstatnými dominantami zdejšího křižácko-pruského kraje a různými vojenskými proprietami k tomu.

Pro nesnesitelné vedro již dále usedáme do vozů. Projdeme Kętrzyn, kde na místním zámku narazíme na zapáleného čechofila, který upozorní na řadu zdejších pozoruhodností.Vyberem si věž místního kostela a zajíždíme do poutního místa s bazilikou Święta Lipka, kde doporučeny věhlasné varhany s pohyblivými andělíčky. Čekání na působivou varhanní prezentaci 12-ti letého hocha vyplní koupačka v blízkém jezeře. Následně projedem k jezeru Mamry kolem pověstného Kanału Mazurskiego. Připomínkou nenaplněné snahy spojit jezera s Baltem jsou nedokončená zdymadla. No, že by něco uchvacujícího…budiž, nejsme asi zrovna technickými nadšenci. Další koupačku nám zhatí bouřka. Krátce navštívíme Giżycko, tvrz Boyen a pak již balení.

Na závěr nás ještě čeká zážitková tečka. Stavíme v mazurském centru- městečku Mikołajki, kde se snažíme na poslední chvíli splnit zejména nejstaršímu dítku slibovanou loď. Dostáváme k dispozici malou motorovou kocábku za nějakých 120 Zl, vezmou jen zástavu v podobě kočárku a jeďte. Vyjížďka se ale zvrtne v pořádný adrenalin. Pohodově si pádíme naloženi všemi mrňaty k největšímu jezeru Śniardwy . Dosáhneme jeho rozlehlé pokojné hladiny s občas rejdícími plachetnicemi, kocháme se úchvatným výhledem, tu se obloha zatmí, vzduch zakalí, a spustí se pořádná smršť. Loďkou to hází, snažíme se z vrtule vydolovat, co to dá, ale nic naplat, čeká nás půlhodinové šourání se do přístavu. Mokří do mrtě, naštěstí dítka zvládla statečně! Zážitek nemusí být pozitivní, ale hlavně intenzivní. Pak již rychlopřebalení a rychloúprk. Loučíme se v Uktě nad řekou Krutynia, kde vidno, že i Poláci znají vodáctví.
Poté již pádíme každý po své linii, spoludruzi k domovu, naše osádka ve snaze ještě maximálně urvat nějakou koupačku zabloudí ještě na Jezioro Nidzkie v lesích za dědinkou Karwica.

Pohodovou cestu z Warszawy směr Katowice a B.Biala kazí jen neustálé semafory na 4-proudovce…Doma pak pozdně noční příjezd a za sebou nějakých 2450km