Poutní cesta po severní Indii, část 2 - Karauli

29.11. 2010

Drazi pratele, takze jsem v Karoli a muj pokoj je hned u velke kamenne brany vstupu do palace, ktery je neco mezi hradem a zamkem. Je z kamene a je vysoky a ma peknou architekturu. Cely object je obehnan velkou zdi, je to velke. U brany je particka indickejch hlidacu, kteri se rychle stavaji my kamosi a za malej baksis mi prinesou horke mleko ci vodu kdyz to potrebuji a taky mi prinesou maha obed a veceri – prasadam – to co bylo obetovano v chramu Nejvyssimu, vecer jsem dostal 6 puri a hromadku smazeneho sabji (zelenina) na obed klasiku, ryze, dal (mungova polevka), sabji, capati a hodne khiru (sladka ryze), fantazie! Ze strechy guesthousu mam prekrasny vyhled na cele mesto, protoze kralovsky palac je samozrejme na kopci, nejvyssim bode. Prohlidka stoji 15o rs (1kc – 2,2 rs), ale to vite me ty oficiality neberou a zbytecne platit navic se mi taky nechce, vzdyt nejsem prece obycejny turista, ale chudy poutnik, oddany Krisny, takze vyuziji situace a proklouznu do palace na cerno. Koneckoncu i pruvodci jsou z te particky u brany, tak o co jde. Stihnu proletet par salu a po schodech na strechu a moc pekny ty interiery a vsechno a hlavne ten vyhled z hora a jeste chvili se kocham tim vyhledem zhora na celej palace a okoli a uz je tady velka opice a druha a bacha tak beru zpatecku a za chvili prichazi dedek s hulkou a ze mam jit dolu ze si sef stezuje ze jsem nezaplatil ze tady nemuzu chodit sam a ze jsou tady opice a ze je to nebezbecny, ale no problem tikee, rikam mu a pokorne schazim, pak jeste jednou projdu zahrady a ulickama dozadu a tam najdu takovou mini zoo – indicke husy, mysi v kleci, vsudypritomne kravicky a kocky Hare Krisna. Kdyz se vracim prichazi asi 10 clenna skupina zapadnich turistu s pruvodcem a ja dostavam znova “karani” ale vidi ze mam roucha a svuj ruzenec a ze medituji, tak to proslo bez trestu. Nicmene stacilo a ja pokorne odchazim do chramu Madan- Mohan, beru darshan – setkani s Bozstvem , za prispevek dostavam maha sladkosti – jalebi a laddu – chvili zpivam mantru a pozoruji denni v chramu. A hlavne uz neprsi a odpoledne dokonce na chvili vykouklo slunce a moje obleceni pomale vysycha. Jak se toulam kolem palace, vidim spousta deti ve veku 5-12 let kluky a holky jak sem a tam mijeji cestu kolem palace s proutenymi kosy na hlavach. Vzdy kdyz me vidi – bileho ve vaisnavskem duchovnim obleceni a s ruzencem v ruce, casto se zastavi a koukaj. Zjistuji ze nosi tabak a bidi - indicke cigara smotane z tabakoveho listi, do okolnich shopu z nedaleke vyrobny. No jo, kalijuga, ale deti jsou z chudych rodin a nejak si pomoci musi. Za chvili uz delam exkurzi v tabakovem podniku, mala budova s dvaceti delniky kteri soulaj a ruzne formujou tabak , nic specielniho. Jdu zpatky na pokoj a v jednu chvili pritahnu pozornost vetsi skupiny deti a hle jsem obklopen asi dvacitkou krasnych indickych deti, kluku a holcicek, nekterych troche usmudlanych A tak se jim snazim neco rikat a mluvit a ptat se jak se jmenuji a zpivam Hare Krisna a vysvetluji ze my vsichni jsme bratri a sestry, deti Boha a ze jsme rodina bez rozdilu barvy pleti, nabozenskeho vyznani nebo narodnosti. Pak zpivam mantru, ale jen nekteri opakuji. Pak zjistuji ze ti co neopakuji jsou deti muslimu. Zkousim je inspirovat, ale nic, tak zacnu zpivat Alah Agbar meditativnim zpusobem a to zabralo. Takze zpivame stridave Hare Krisna a Alah Agbar choral a je to moc pekne, vsichni se smeji a zari jim oci a jak zpivame, lidi na ulici se zastavuji, dospeli taky prichazi a uz nas neni 20 ale 40, a ja znovu davam male kazani o Bohu a Slunci, ze je jen jeden Buh, ale ma spoustu jmen jako Krisna a Allah, a ze jsme jedna rodina deti Boha a ze jen zli lide zneuziji nabozenstvi ke sporum a valkam mezi skupinami, ale ze Buh je v srdci a my jsme proto chodici chramy a nasi povinnosti je milovat jeden druheho a spolecne Boha, Naseho Pana – celym svym srdcem, bez ega a sobeckych zajmu. Amen. Vecer do meho klidneho pribytku pribyde 10 clena skupina indickych poutniku a Santi om – konec klidu a miru, jake to bylo krasne. Do pulnoci je slyset obrovsky rev z jejich pokoje, jak si spolu “povidaji” a ja nemohu spat, ale toleruji, toleruji a toleruji a vim ze zitra stejne nastesti odjedu takze o co jde… Druhy den je jasna obloha a slunecno, po ranni meditaci, beru darshan Bozstev v chramu, snidani, sbalim se, rozloucim a adije Karoli, jedeme do hlavniho mesta Rajasthanu, sidlu mistnich kralu - Jaipuru ! Jak se tak klatim po ulici smerem k nadrazi, ktere je asi 2 km od templu, vidim jeep, ktery ma vzadu dost mist pro me i pro muj batoh, tak volam na ridice heej baba – bus stand ? ok cello, come on a uz sedim vzadu a jedu si ty dva km s rodinkou soukromym jeepem, tak komunikuji s klukama a je sranda a dobre. Prichazim na male nadrazi a Bus uz tam ceka tak nastupuji a cekame jeste asi 15 minut a jedeme….. Jaipur je sice jen 170 km, ale protoze jsme na venkove a silnice jsou v hroznem stavu, cesta bude trvat dlouhych 6 hodin! To mi dela trochu obavy, protoze prijedu do Jaipuru az v 5 pm nebo tak, a v 5.30 uz je tma a clovek pak nema dost casu najit ubytovani , je to tezsi vecer a drazsi nez dopoledne, anyway, budiz. Takovy je zivot, platim 109 rupis a nachazim si sve mistecko a vytahuji ruzenec a Hare Krisna Hare Krisna Krisna Krisna Hare Hare Hare Rama Hare Rama Rama Rama Hare Hare.

Většina textů je založena na knize Džady Bharaty „Holy Places of India”,
kde je také možné najít mnoho dodatečných informací pro cestovatele.
Anglickou verzi najdete na adrese:
www.spiritualguides.net

Fotogalerie