Praha: Staré Město – Loď Pivovar; Břevnov – IV. kaple Hájecké poutní cesty - Ladronka (restaurace, park, rozhledna Šiška, kavárna Šiška, vyhlídka, areál volného času) – klášter benediktinů (bazilika sv. Markéty, Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha

Vloni k vánocům jsme dostali voucher na 1000,- Kč do Prahy do Lodě Pivovar. Platí sice až do poloviny prosince, už to však nechceme oddalovat. Kdo ví, co by nám do toho mohlo přijít.

Jak je naším zvykem, spojíme dnes víc věci dohromady. Neradi brzy vstáváme a tak odjíždíme až po 10. hodině ze zastávky, kam to máme kousek. Vlak kupodivu přijel včas, což nebývá vždy zvykem. Naštěstí jsem nespoléhala na wifi připojení ve vlaku a stáhla si jízdenku do tabletu. Když jsem se ve vlaku chtěla přihlásit do cd-wifi, tak mi to napsalo, že připojení přes APN WAP již není funkční, že se mám připojit přes APN internet. Ale kde ho seberu, to mi neřekli. To jsou rady nad zlato. Naštěstí se bez něj obejdu. A i kdyby ne, musela bych. Jenže ani později doma jsem nic nevymyslela.

Do Prahy jsme dorazili jen s pár minutami zpoždění, takže skoro včas. Tady je po dešti. Pršelo asi hodně, jsou tu všude velké louže.

Naše první kroky vedou do Pivovaru Loď, či spíše do Bolzanovy ulice na tramvaj č. 15. Jedeme na nám. Republiky. Původně jsme se chtěli ještě 2 zastávky svézt autobusem. Jenže než bychom našli, kde staví, jsme tam pěšky.

Loď s minipivovarem a restaurací kotví ve Starém Městě na Dvořákovo nábřeží u Štefánikova mostu. Je dlouhá 53 m, široká 8 m. Uvnitř lodě je restaurace a pivovar, v podpalubí je pivnice a ležácké sudy. V létě je možno posedět i na horní palubě. Ve všech patrech mají výčep, ale jen u restaurace je kuchyně. Celkem tady má být až 280 míst k sezení.

Loď byla postavena v Magdeburgu r. 1962 a dostala jméno Sanssouci. Byla určena pro zvláštní příležitosti a významné plavby mezi Postupimí a Branderburgem. Její údržba byla nákladná, proto byla r. 1994 nabídnuta k prodeji. Do r. 1998 kotvila v Berlíně, kde se využívala jako restaurace a zábavní loď. Toho roku byla zrekonstruována a přejmenována na Adler Queen. Zajišťovala dopravu po řece Odře mezi Polskem a Německem. Když bylo Polsko přijato do EU, byla zavedena bezcelní zóna. Loď byla r 2004 prodána do Hamburku. Tam se plavila 11 let jako výletní a zábavní loď pod názvem Classic Queen. R. 2015 ji koupil podnikatel Vojtěch Ryvola. V děčínských loděnicích ji nechal kompletně zrekonstruovat a upravit na restauraci s vlastním pivovarem. Na konci roku 2016 jako Loď Pivovar zakotvila na pražské náplavce.

V pivovaře byli samí cizinci a my. Měli jsme rezervaci, takže to bylo fajn. Seděli jsme hned vedle sládků, což bylo ještě víc než fajn. I když jsme neměli zaplacenou prohlídku pivovaru, myslím, že nám tu exkurzi udělali, když viděli, jak se zajímáme o vše ohledně piva a jeho vaření. Chlapci byli moc sympatičtí.

Dali jsme si oběd a samozřejmě ochutnali několik piv. Já 2 (APU Holiday 11 a malou černou Monarchii 13). To Ota zvládl 4 (Legii 10, Remorker 12, Monarchii 13 a APU Holiday 11). Pochutnali jsme si na všech. Jejich piva se vyznačují nejen výbornou chutí, ale i bohatou a hustou pěnou. Při tom pozorujeme různé lodě i katamarány plující po Vltavě. Lodí tu pluje hodně, lidí už na nich tolik není.

Ota si doma zjistil jaké má etikety, aby příp. koupil v lahvi jiné pivo a svoji sbírku tak zkompletoval, aspoň částečně. Kupujeme tedy Bohemii 12 a APU Holiday 11.

Když jsem dnešní program plánovala, tipla jsem, že by nám mohly 2 hodiny stačit. Vyšlo to perfektně. Zhruba po dvou hodinách skutečně odcházíme.

Proti lodi je impozantní budova s kupolí, kde je sídlo ministerstva průmyslu obchodu. Byla postavena v letech 1928 – 1934 podle projektu architekta Josefa Fanty. Myslím, že snad nejznámější je Fantova kavárna na Hlavním nádraží v Praze - již méně se asi ví, že projektoval celou budovu tohoto nádraží. Nad hlavním průčelím ministerstva jsou v nadživotní velikosti plastiky, které symbolizují Průmysl, Obchod, Řemesla a Plavbu.

Teď si dáme na nějaký čas od piva i od jídla pauzu. Potřebujeme se dostat do Břevnova, konkrétně na Ladronku. Udělalo se krásně, svítí sluníčko. Na metro na Staroměstské náměstí proto jdeme pěšky. Není to daleko a je to podle Vltavy.

Kousek před Mánesovým mostem odbočujeme. Obcházíme historickou novorenesanční budovu Rudolfina, postavenou podle projektu architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze v letech 1876 – 1881. Své jméno má podle následníka rakousko-uherského trůnu - podle korunního prince Rudolfa. R. 1884 byl interiér upraven na koncertní síň. Dnes ji využívá především Česká filharmonie.

Metrem jedeme na Petřiny, kde přestupujeme. Zmateně tu však přebíháme. Přímo u metra je zastávka tramvají, ale také autobusů. Na to nejsme z Plzně zvyklí, takže zastávku autobusu hledáme. Při hledání vhodného spoje mi to napsalo, že přestup bude trvat 4 minuty. Takže jsme hledali zastávku trošku dál. Ani nevíme, kterým směrem máme jet. Jdeme proto kus vlevo na Sídliště Petřiny. Než jsme zjistili, kterým směrem máme jet a odkud, ujely nám 2 spoje. Ale aspoň jsme věděli, že jezdí každou chvíli.

Konečně jsme v autobuse a jedeme správným směrem. Zastávka Na Ladronce je na znamení. Hledejte v přeplněném autobuse to správné tlačítko. Nějakému pánovi se nás zželelo, tlačítko stiskl včas a autobus nám zastavil. Pusťte vesničany do velkoměsta, pak to také dopadá.

Až do tohoto dne jsem si myslela, že Ladronka je městská část. Ale tak úplně to pravda není. Jsme v Břevnově. Ladronka je jedna z nejznámějších pražských usedlostí. Nejdřív tady však stál viniční lis ze 14. století. R. 1688 koupil zdejší pozemky italský hrabě Filip Ferdinand de la Crone, lidově z Ladronu. Hrabě tady nechal postavit zájezdní hostinec, který fungoval až do 2. pol. 19. století. Později byl přestavěn na skromné byty. Budova chátrala a tak r. 1977 už mohla být využívána pouze jako skladovací prostory. I když byla už v té době zapsána mezi kulturní památky, tak se rekonstrukce dočkala až r. 2004. V budově pak bylo otevřeno kulturně-společenské centrum. Dnes je tam restaurace s vyhlídkovou terasou.

Zrekonstruován byl i park. Byl tam postaven asfaltový bruslařský okruh o délce 3400 m. Později byl prodloužen na 5,5 km, je tam dětské hřiště, hřiště pro plážový volejbal a fotbal i nafukovací skákací centrum. To je jen krátký výčet toho všeho. Mezi jedny z posledních instalací patří malá netradiční ocelová rozhledna Šiška. Vyrobil ji r. 2013 Čestmír Suška, který rád vdechuje nový život starým a nepotřebným věcem. Tady před námi stojí upravená stará cisterna. Je 11,5 vysoká a je z ní vidět obora Hvězda a Praha 5. Vedle věže leží další upravená cisterna, ve které je kavárna Šiška. Je to místo pro odpočinek. Původně tam měly být 1,5 roku - tedy do poloviny r. 2022, ale zdá se, že se to lidem líbí. Pak by tam mohli zůstat trvale.

Ještě jdeme parkem o kousek dal, kde je upravena vyhlídka. Je trošku vystrčená do údolí. Jenže je vidět pouze ovocný sad a jen trochu ty nafukovací skákačky, které jsou dnes už sfouklé.

Tady jsme viděli to, co jsme chtěli. Vracíme se kousek k rozhledně. Kousek od ní je IV. kaple Hájecké cesty. Celá pozdně barokní poutní cesta vede z Prahy do Hájku a je asi 14 km dlouhá. Její začátky sahají až do let 1720 – 1726. Tehdy bylo vystavěno 20 kaplí na cestě od františkánského kláštera v Hájku u Červeného Újezdu k Loretě na Hradčanech. Výklenkové kaple o půdorysu 3,8 x 1,3 m mají vpředu pilastry a trojboký štít zakončuje kříž. I s ním je kaple vysoká 8,5 m. Uvnitř na omítce byly malby. Když Josef II. rušil kláštery a vlastně vše, začaly kapličky chátrat. První oprava proběhla v letech 1899 – 1900 – to už stálo jen 14 kaplí. Poutní cesta byla místy přerušená novou zástavbou. Freskové malby nahrazeny obrazy na plechových tabulích. Cestu ani později nikdo neudržoval a dál chátrala. R. 2001 zbylo už jen 9 výklenkových kaplí v Praze a 2 mimo Prahu. Kaple jsou postupně opravovány.

Nyní naše kroky směřují k benediktinskému klášteru Břevnov. Je to necelý 1 km, ani jsem se nesnažila hledat nějaké spojení. Další krátká procházka nám neuškodí. První provizorní klášter byl posvěcen pravděpodobně už 14. ledna 993. Byl to nejstarší mužský klášter v Čechách. V polovině 11. století tady byla postavena románská basilika sv. Benedikta a Vojtěcha. Obě stavby byly přestavěny na poč. 14. století. Od té doby je kostel zasvěcen sv. Markétě. R. 1420 vše zničili táborité a areál zůstal opuštěn. Mniši, kteří přežili, odešli do kláštera do Broumova.

Klášter byl obnoven až v pol. 16. století, současný Starý konvent je z konce 17. století. Novější část byla stavěna v letech 1708 – 1740 podle projektu Kryštofa Dientzenhofera. Oltářní obrazy jsou od Petra Brandla. Zdejší opat se významně podílel na reformách vysokých škol, právnického a kněžského vzdělávání. To byl důvod, proč nebyl klášter za reforem císaře Josefa II. zrušen. Po válce – r. 1951 byl klášter rozpuštěn. Naštěstí zde byl archiv ministerstva vnitra, takže nedošlo k úplné devastaci objektu. V letech 1991–1993 byl s velkou podporou zahraničních, hlavně německých klášterů opraven a povýšen na arciopatství. R. 1997 se tady byl podívat papež Jan Pavel II.. Při archeologickém průzkumu v letech 1965 - 1969 byla v kostele objevena předrománská krypta z doby kolem r. 1040. Jedná se tak o jednu z nejhodnotnějších staveb předrománského stavitelství u nás.

Do areálu kláštera vstupujeme nádhernou barokní bránou, která byla postavena r. 1740 podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Její vrchol zdobí socha sv. Benedikta se znakem kláštera.

V areálu kláštera vznikl pivovar hned při jeho založení r. 993. Fungoval zde s několika přestávkami až do r. 1889. Na tuto tradici navázal r. 2011 nový pivovar - Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha, a to v barokním objektu bývalých stájí. Všechno nám vychází naprosto perfektně. Rezervaci jsem udělala na půl pátou, máme ještě 15 minut času. Tak si to tady můžeme aspoň trochu prohlédnout. Nahlédli jsme do kostela sv. Markety, koukli jsme se do zdejší dárkové prodejny i do podnikové pivovarské prodejny, která je v areálu pivovaru. V obou prodejnách měli i lahve zdejšího pivovaru. Ujišťovali nás, že to samé můžeme koupit i v restauraci - v Klášterním šenku. Jsme spokojeni, to jsme potřebovali vědět. Spokojeni míříme do šenku, právě začíná pršet. I tohle nám vyšlo. Tady točí čtyři piva: Benedicta – ležák 12, černý ležák 11, řezané a IPU 15. Jenže zjišťujeme, že lahve zde nevedou. Ota honem vyrazil do pivovarské prodejny, aby mu nezavřeli. Koupil tam dva speciály a jedno pivo z čerstvého chmele v plechu. Měli toho víc, ale kdo to má tahat. Vždyť máme ještě pivo z Lodě.

Já si dávám malá řezané a IPU, Ota mimo řezaného vše. Je tu hezké prostředí, postupně se lokál zaplňuje. Pivo je dobré, ale v Pivovaru Loď jsme si pochutnali víc.

Dopili jsme, zaplatili a tím program dnešního dne ukončili. Venku se mezitím vypršelo. Jdeme na tramvaj, tentokrát bez problémů na nejbližší zastávku. Ze zastávky Vltavská jedeme metrem. Kupodivu jsme neměli s přepravou žádný problém. Vlak v 19,13 v pohodě stíháme. Chtěla jsem koupit jízdenky v shopu ČD, kdy zdarma získám i místenku. U pokladen jsem se často a bezproblémově připojila na wifi. Dnes to prostě nejde, hlásí mi to stejný problém jako ve vlaku. Raději jdeme koupit jízdenky k pokladně.

Vlak už stojí na nástupišti, do odjezdu zbývá 15 minut. Nastupujeme do téměř prázdného vlaku, který se během 10 minut poměrně hodně zaplnil. Zase nám to vyšlo. Ve druhém pivovaru jsme si jídlo už nedali. Máme hlad. Věděla jsem, že to tak dopadne. Však také mám s sebou namazaný chléb, domů tak aspoň přijedeme po večeři.

Tentokrát vystupujeme na Hlavním nádraží, kde vlak končí. Tady je po dešti. Zdá se, že pršelo hodně. Domů už jedeme autobusem. Pěšky se nám teď večer už nechce.

Domů přicházíme příjemně unavení, ale spokojení, jak nám to vše dnes pěkně vyšlo.

Praha: Staré Město – Loď Pivovar; Břevnov – IV. kaple Hájecké poutní cesty - Ladronka (restaurace, park, rozhledna Šiška, kavárna Šiška, vyhlídka, areál volného času) – klášter benediktinů (bazilika sv. Markéty, Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha na mapě