Posázaví 2014 pt. 2

28.7.2014

Ráno nás budí mohutný provoz na blízké silnici. Mimo Humpolce velká část Dopravy směřuje k nedaleké dálnici. Protože je pro nás nejvýhodnější, musíme těch několik kilometrů vydržet. Naštěstí převážná část jízdy je z kopce. Těsně před prvním cílem odbočíme v předměstí Rozkoš ke zřícenině hradu Orlík. Jak je u nás dobrým zvykem, pondělí je zavírací den, naštěstí i z venku je toho vidět relativně dost, takže nás tato zastávka nijak nezklamala.

Zklamání by ovšem mohla přinést zastávka u humpoleckého židovského hřbitova. Ačkoliv jsme dosti sjeli k městu, ještě bychom se v případě poslechnutí pokynů dosti zapotili při zpětném výstupu. Hřbitov je totiž pod zámkem, klíč bychom mohli sehnat v IC, ale kdo by se vracel. Tudíž vyzkoušíme prastarý způsob průniku do zapovězeného prostoru – přes zeď. Hřbitov je poměrně rozsáhlý a navíc udržovaný, proto ten zámek. Poměrně zajímavé je užití bílého kamene na některých náhrobcích. Ne že by to bylo zcela mimořádné, ale většina náhrobků je žulová tudíž spíš šedá a ta bílá tady dosti razí.

Pak tedy seskočíme zpět do volného prostoru a dokončíme dojezd do města. Neopomeneme zastávku u farního kostela. Architektura prozrazuje zřetelný gotický původ, samozřejmě s novějšími úpravami. Díky paní, která kostel uklízí se nám podaří i proklouznout do interiéru. Dolní náměstí se chlubí pomníkem věhlasného antropologa Aleše Hrdličky. Rozkopanými ulicemi dojedeme do IC, kde Marek vyzvídá o umístění nějakých smírčích kamenů, jejichž se stal vášnivým sběratelem. Naštěstí upouští od záměru vyhledat asi všech pět co se tu někde skrývá. Jeden je relativně blízko za evangelickým kostelem, k dalšímu musíme projet přes park se současnou, pravděpodobně nejvyhledávanější humpoleckou atrakcí, pamětní desku nejslavnějšího přistěhovalce Hliníka.

U pomníku je skupinka cyklistů, recipročně s nimi zhotovíme snímky, a jak se později ukáže, nevidíme se ten den naposledy. U prodejny stavebnin, dovedně skrytý s dopomocí najdeme kýžený druhý kámen a můžeme tedy pokračovat.

Přejíždíme ten den poprvé dálnici (nedaleko místa havárie A. Dubčeka). Ovšem nás opět čeká cesta do kopce, navíc přejíždíme do údolí další významné řeky vysočiny. Za Petrovicemi mírně, v závěru až mohutně sjíždíme do údolí Želivky k dnešnímu asi hlavnímu cíli, Želivi. Tajně doufáme, že alespoň částečně nahlédneme do tajů zdejšího kláštera. Ovšem máme víc než štěstí. Klášter je už nějakou dobu restituován. Sídlí zde asi šest bratří, ovšem co je nejdůležitější, církev nedodržuje zavírací pondělky. Podmínku k návštěvě je přítomnost min. pěti zájemců. Po nějaké době se zdá, že by se návštěvníci mohli dostavit. Času před prohlídkou tedy strávíme krátkou návštěvou přilehlých částí kláštera (tzv. Trčkův hrad – bývalé opatství, dnes z části hostel) a konzumací výrobku zdejšího minipivovaru – celkem dobrého kvasničáku. Během čekací doby se přižene první bouřka, což nás zdrží od návštěvy nedaleké ruiny mlýna. Mezitím dorazí i naši známí cyklisté od Hliníkova památníku a později s námi i kousek pojedou.

Prohlídka v ceně 100,- Kč ovšem vrcholně naplnila naše očekávání. Ačkoliv klášter v minulých dobách byla v prostorách památky protialkoholní léčebna. Naštěstí ne všechny interiéry podlehly socialistickým úpravám. Můžeme tak alespoň částečně obdivovat některé interiéry kapitulní síně, jídelny a jiných společných prostor zdejších mnichů. Logicky je vrcholem klášterní kostel. I zde se na původně gotické stavbě v barokním období podepsal svými rafinovanými postupy Jan Blažej Santini. Můžeme obdivovat geniálně vykroužené žebroví klenby, či užití nepravých svorníků jako ozdobného prvku. Dovedně ukryl své úpravy v průčelí, které na první pohled vypadá jednoduše, ale pozorné oko najde i zde utajené detaily.

Dokončíme tedy i prohlídku mlýna a po krátkém výjezdu k přehradě Trnávka se umělým kanálem pro vodní slalom míříme zpět do Posázaví. Co jsme k Želivce sjeli dolů musím ovšem opět vyjet zpět. Postupně projíždíme malými vískami (Vítice, Lhotice). U Lísek přejedeme zpět dálnici. Vlastně velkým obloukem objíždíme Humpolec, protože se částečně vracíme na východ (přesněji SV). Asi nejvýše položenou (i největší) obcí po trase je Kaliště, rodiště Gustava Mahlera. Zde ovšem marně hledáme otevřenou hospodu. Potkáváme ale potřetí cyklisty z Humpolce (už jen dva). Otevřenou hospodu najdeme až v následující Proseči. Bohužel zrovna došel proud, ale do kelímku nám něco natočili. Tak se dáváme do hovoru s novými spolucestujícími. Jsou ubytování ve Světlé a podnikají různé hvězdicové jízdy. Asi za dva dny se přesunou o kus dál a budou podnikat další podobné výjezdy. Provází nás až k hlavní silnici mezi Humpolcem a Světlou (n.S.), kde pokračují ke svému bydlišti. My musíme podniknout poslední výjezd toho dne, do městečka Lipnice pod velkolepým středověkým hradem. Na první pohled je sice v osadě poněkud mrtvo, nacházíme hospůdku v přízemí zdejší radnice. Večer přichází prudký déšť, ale hostinský se projeví jako podporovatel cestovatelů. Nabízí nám možnost přespání na zahrádce za radnicí. A ejhle, má tu normální stanové přístřešky a k tomu veřejné WC, nebývalý komfort a do rána neuvěřitelný klid.

 

29.7.2014

Ráno nás hostinský skoro musí vzbudit, jde totiž normálně do práce (kameník), hospodu má tak jaksi na přilepšenou. Ještě nám uvaří kávu, a navíc si můžeme nechat na chodbě přes den kola, protože půjdeme na hrad. Přes den se na zahradě pracuje (natěrači). Jeden nám slibuje, že dnes určitě nebude hezky. Po večerním dešti je dosti mlhavo a zdá se, že na sluníčko si ten den budeme muset nechat zajít chuť. Nejdřív procházíme městečko, před hřbitovem nás zastaví pomník slavného obyvatele Lipnice, Jaroslava Haška. Ten tu napsal několik částí svého Švejka a dožil i svých dnů (hrob na hřbitově). Ke hradu to vezmeme oklikou kolem kostela a pak tedy již k pevnosti. Pod hradem Marek zjišťuje nedostatky ve svých záznamových médiích, tak mu musím zapůjčit vlastní kartu (a důkladně promazat). Naštěstí i díky drobnému zdržení se pomalu začíná trhat zatažená obloha a hrad tedy nebude pochmurně šedý.

Samotný hrad je ovšem velkolepý. Ve skutečnosti jde spíš o opravenou zříceninu, ale za své vstupné si můžete chodit hradem jak se Vám zlíbí, fotit co chcete. Kdo chce poslouchat nějaký výklad, stačí se dostavit v celou hodinu do jedné z hradních místností, kde sličná průvodkyně nastíní historický vývoj a pak si můžete dělat co chcete. Část hradu (palác, velká věž je částečně v ruinách), novější palác a věž vrátnice je opravený, sice relativně necitlivě (firma Armabeton, tedy i použitý materiál). I přes to si můžeme udělat představu o středověkém sídle. Z původního interiéru se příliš nedochovalo (barokní část kaple), několik fresek. V renovovaných prostorách najdeme různé výstavy či expozice. Ochozy věží nabízejí daleké výhledy, dnes spíše zamlžené.

V podhradí najdeme proslulý hotel U koruny České, ovšem zdá se, že obsluha je zde poněkud mdlá (kuchařem je údajně Haškův pravnuk). Nakonec najdeme rychlejší občerstvení v kiosku u Haškovy pamětní síně. Vracíme se přes Bílou věž (předsunutá hláska) a pak již z koly opouštíme střed městečka. Ne zcela samotnou Lipnici. Ještě musíme navštívit jednu zdejší atrakci. Na okraji Lipnice u Holého vrchu je několik opuštěných žulových lomů. Jsou podobně zatopené, jako třebas u nás na žulovsku. V některých z nich pak najdeme Památník českého odposlechu. Kola ponecháme na okraji lesa u hospůdky V Oboře. Místní značení nás dovede nejdřív k níže položenému lomu s vytesaným uchem. Bretshneiderovo ucho dostalo pojmenování po slavné postavě tajného policisty za Švejka. Při bližším zkoumání nedaleko ucha najdeme nezvyklou prohlubeň, která zřetelně připomíná ovšem zcela jinou část lidského těla. O pár desítek metrů výše nacházíme další lom s vytesanými Ústy pravdy. Zřetelná inspirace jednou římskou památkou. V již zmíněné hospůdce pak strávíme krátké občerstvení. Součásti památníku jsou ještě Zlaté oči, ty jsou poněkud vzdálenější od naší jízdy tak si je necháme na případnou další návštěvu. Nevynecháme ovšem u křižovatky hlavní cesty Hlavu XXII. Slavný román dal název pomníku v podobě velké hlavy, poněkud rozložené na několik dílů. Měl by to být opět Jaroslav Hašek a rozdělených částech hlavy můžeme číst jeden ze slavných Švejkových výroků v několika světových jazycích.

V Dolním Městě bychom měli najít gotický kostelík s nějakými freskami, ten je sice uzavřený, ale na radu domorodce se jedu podívat, nesedí-li na národním výboře někdo, kdo by nám mohl otevřít. Seděl, ale dostal jsem jen telefon. Ozvala se paní, která celkem ochotně přislíbila dojet. Po několika minutách skutečně dorazila, takže se můžeme podívat na dochované středověké fresky.

Pokračujeme do Světlé. Podle rady je mimo hlavní cestu cyklostezka, ovšem částečně nedodělaná. Skutečně, kus cesty je po šotolině a štěrku a hned na začátku Marek prorazí zadní gumu. To je ovšem z větší části práce pro mě. Tak to vyměním, gumu zalepíme až ve Světlé. Marek si musí dokoupit baterie a navíc i kartu (jednu jsem mu věnoval, tak na výměnu). Před tím ještě zajedeme k zámku. V parku probíhá horečná stavební činnost, pozítří se tu bude konat Sázava Fest. Při posezení v zahradní hospůdce zalepíme proraženou duši a pak pokračujeme k Sázavě. Od Světlé vede do údolí nová pěkný cyklostezka v délce necelých 5 km. Konec je v osadě Smrčná. To už v řece a jejím okolí najdeme Stvořidla. Proslulá část Sázavy. Řeka je zde lemována svahy s žulovými skalami, které vlastně sahají až do řeky a samotné dno Sázavy je pokryté skalními prahy a mohutnými balvany, které řece dodávají neobyčejný půvab. Po krátkém váhání se vydáme na turistickou trasu. Ta je ovšem pro jízdu na kole dosti nevhodná (v podstatě vůbec). Občas tedy hodně krkolomná, ale s vynaloženým úsilím se nám zhruba 2,5 km podaří překonat. To už je večer a kotvíme u kempu. Stvořidla jsou většinou výchozím místem ke sjíždění Sázavy. Byl jsem tu kdysi s vodáky (asi 1991), v květnu to jsme sjížděli samotná Stvořidla, vody bylo na jaře dost, tak to mezi balvany šlo.

Tehdy tu ovšem žádná hospoda nestála, všechno jsme měli sebou (bečku, berana na rožni).

Dnes je kemp vybavenější a večer v hospodě se schází i nějací muzikanti(ky). Protože prozradím, že taky hraju, tak mě zatáhnou do party. Námaha na přechodu Stvořidel je nám nakonec odměněna vcelku skvělým večírkem, jaký by měl být na každém čundru. Tuším i Marek něco zabékal.

 

Další foto