PŘECHOD BESKYDY - JAVORNÍKY

23.4. - 25.4.2010

Den první. Byl pátek ráno 8:20 hod, sluníčko krásně svítilo, předpověď slibovala nádherný dubnový víkend a my jsme stáli v obci Lidečko na autobusové zastávce a čekali jsme na autobus do Vsetína. O hodinu později nás už vezl autobus ze Vsetína do Velkých Karlovic a tam jsme přesedli na další autobus, který nás vyvezl na Soláň - zastávka Hutisko-Solanec, Čarták. Začínal náš plánovaný přechod po hřebeni Vsetínských vrchů a Javorníků. Takto snadno jsme se dostali do nadmořské výšky cca 860m.n.m. (Soláň-vrchol ). Ještě před vlastní cestou jsme se podívali do Zvonice, která slouží jako informační centrum a také jako galerie. Konečně před 11 hod jsme vyrazili po červené turistické značce po hřebeni Vsetínských vrchů. Po 4,5km jsme se dostali do Sedla pod Kotlovou, 820 m.n.m. a pokračovali jsme na Pálenici, 870 m.n.m., 1,5km. Asi 200m odtud po modré značce se nachází rodinná farma, kde jsme si, dle doporučení rodičů, kteří tu byli vloni, koupili domácí sýr (typu gouda). A protože se naplnil čas oběda, brzy jsme si našli místo, kde jsme se usadili a pochutnali jsme si na něm. Po obědě jsme pokračovali v cestě. Procházeli jsme přes Benešky, 855 m.n.m., 2km, Polanu, 930 m.n.m., 2km, po levé straně jsme v dálce spíš tušili, než viděli vrchol Lysé hory a po pravé straně jsme pečlivě prohlíželi protější hřeben Javorníků, přes který jsme měli jít následující dva dny. Brzy jsme stanuli, po relativně prudkém, ale krátkém výstupu, na nejvyšším vrcholu Vsetínských vrchů Vysoká, 1024 m.n.m., odtud výhled žádný nebyl, vrchol je celý zalesněný. Při sestupu dolů jsme minuli odbočku k prameni Rožnovské Bečvy (asi 0,5km) a pokračovali jsme k turistické chatě Třeštík, 850m.n.m., 4km. Ta je v současné době mimo provoz, nabídnutá k prodeji. Odtud už nám zbýval jen mírný výstup po žluté značce k Hotelu Súkenická, 1km, kde jsme se v 16hod ubytovali. Měli jsme za sebou první část trasy, 15 km, i s přestávkami 5 hod chůze. Pro dnešek nás čekala sprcha, dobrá večeře a odpočinek.

Den druhý. Snídaně se podávala od osmi hod, takže jsme se na dnešní túru dostatečně vyspali. Po půl deváté jsme již vyráželi směrem k rozhledně Čarták, 952 m.n.m., 0,5km. Na rozhlednu jsme nešli, byli jsme na ní už několikrát a viditelnost nebyla moc dobrá. Takže jsme pokračovali po žluté značce Pod Bumbálku a dál znovu po červené do Makovského průsmyku. Prošli jsme kolem pramene Vsetínské Bečvy, napojili jsme se na česko-slovenskou hranici, které jsme se pak drželi celý den, přešli jsme přes vrchol Beskydek, 953 m.n.m., a po 2,5km jsme došli do Makovského průsmyku - U Tabulí, 705 m.n.m. kde se nachází partyzánský památník. Bylo to nejnižší místo dnešního dne. A hned nás čekal výstup, nepříliš náročný, Pod Oselnou, 890 m.n.m., 2km, (vrchol Oselná 903 m.n.m.) a dál těsně pod Lemešnou, 950 m.n.m., 2,5km, odkud jsme pro změnu 1km prudce klesali do Sedla pod Lemešnou, 800 m.n.m. Zde jsme opustili českou republiku, trasa nás vedla Slovenskem. Teď teprve mělo přijít na řadu stoupání, posílili jsme se sušenkou a jablkem a svlékli jsme bundy, protože předpověď se plnila a sluníčko svítilo a hřálo. Takto připraveni jsme vrhli vzhůru do kopce, část výstupu byla opravdu hodně příkrá, ale brzy jsme se ocitli kousek pod vrcholem (Hričovec 1059 m.n.m.) u rozcestníku Sedlo pod Hričovcom, 960 m.n.m., 2km. Po hřebeni jsme pokračovali na Butorky, 982m.n.m., 2km, kde jsme obdivovali rozestavěný hotel. Byli jsme totiž nedaleko lyžařského střediska Kasárne, které jsme obešli ze slovenské strany, podél horní stanice vleků. Prošli jsme přes Sedlo pod Velkým javorníkem, 1050 m.n.m., 1,5km, a pak ještě půl kilometru na Velký javorník 1071 m.n.m., tam jsme se vyfotili u dvojramenného kříže a pokračovali jsme do Sedla Gežov, 1040 m.n.m., 0,5km, kde jsme si v půl druhé dali pauzu a oběd z vlastních zásob. Nyní jsme pro změnu koukali z hřebene Javorníků na hřeben Vsetínských vrchů, kudy jsme procházeli včera. Dlouho jsme se nezdrželi, cesty před sebou jsme měli ještě docela dost a tak jsme se vydali na Stratenec, 1055 m.n.m., 2km. Tam se nachází nejen nově postavená malá rozhledna s dohledem při dobré viditelnosti až na Velkou Fatru, ale hlavně památník padlých při osvobozování Velkých Karlovic dne 3.5.1945. A protože byl opravdu krásný sobotní den a trasa vedla nenáročným terénem, potkávali jsme zde mnoho dalších turistů a výletníků. My jsme pokračovali dál přes Bukovinu, 985 m.n.m., na Malý Javorník, 1019 m.n.m, 2km. Tam jsme se vrátili na území České republiky a zbývalo nám ještě 5 km z dnešní etapy. Cesta už zvolna klesala, přes Frňovské sedlo, 930 m.n.m., Stolečný vrch, 961 m.n.m. až k hotelu Portáš, kde jsme měli zamluvené ubytování. Celkem jsme tento den ušli asi 25km, s přestávkami 8,5hod.

Den třetí. Ráno bylo stejné jako včera. Snídaně v osm hodin a po půl deváté jsme se již vydávali na cestu. Počasí opět nezklamalo, bylo o něco tepleji a sluníčko svítilo celý den. Opět jsme šli po červené turistické značce, do areálu Kohútka, 913 m.n.m., jsme to měli 1,5km. Dál nás cesta vedla po hřebeni přes vršky Nad Polanou, 875 m.n.m, Malý Javorník, 878 m.n.m., Provazné, 850 m.n.m, až na rozcestí Krkostěna, 867 m.n.m, 4km. Tady nás čekal 1 km prudký sestup do Papajského sedla, 691 m.n.m. Zde jsme si dopřáli malý oddech a znovu jsme začali stoupat ke 3km vzdálenému vrcholu Makyta, 923 m.n.m. První část výstupu byla hodně příkrá, ale dál už cesta vedla vzhůru jen pozvolna. Na vrcholu Makyty nás čekalo nepříjemné překvapení v podobě asi 6-ti motorkářů, kteří zde trápili své stroje. Rychle jsme tedy sestupovali dolů na Valašskou Kyčeru - rozcestí v sedle, 791 m.n.m, 1km, vrchol 863 m.n.m. Kousek pod vrcholem jsme se v lese zastavili a naobědvali jsme se. Poté, co jsme odlehčili batohy, jsme pokračovali přes Butorky u Makyty, 828 m.n.m., 3km, Šerklavu, 798 m.n.m., 2,5km a do Radošova - sedlo, 705 m.n.m., 1,5km. Zde jsme opouštěli hřeben Javorníků, napojili jsme se na modrou turistickou značku, která nás vedla k Národní přírodní rezervaci Pulčín-Hradisko. Rezervace se nachází v nadmořské výšce 510-773 m.n.m., byla vyhlášena 19.1.1989 a její rozloha je 72,73ha. Patří pod obec Pulčín. Chrání největší skalní město v pískovcích moravské části Karpat, které tvoří menší i rozsáhlejší skalní stěny, sutě, kamenné moře a další pseudokrasové jevy. V lesních porostech je stále zachována přirozená druhová skladba. Minuli jsme tedy vrch Skaličí, 704 m.n.m., a po 1,5km jsme byli na Hradisku, 772 m.n.m. Odtud jsme mezi vyčnívajícími skalami sestupovali k Pulčínským skalám, které začínají pod Hradiskem, 722 m.n.m., 1km. My jsme se drželi modré značky, která vede přes skály, kde jsou řetězy a zábradlí, ale je možné zvolit schůdnější trasu po červené značce. Obě se sejdou na rozcestí Pulčínské skály, 595 m.n.m., 1km. Tady už nás červená definitivně po třech dnech opustila a nám zbýval 3km dlouhý úsek po modré, podél Pulčínského potoka k silnici, kde je autobusová zastávka Lidečko, 434 m.n.m., a pak ještě 0,5km po silnici do Lidečka, k motorestu Čertovy skály, kde jsme měli auto. Kruh se tedy uzavřel, dnešní téměř 25km dlouhou a 7,5hod trvající etapou jsme se po třech dnech vrátili do výchozího bodu. Dali jsme si večeři, převlékli jsme se a vyrazili jsme na cestu domů.