Poznáváme Slovensko – 20. den: Velká Fatra – Ružomberok: Hrabovská dolina - Hrabovo – Obrova cesta; Čutkovská dolina - areál U dobrého pastiera - Prvý Ružomberský pivovar Ursus - dětské hřiště Obrovo

Pršet začalo až k ránu, to jsme dveře naštěstí už měli zavřené. Dnes jsem déšť vždy několikrát zaregistrovala, ale vždy rychle usnula. Budíme se po 8. hodině, to jsme doufali, že bude po dešti a konečně vyrazíme na Choč. Ten nás láká tak, že nemůžeme z této oblasti odjet, dokud ho nezdoláme. Jenže je zataženo všude, kam vidíme. Mraky jsou nízko a vytrvale prší. Opět je nám jasné, že tam dnes nepůjdeme. Šplhat po mokrých skaliskách a nic nevidět, to nemá cenu.

Vymýšlíme náhradní program do deště. Nějaký tip jsme dostali včera v tom posledním bufetu ve Vlkolínci. Vypadá dobře. Pojedeme do Hrabovské doliny. Zdá se, že by se tam možná mohlo i přespat. Okruh podle Hrabovského potoka je cca 7,5 km dlouhý. To by nám mohlo stačit.

Po této dohodě konečně vstáváme, i když stále prší. To už je devět hodin. Popojíždíme blíž k přístřešku, kde sice smrdí kontejnery, ale neprší tam. Dokonce v jeho zadní části téměř cítit nejsou.

Večer musíme vytáhnout i čisté ručníky. V tom vlhku neschnou a už zrovna moc nevoní. Dnes to skutečně vypadá na celodenní déšť, ochlazuje se. Ostatně konečně se zdá, ze jim předpověď vyjde. Zrovna dnes by nám nevadilo, kdyby se meteorologové netrefili.

V 11 hodin odjíždíme. Přijíždíme do Hrabovské doliny, stále prší. Velké parkoviště je prázdné, ale placené. Jedeme dál do kopce mezi penziony po silnici Hrabovská dolina. Na jejím konci se staví další penziony. Dnes tam samozřejmě nikdo není. Tam se nechá v pohodě zaparkovat, ani tu nikomu nepřekážíme, i kdyby sem někdo chtěl jet.

Tady nakonec plán měníme. Všude je děsně vody. Další teče shora. Jít podle potoka by asi nebyl dobrý nápad. Jdeme se projít po Obřím chodníku. Je to sice spíš pro děti, ale přece nebudeme sedět v autě a koukat se, jak leje. Chodník vede to po cyklotrase, tak to třeba bude schůdné.

Nejdřív si řekneme jednu pohádku. Obr, kterému tento chodník patří, se jmenuje Čutko. Čutkovo se jmenuje i nedaleký vrchol (737 m). Čutkovská dolina je oblast, ve které bydlí. Jak tvrdí, je posledním žijícím obrem v Karpatech. Ani ve světě jich prý už moc není. Nejznámější je prý jeho bratranec Shrek, který žije v severní Americe. Tomu se daří dobře. Našel si princeznu Fionu a založil s ní rodinu. Na severu Evropy žijí ještě Trollové, v Řecku Kyklop s jedním okem, v Himalájích se skrývají Yeti. Rád by se s dětmi seznámil, jenže každý se ho bojí kvůli jeho velikosti. Proto přes den žije vysoko v horách a na trasu umístil několik svých věcí, aby všichni viděli, že má to, co používáme i my. A doufá, že se ho přestaneme bát.

Jedno z jeho stanovišť Obrov obraz jsme zahlédli při příjezdu z auta, když jsme projížděli okolo vodní nádrže Hrabovo. Z místa, kde jsme zaparkovali, jdeme dál do kopečka. Na podmáčené loučce vedle cesty jsou Obrové okuliare (Obrovy brýle), za zatáčkou Obrové ceruzky (Obrovy pastelky). Občas se nám otevře výhled do údolí nebo na okolní kopce. Ale ani se nedá snad říct výhled. Všude se válí mraky. Přicházíme k Obrové stoličke. Sedátko má téměř v úrovni Otovy hlavy. Až sem jsme došli po kdysi asfaltové silnici, dnes jsou tam už jen zbytky asfaltu a škvára. Voda teče po obou stranách cesty, občas po celé její šíři. Tady je rozcestí několika blátivých cest. Ani cyklostezka nevypadá lépe. Ota měl chuť pokračovat, já váhavě a pomalu jdu za ním. Když zjistil, že cesta prudce klesá a že hrozí, že dolů se pojede po zadku, dal tam zpátečku. Zrovna v okamžiku, když jsem na něj chtěla zavolat, že se vracím, že už jsem 2x uklouzla a nerada bych tu někde do toho bláta spadla. Po zhruba 2,5 km se vracíme. K Obrovu ďalekohľadu jsme už nedošli. Těch zastavení je tam asi ještě víc, ale nám už je to jedno. Má tam být snad jeho kolébka, jeho postel a kdo ví, co ještě.

Cestou k autu jsme se domluvili, že v tom dešti vařit nebudeme, i když času máme spoustu. Už nikam vyrazit ani nechceme.

Jdeme na oběd. Vytypovala jsem restauraci Hrabovka u stejnojmenného hotelu. Je to jen kousek od vodní nádrže a má to vlastní parkoviště. Tam nikdo neparkuje, nikdo není ani uvnitř. Je to spíš samoobslužný bufet s velmi sympatickými cenami. Za oběd pro oba, jedním Prazdrojem a jedním Birellem jsme i s diškem zaplatili 18 Euro. To se nám tady na Slovensku ještě nepodařilo.

Tady jsem zjistila, že i zítra má ještě celý den pršet, snad až v úterý by mohlo být lépe. Už mne nebaví neustále přes den moknout a v noci vstávat do deště. Nalákána nízkými cenami v restauraci, šla jsem se zeptat do zdejšího hotelu na cenu ubytování. Cena 100 Euro se snídaní za oba mne přece jen zarazila. To je docela dost.

Přes booking jsem zkusila sehnat něco levnějšího - apartmány Alzuz v budově internátu by vyšly docela levně. Jenže se mi to nechce předem platit kartou. Nemám zkušenost s tím, to zaplatit kartou a hned se jít ubytovat. V hotelu by to mohlo fungovat, ale v internátu? Těžko říct. Zajedeme se tam nejdřív podívat. Není to ani daleko. Je to na západním okraji města, za chvilku tam budeme.

Nejdřív se musíme jít ještě trochu projít, aby z Oty vyprchal alkohol. Na parkovišti si auto klidně prý můžeme nechat. Je tady spousta penzionů, ale vše je zavřené a vypadá opuštěně. Jdeme se podívat po silnici Hrabovská dolina (jiná tu asi není), ale na kopec na druhou stranu, kde jsem vytypovala nocleh. Projdeme se a zjistíme, zda by to bylo reálné, pokud ubytování pod střechou nevyjde.

V podstatě by to šlo, ale až když bude nejhůř. Žádná sláva to však není. Vracíme se k autu, odjíždíme. Ještě zajíždíme do sousední Čutkovské doliny, kde má být pivovar. Našli jsme ho snadno. Je součástí neustále se rozvíjejícího areálu U dobrého pastiera, který se rozkládá při vstupu do této doliny. Všechny stavby tu jsou dřevěné a nádherné. Pravděpodobně jako první byla r. 2017 postavena Koliba U dobrého pastiera, v té době snad byl postaven i hotel. Od r. 2014 je tam kaple, r, 2015 přibyla restaurace Richtárka. Na základě stavebního povolení ze dne 7.9.2017 byl postaven nový objekt, kde vaří své pivo Prvý Ružomberský pivovar Ursus. V areálu vyrábí také vlastní sýry, mají i svou pekárnu. Samozřejmě je tam dětské hřiště a sportoviště.

Je to tady moc hezké, vše si prohlížíme. Pivovar byl sice zavřený, ale pivo v petce prodávají v kolibě. Jsme spokojeni. Víc nepotřebujeme. I když jsem věděla, že ubytování tu také nebude levné, ptala jsem se, zda mají volno. Vyřešilo se to samo, nemají. Vše je obsazené.

Kdyby vytrvale nepršelo, tak jsme určitě zjistili, že o kousek dál končí cyklotrasa Obrův chodník, po které jsme ráno vyrazili. Tam je dětské hřiště Obrovo, tam je ta velká kolébka se skluzavkou a celá řada zajímavých atrakcí pro děti.

Odjíždíme do města hledat apartmány. Je to zrekonstruovaná budova v nějakém bývalém, ale příšerném areálu. Tady bych se bála po tmě vystrčit nos. Dům je zavřený, na zvonek nikdo nereaguje, ve vrátnici nikdo není. Jeden z těch, co tu jsou dlouhodobě ubytováni, nám dal na správce telefon – nikdo to nezvedá. Zajímalo by mne, zda by někdo přišel, kdybychom si to zaplatili. Jsme však rádi, že to tady nevyšlo. Skoro bychom měli strach nechat venku zaparkované auto. Odjíždíme. Jet do města a zjišťovat, kde co by bylo volné a za kolik, to se nám nechce. Nechce se nám tam jít ani pěšky. Nakonec odjíždíme zpátky, však to v autě také přežijeme.

Jedeme po silnici Hrabovská cesta okolo hotelu Áčko. Já tvrdím, že mi připomíná perníkovou chaloupku. Má na sobě barevné desky ne zrovna pravidelného tvaru. To se musí vidět, to nejde popsat. Jdeme se poptat na cenu a zda mají volno. Cena 75 Euro na jednu noc pro oba s polopenzí a bazénem s vířivkou se Otovi zdá moc. Ale přesvědčila jsem ho. Mně se fakt už spát venku nechce. Sice ještě smlouval, že jen na jednu noc, jenže představa, že zítra v dešti odjedeme opět někam do lesů, mne tedy skutečně nelákala. Nakonec souhlasil se dvěma noclehy. Když slečna viděla, jak váháme, doporučila nám, udělat si rezervaci přes booking, že to někdy vyjde levněji. To byl dobrý nápad. Je to o 10,- Euro levnější, takže za 65,- Euro pro oba za noc, ale jen se snídaní, bez večeře. Kdybychom ji chtěli, nebylo by to výhodné, jenže právě o večeři nestojíme. Nacpat se na noc, to už pro nás není. A ten kousek chleba pořídíme určitě levněji.

Máme pokoj v přízemí, věci si podáváme oknem, vyjímečně chvilku nepršelo. Ubytování začínáme v bazénu, zaplavali jsme si. Ve vířivce se nahříváme. Je to super. Dokonce tu jsme sami. Ale ani ty povolené dvě hodiny jsme tam nevydrželi.

Pak jsem něco přeprala, nabíjím, co se dá a jsme spokojeni. Ota tu má televizi, je o to spokojenější. Přiznává, že je dobře, že jsem ho přesvědčila. Po lehké večeři popíjíme pivo. Co budeme dělat zítra, to nás teď nezajímá. Jen víme, že do 9. hodiny musíme být na snídani.

Jdeme spát po 10. hodině. Okno necháváme pootevřené. Jsme zvyklí na spaní v chladnu. Já jsem nějaká rozpumpovaná, skoro jsem si nesedla, i pivo popíjím za chůze. Chvilku mi trvalo, než jsem usnula. Pak jsem spala už dobře.