Povedená dovolená v Jizerských horách - 1.

Bylo pondělí a nám začínal první den dovolené v Jizerských horách. Zatím jsem ale seděl v autě vedle své dcery, která se snažila soustřeďovat na řízení, ignorovat přiblblé rady navigace a současně nám zaníceně líčila své zážitky z dovolené na Mallorce, z které se včerá vrátili. Vzadu se hlučně kočkoval můj pětiletý vnuk Mikuláš se svým strýčkem a mým patnáctiletým pubetálním synem Kubou. Má Jana se živě zajímala o vyprávění své snachy,tu a tam napomenula jednoho nebo druhého mladého pána. Cesta zatím probíhala bez problému, alespoň do té doby, než jsme se zamotali na objížďce mezi Libercem a Jabloncem.

Našim cílem byl Janov nad Nisou, konkrétně Penzion U Hlavičků, který se měl na šest dnů našim přechodným domovem. Penzion vybrala a pobyt nám sponzorovala moje milovaná dcera Martina, nejenom aby nám udělala radost,ale aby měl kdo ohlídat Mikuláše po dobu, kdy nemůže do školky. Byl jsem rád, že budu mít tak příležitost blíže se seznámit s Jizerskými horami, které jsem znal jenom velice mlhavě, ovšem na druhou stranu, mně bylo jasné, že naše dovolená bude dosti náročnou záležitosti. Hory všeho druhu sice miluji, ale doby, kdy jsem šplhal po vršcích jako kamzík, už jaksi nezadržitelně pominuly. Navíc Miky bylo dítě hypersuperaktivní, takže stačit mu a ohlídat ho zcela jistě procházka rájskou zahradou.

Konečně jsme dojeli do Janova nad Nisou, malého městečka rozsetého po malebných stráních nad údolím Černé Nisy. Penzion jsme hledali poměrně dlouho, sjezdili jsme Janov z jednoho konce na druhý a zase zpět, snažili jsme se držet získaného plánku, ale pořád jsme nemohli najít potřebné orientační body. Nakonec jsme se dočkali rady v místním informačním centru, tedy v hospodě Na Rozcestí. Zjistil jsem, že tu mají značky piv, které můžu a hlavně jsem od místních štamgastů obdržel radu, kudy k našemu penzionu. Nebylo to nakonec ani daleko, několik zatáček do kopečka a byli jsme u cíle.

Penzion U Hlavičků doporučila Martině její kolegyně, která byla pobytem u nich nesmírně spokojená a nemohla si vynachválit jejich starostlivou péči a příjemné prostředí. Na první pohled vypadal penzion již velmi sympaticky. Před ním tekl potok, další, menší si bublal napříč kvetoucí, krásnou zahradou, pod pergolou příjemná teráska. Mikymu zazářila očka, když spatřil malý bazének. Zatím jsme se seznámili s velice sympatickou a příjemnou paní Hlavičkovou, která nás zavedla do podkroví do našeho pokojiku.Omlouvala se, že je malý a skromně zařízen, ale my byli zcela spokojeni, ne-li přímo uchváceni. Celý dům byl vkusně stylově zařízen, takže spíše připomínal jakési muzeum vesnických kultur.Paní chystala večeři, protože všude sešířila omamná vůně, až se nám sbíhaly sliny. Ale na večeři jsme měli ještě chvíli čas, jakž takž jsme se zabydleli, tak jsme vyrazili na naší první vycházku po okolí.

Vzali jsme to po úzké silničce vzhůru, bylo vidět, že každý druhý dům sloužil jako penzion, i když i tady ekonomická krize zapracovala,- několik objektů bylo opuštěných, nebo na prodej. Silnička nás po chvíli přestala bavit, navíc hoši pobíhali nebezpečně bez ohledu na provoz. Zahnuli jsme na loučku u lesíka nad prázdným domem, který vypadal jak bývalý mlýn. Nad námi se tyčila moderní stavba hotelu Achát, který vůbec neladil s dřevěnkami okolo a tak jsme raději zahnuli do lesa. Hned na okraji Miky zajásal protože objevil první pěkné skalky, ale starostlivá maminka mu jeho horolezecké choutky hned v zárodku striktně zakázala. Za chvíli jsem narazil na zajímavý skalní útvar, který neuvěřitelně přesně připomínal tuleně nebo lachtana. Pod mým odborným dohledem mohli mladí skálolezci zdolat zkamenělé zvíře. Pak jsme našli i borůvky, takže jsme kolektivně mlsali lesních plodů.

Čas byl neúprosný, nastal pomalu čas na večeři, obtížně jsme zdolali svah a ocitli se na silnici, chvíli trvalo, než jsme se zase zorientovali a navrátili k penzionu. Martina se rozloučila se synem i s námi a my zůstali sami v Jizerských horách. Večeře byla skvostná, podvečerní posezení na terase při pivečku,kávě a melounu jak by smet. Pak jsme zalehli, mírně znaveni tím silným horským vzduchem a pro nás nezvyklým tichem, přerušovaného za nedlouho jen tichým pochrupováním přítomných. První den jsme měli za sebou a dalších pět dnů před sebou.