Pozdním podzimem Hornopožárskými lesy.

Pozdním podzimem Hornopožárskými lesy.

Přírodní park Hornopožárský les se rozkládá zhruba na východ od Jílového k Nespekům, na sever od Sázavy někam ke Kamenici. Celá oblast je protkána spoustou cyklo i značených turistických stezek vedoucích většinou listnatými i jehličnatými lesy pěšinami i lesními asfaltkami. Oblast je dobře přístupná od železniční trati mezi Jílovým a Týncem nad Sázavou, částečně i autobusem.

Nejvyšším vrcholem je Grybla (514 m).

Leč dosti teorie. Mlhavého rána vystupujeme s kolegou z autobusu v Jílovém a vycházíme z náměstí po modré směrem k rozcestí Pod Drnkou. Z města vycházíme po pár stovkách metrů a za dalších půl kilometru hned za Chotouňským potokem na rozcestí Doprava po červené podél potoka a chatové osady k rozcestí Borek.

Tam vybíráme modrou a společně s červenou i zelenou přecházíme železniční trať a naše modrá odbočuje doprava k Turyni. Přechází Turyňský potok, vychází na silničku a míří do lesa. Jelikož našinec ví že tam bývá dost blátivo, jdeme po silničce doprava a na modrou se znovu napojujeme společně s cyklo č.19 od Kamenného Přívozu. Dál už pokračujeme asfaltkou smíšeným lesem k hájovně a rozcestí Horní Požáry.

Víceméně stejnou pohodovou cestou po červené, mnohdy brodíce se spadaným listím přecházíme u rybníčka Palečnický potok a přicházíme k rozcestí Dolní Požáry. Tady opouštíme turistické značky a jdeme doleva po silnici od Krhanic do vsi Čakovice.

Na rozcestí v Čakovicích přichází zelená od Zbořeného Kostelce, projdeme s ní zbytek vesnice a kousek za ní doleva do lesa a výživným dosti dlouhým stoupáním supíme na Panskou skálu. Trochu korigujeme zamýšlenou trasu a od Panské skály pokračujeme po zelené směrem na Skalsko. Od Čakovic se už vlastně obloukem vracíme k Jílovému.

Cesta lesem ke Skalsku křižuje u samoty Nová Grybla silnici do Těptína a později na rozcestí Na Palouku i žlutou k Markvartu a do Kostelce u Křížků.

Necelý kilometr za Skalskem odbočujeme s modrou ze silnice přes chatovou osadu Pohorka a za ní ještě lesem srázným údolíčkem k rozcestí Pod Drnkou (kde jsme ráno uhýbali po červené k Borku) a zpátky na náměstí Jílové.

Tady počkáme na autobus a jedeme domů začínajícím soumrakem.

Co dodat. Pěkná trasa přírodou a lesními cestami asi pětadvacet, počasí už dlouho lepší nebude. Hospůdka sice nebyla, ale to snadno oželíme.

Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy.

Odkaz na mapu trasy