Poprvé na jachtu

Katina na moři  •  Fotografie (1)  • Foto: danielab

Den první, 23.června 2006

Spolu s přítelem Radkem jsme dorazili k Pavlovu domu první, široko daleko nikdo. Po nějakých patnácti minutách se objevila Blanka a pak i zbytek naší skupiny - Michal, Martin, Jitka, Standa a Helena. Nacpali jsme Martinův mikrobus a Standovu malou škodovku vším potřebným na cestu - jídlem, pitím, osobními věcmi, kytarami atd. V 19:40 jsme se konečně vydali na cestu, první zastávkou bylo centrum Brna, kde jsme nabrali posledního člena naší výpravy - Zdeňka. Poslední zastávka na čerpací Stanici a pak hurá směrem na jih do Rakouska. Cesta přes noc byla příjemná, protože nebylo tak děsivé horko jako ve dne. Přes všechny celnice (českou, rakouskou, slovinskou i chorvatskou) jsme projeli téměř nepozorováni.

Den druhý, 24.června 2006

Do Mariny Tankerkomerc v Zadaru jsme dorazili tak v 10:00 dopoledne. Obě skupiny, které tu již týden byly, měly lodě zakotvené u mola. Takže jsme si to vyměnili. Oni do aut a my na lodě. Museli jsme zkontrlovat nádrže s pitnou vodou a s palivem a pochopitelně nacpat někam všechny svoje "krámy". Obě lodi byly typu Bavaria 37 a jejich jména byla Katina a Revera. Kapitánem Revery byl Pavel a posádkou jeho žena Radka, Michal, Standa, Helena, Blanka, Martin a Jitka. Kapitánem Katiny byl Víťa a posádkou Pepa, Zdeněk, já a Radek. Protože nás bylo méně, měli jsme víc prostoru, ale zase jsme nemohli vzít spinakr. Tahle plachta, totiž potřebuje alespoň pět lidí na manipulaci a to byl náš celkový počet i s kapitánem, takže by pak neměl kdo řídit loď.

Katina opustila Marinu poměrně brzy. Pluli jsme pomalu a čekali na druhou skupiny, ale brzy jsme se z vysílačky dozvěděli, že mají problém s palivem. Nějak se jim do nádrže dostala voda, nikdo netuší jak. Takže musí vypustit celou nádrž a znova natankovat, trochu se to prodraží... Takže jsme se potkali mnohem později.

Cestou ze Zadaru jsme potkali pár těch obrovských výtelních parníků. Víťa jim říká paneláky na vodě .

Tož jsme teda začali naši cestu po Kornátech. První dojem z nich byl - zelený. Počasí bylo pěkné, vítr foukal tak akorát a sluníčko svítilo. Kapitán nám vysvětlil, že za takové krásné počasí je nezbytné poděkovat Neptunovi a přinesl na palubu šest panáků s rumem, pět pro nás a jeden pro Neptuna. Později večer jsme zakotvili v jedné z tichých zátok, kde jsme se vykoupali a uvařili večeři.

Den třetí, 25.června 2006

Dnes jsme se vypravili s oběma našimi plachetnicemi k ostrovu Dugi Otok a tudíž do Národního parku Telaščica. Zakotvili jsme v zátoce, vzali foťáky, zanechali Pepu hlídat lodě a vydali se na vrcholek útesu pozorovat překrásný západ slunce. Pepovi to nebylo nijak líto, už tu byl a nahoru se mu stejně znova šplhat nechtělo. Zapadající sluníčko měnilo barvu z citrónově žluté na krvavě rudou, až konečně zmizelo ve vlnách. Radši jsme se rychle vydali dolů, než bude úplná tma tmoucí a my se zřítíme někam do propasti.

Den čtvrtý, 26.června 2006

Ráno jsme se vydali osvěžit k jezeru Mir a cestou jsme obdivovali podivuhodné kamenné stavby i přírodní krásy. Načež jsme se opět vydali na moře. Připluli jsme k ostrůvku s dalšími podivuhodnými stavbami. Ty tu však nezanechali žádní z původních obyvatel, ale filmaři, kteří zde v roce 1959 natáčeli film. Nebyl nijak zvláštní a ve filmové historii zcela zapadl.

Pro ty z vás, koho by to přece jen zajímalo, jmenoval se As the Sea Rages a natočil ho Horst Hächler s Cliffem Robertsonem v hlavní roli. Stavby na ostrově se však dochovaly až do dnešních dnů, tedy alespoň částečně a slouží jako zajímavá turistická atrakce.

Den pátý až osmý uplynuly v příjemné pohodě plachtění po moři, vaření na moři, koupání se a dovádění ve vlnách. Také jsme navšívili jednu ostrovní hospůdku s úžasnou atmosférou a skvělým chobotničkovým salátem, mňam.

Den devátý, 1.července 2006

Po návratu do Zadaru, vrácení a kontrole lodí jsme se vydali na cestu domů, loučilo se nám s mořem jen velmi těžce. I když se z nás za ten týden rozhodně nestali ostřílení námořníci, rozhodně nám lodě i mořské vlny přirostly k srdci. Rozhodli jsme se cestou domů navštívit ještě alespoň "sladkou" vodu v NP Krka. Vstupné stálo 70 Kuna. A ke vstupu do NP vás doveze ze Skradinského Buku parníček. Vodopády, které uvidíte téměř ihned po vstupu do parku vás ohromí. Cestou proti proudu říčky si můžete prohlédnou kromě naprosto úchvatné přírody i pár lidských staveb - Kostel sv. Mikuláše, kovárnu, obchůdek se suvenýry, oslíka, mlýnek na mouku, dokonce i něco jako primitivní pračku prádla poháněnou malým vodopádem.

Tak se měj krásně Chorvatsko a někdy příště na shledanou!