Přes Buchlovské hory ( Retro 1986)

Když se to u nás na Valachoch přežene s konzumací nápojů ve valašské národní disciplíně - ( slivovica, pivo a víno), tak potom člověk na druhý den říká, že mu v hlavě hučí jak v " Buchlovských horách"... Blízko tomuto stavu jsem se nacházel v červenci na týdenním soustředění mistrů OV v Olomouci, kde jsme končili 2.semestr pedagogického minima a byla to jen samá zkouška a zápočet. Kultura veškerá žádná - zúčastnili jsme se jen premiéry nového českého filmu "Jako jed" v jednom blízkém kině a uprostřed týdne jsme odpoledne naskákali do auta a jeli se podívat do Šternberka, kde návštěva Muzea hodin a krásných interiérů hradu. Jinak jen " učit se, učit se...", kteréžto debilní heslo vymyslel jeden známý plešatý ruský revolucionář. Konečně konec týdne, odjezd domů a sladký týden dovolené. V antikvariátu jsem sehnal dva svázané ročníky "Za krásami domova" z 50.let, kde jsem objevil pěkný článek - Chřiby, zahrada Moravy - a ten mne inspiroval k tomu, kam se pojedu podívat v nejbližších dnech. Ano, budou to Buchlovské Hory a přejdu je od východu na západ. Jet musím ale bohužel sám, protože moje dovolená je v dřívějším termínu, než ta schválená a povinná státem a tak kamarádi musí makat a já si pojedu užívat. Bude to bohužel bez fotoaparátu - ne že bych ho neměl, ale nelze do něj nikde sehnat kinofilm a to ani ten nejhorší sovětský ! Holt při budování zářných zítřků občas dojde k drobným kiksům, ale pořád už je to lepší jako vloni - to nebyl k dostání toaletní papír a dámské vložky !!! A tak mi musí stačit tužka a papír a navíc si musím někde ve větším městě na nádraží obkreslit nástěnnou mapu Chřibů od KČT, protože ani tu se mi v knihkupectví nepodařilo nikde sehnat... A teď už jen nakoupit proviant, sbalit batoh a spacák a hurá na cestu ...

Den první

Dopoledňa pěšo na Bylnické nádraží a vlakem přes Starák do Napajedel. Cestů ve vlaku si vykládám se slovenskýma děckama, keré jedů na pionýrský tábor k nám na Moravu a já jich cestů upozorňuju na všelijaké ty zajímavosti z našého kraja. Je celkem kvalitní hic - šak je takéj léto ! V Kunovicách a ve Staráku přestup - ( tady to obkreslení mapy, ať vím, gde mám lézt) - a za chvilku su v Napajedlách. V nádražním bufetě na salám a na pivo, pak po mostě přes Moravu na náměstí a prohlídka města a parku u nepřístupného zámku. Potem sa dostávám až na okraj panelákového sídlišťa. Je tam restauraca a tož neodolám a dávám si tam předčasnú večeřu a to řízek. Pak sedám do narvaného autobusa a jedu do Halenkovic, což je velice pěkná roztáhlá dědina, kerá sa rozkládá dílem na kopci a dílem v dlúhém údolí. Od domorodců vyzvídám, jak sa dostanu k Budačině. Následuje strašlivé stúpání do kopca po asfaltce - stín veškerý žádný - za chvilku mám propocený aj batoh, eště že mám takové pěkné výhledy. Na hřebeni opúšťám silničku a po žlutéj značce sa spúšťám do Kudlovickéj doliny a tú pokračuju pořáď proti prúdu potoka do kopca. V jednu chvilku ně značka odbočí gdesi napravo, já ju ztrácám a tak idu enom tak nazdařbůh a hrozně uštvaný ju najdu až v lesi na hřebeni. O kúsek dál je křižovatka turistických cest, ale ouha ! - na Budačinu upozornění žádné. Púšťám sa špatným směrem a pak si sedám na hromadu klád a zapaluju cigaretu a přemýšlám, co dál...

Mám štěstí - z lesa vycházajů jakési děcka s pěknú mamů a tá mě ukazuje správný směr. Je to sranda, protože skaly ležíja od rozcestí daleko enom 100 metrů, ale na opačnú stranu. Celkem mňa skaly na Budačině až tolik nenadchly - jedna veliká členitá skala o základně 20 x 20 m a asi 12 m vysoká a v ní 5 metrů dlúhá pulkinová jeskyňa, gde sa měli ukrývat místní zbojníci - blbosť : je to úzké a vlézl by sa tam enom jeden a to by eště potom mosél přepadat enom doktory, aby mu vyléčili revma. Pak eště jedna menší skala vedle a 2 nižší stěny mrazových srubů - to všecko z pískovca - a to je všecko !! ( Já furt říkám - " zlaté Pulčiny" !!!) Trošku sem si to tam prolézl, zapálil si cigáro a šmároval dál. Teď je to zas kilometr dole do doliny na silnicu. Hneď vedle je veliký lom a v něm táboříja nejací turisti. Za zatáčků zastávka busa u jakéhosi rekreačního střediska a tož tu chvilku odpočívám, protože tu je - ( což je k neuvěření !) - turistická mapa !! Pak vstup do lesa a hneď celkem slušný stúpák. Hřebeň je velice zajímavý, protože je dlúhý a tvoříja ho jakési kopky se sedlama a na nich sú vidět menší skalky a balvaniska. Lezu a lezu a dostávám sa na křižovatku pod Komínkama. No řeknu upřímně, že jestli mňa Budačina moc nenadchla, tož sem sa jí včil mosél dodatečně omluvit ! Na zarostlém kopčisku se skalnatým srázem je jedna větší skala s vysekanýma schodama z jednéj aj druhéj strany - ( prý tu má byt střed Moravy) - , výhled žádný a tož pryč a už po silnici 1 km na Bunč. Je to rekreační středisko s turist.chatů a chatami na přespání v okolí. Horší je, že je hospoda už zavřítá a tož tam ťukám a prosím jich, aby ně prodali nejaké flaškové pivo. Venku si pak sedám na lavečku a chvílu odpočinek a "lupnutí" jedného kúska. Enom to zasyčalo a za chvilku bylo po pivisku...Chvilku sa zamýšlám nad tým, gde dneskaj budu spat - ( je už po 8.hodině večér ) - ale nechávám to náhodě. Kus za Bunčem vycházám z lesa na veliků lúku, kerá je divoko zarostlá všelijakým marastem a po mojí levici vidím nad stromama lesíka trčat kus pořádnéj skaly a tož sa rozhoduju, že přespím pod ňů. Gdyž su ale v tom lesíku, tož zjišťuju, že je místo pod skalů už obsazené - sú tam jacísi trempíci - a tak zostávám tam gde su, protože dneskaj nemám náladu na nejaké seznamovací párty - su utahaný jak vůl a tož si otvírám eště jednoho lahváča a pak lezu spat. Je velice teplá noc a od řeky Moravy sa sem přiletěly zrekreovat milióny komárů a majů veliký hlad...

Deň druhý

Ráno budíček už po šesté a napřeď chutně posnídat a pak balit. Když sa dívám po "súsedoch", tož vidím, že sa takéj už pakujů. Skala připomíná z profila hlavu obojživelníka a tož jí dávám méno Žabák. ( Až časem zjišťuju, že sa menuje Vylízaná skala anebo je to Jeřabčina). Vracám sa na turisticků pěšinu a v překrásném slunečním ránu idu naproti novým dobrodružstvím. O kúsek dál vidím v lesi hneď u cesty jakési hradby, ale novodobého věku. Stěny sú až 5 m vysoké, všelijak sa lomíja - vodojem to není - a já absolutně nechápu, co to može byt ?! ( Až po rokoch zjišťuju, že sa jedná o zbytky mostu rozestavěnéj dálnice z 1.republiky, kerá měla vést přes Chřiby - za " totáča" byly ale veškeré informace o jiných, jak hlavních turistických cíloch " Tajdův" !!!) Pak stúpání do mírného kopca a rozcestí pod Velkým Brdem, což je nejvyšší bod Buchlovských hor a tento hŕbeček je vysoký enom neco přes 500 metrů !! Batoh nechávám ležat na šutroch a idu sa podívat na vrchol. Je tam řídký listnatý les a malá skalka a tak si na ňu sedám a kochám sa krásným pohledem na Litenčické vrchy a na dědinky pod sebů. Napravo je dokonca v dálce vidět město Kroměříž se známů protialkoholicků léčebnů, kerů my Valaši mosíme furt zásobovat, aby sa doktoři psychiatři nestali nezaměstnanýma a měli furt co dělat !!.K zesílení dojmů při čumění na krajinu ně pomáhá vonná sparta.

Pořáď po hřebeni pak pokračuju nádhernýma listnatýma lesama a po nejaké době sa dostávám k velikéj hájovně. Menuje sa Vlčák a prý sa odcáď všeci její obyvatelé účastnili odboja proti německým okupantom. U ohnišťa na přírodních sedátkách chvílu výdech a pak po lesní asfaltce k Buchlovu. Cestů velice nepříjemné blúdění na pasekách, protože je tady rozcestí cest a veliký kus vykácaného lesa a značka tu chybí v délce snáď 0.5 kilometra !! Zanedlúho su u jakéhosi úzkého hřbítka s odbočků na vrchol. Sú tady zajímavé skalky - vypadajů jak základové zdivo baráku a do nich je zabudována trampská chýša. Na vrcholku nacházám Buchlovský kameň ( Velký), což je přes 10 m vysoká skalní věž. Bez lana je vrcholek nedostupný, skalisko je to velice pěkné a aj tajemné a je tu boží klid, tož si to chvílu vychutnávám a pak sa lezu podívat eště na Malý Buchlovský kameň. To je ale enom skalka ze kteréj je omezený výhled. Dál vycházám na lúky a okolo zemědělské usedlosti s chlévama a v dálce už vidím Buchlov. Pak už po asfaltovéj cestě pod něho, gde posvačím a hurá hore na hrad. Byl sem tu už mockráť, úplně poprvní jako malé děcko, gdy sme sem jeli s dědů a babičků a našíma na výlet dědovým autem - tehdy vlastníl světoznámů Tatru - ( s její sestřičků projeli Hanzelka se Zikmundem skoro celý Svět) - auto mělo vzadu kulaté okénka a my zme si tam připadali jak v ponorce !! Buchlov je jeden z mojích nejoblíbenějších hradů a každá jeho návštěva je pro mňa velikým zážitkem !!!

Napřed zakúpení lístka a pak návštěva bufeta, gde rohlíky se salámem a gdyž to zapíjám pivem, tož slyším, že už volajú na prohlídku. Myslím, že je zbytečné popisovat interiéry hradu, kerý je turistickéj veřejnosti dostatečně známý. Štvalo ňa akoráť, že honosněj zařízenýma místnosťama mosí člověk procházat mezi šňůrama, což teda dřív nebývalo...Za průvodkyňu zme měli velice pěknů cérečku - krásná byla jak obrázek - a sranda byla, gdyž nemohla velikým klíčem otevřít vrata k východu, aby nás mohla vypustit ven. A tož to sem k ní obětavě přiskočíl a udělál to za ňu. Odměnú ně byl její líbezný úsměv a dík za spoluprácu, dle zajiskření v jejích očách sem zjistíl, že gdybych tu ostál, tož zme mohli byt aj dobří kamarádi - ale rozhodlo "volání modrých dálek" ... A tož enom oplatit co nejpěknějším chlapským zašklébením cérčisku ten líbezný úsměv a dole do bufetu pro pár lahváčů na cestu a zas dál...

Strmo z hradního kopca dole lesem na silnicu a pak naproti po zelenéj značce a lesní silničce k místu, gde to podle mraků hustého černého dýma vypadá, jak gdyby tu hořél les. Mezi tým dýmiskem sú ale jakési veliké železné kotliska a iné zařízení a u nich si dva chlápci, jak gdyby jim ten smradlavý dým vůbec nevadíl, veselo pokuřujů. Dávám sa s nima do řeči a oni sú to novodobí uhlíři a ty železné potvory sú milíře a oni v nich pálíja dřevěné uhlí !!! Jak je ten svět malučký - jeden z nich před rokama stavíl novů halu u nás v Mezu v Brumově. Pak sa s nima lúčím a nastupuju na hroznú anabázu po lesní asfaltce do mohutného kopčiska. Asi v půlce stúpání je hneď vedle cesty upravená studánka, ale ani polétí hlavy a těla její ledovů vodů v tom hicu moc nepomože. navrchu ze mňa pot enom leje a tož si mosím aspoň zapálit.

Dál chodník stúpá pořáď strmě lesem hore, pak sa konečně objeví vrchol řídko porostlý až dvúchlapovýma bukama - ( 2 chlapi by měli co dělat, aby jich obejmuli) - a já su na hoře ménem Ocásek. Je odcáď tak krásný rozhled, že neodolám a otevřu si k něm 1 pivo. Z Ocáska zas zestup k silničce, o kus dál sa po chodníku přehúpnu přes hřebeň a najednúc pod sebů vidím fantasticků skalu Kazatelnu. Ze spodní strany je vysoká asi 7 m a z téj horní sú až na vrchol - gde je vztyčený žekezný kříž - vyrubané schodky. Pod skalů spadá prudký odlesněný svah ke zřícenině hradu Cimburka a je vidět aj celá Koryčanská přehrada´ve kteréj sa ale nesmí kúpat, protože je to vodárenská nádrž. Výhled je to nejkrásnější, co sem v celých Buchlovských horách zatým viděl a tak si ho obkreslím aspoň na papír, gdyž už nemám ten foťák...

Po prudce klesající pěšině dole do lesa a pod jakúsi hájenků veliká studánka mezi balvanami. Menuje sa to tu " U mísy". Napojím " koně" a idu nelevo chodníkem a najednůc mám po levéj ruce velikú a mohutnú skalu přes 20 m vysoků. Je to Kozel a je to nejvyšší skala v celých Chřiboch ! Po průzkumu skaliska dál slunnými pasekami až k asfaltovéj silnici a tady su v loji, protože značky ke hradu Cimburku nigde a já nemám tušáka, gde ho hledat !! Přes hrozný prales sa spúšťám dole k potoku a motám sa po jeho břehu údolíčkem dole, než narazím na štěrkovů cestu. Pak sa celé údolí prudko zalamuje doleva a tam konečně narážám na zelenú značku. Po ní a o kúsek dál potkávám skupinku ludí, keří tu kradů lesní plody a ti ně dávajů tolik potřebné informace. No a pak sa dostávám na velikánsků paseku s turist.ukazateli a hrad vidím tak 300m před sebů. Na tu dálku je vidět akoráť vysoká kulatá věž a kus hradby. Přichodím blíž a vidím, že na vrcholu věže sa producíruje parta jakýchsi ogarů. Já si napřeď zapálím a pak teprv idu na průzkum hradu. Napřeď si ho celý oblézám a s úžasem zjišťuju, že je to eště velice zachovaná a romantická zřícenina - jedna z nejpěknějších na Moravě !!! Na hradních stěnách sú vidět krásné portály oken a ostění, negde dokonca aj krákorce, keré nesly tíhu hradních pavlačí - je to prostě nádhera a prý je to napodobenina Bezděza, což nemožu posúdit, protože tam sem eště takéj nebýl...

Potkávám tu 6 kluků od Humpolca - ( tam sa odstěhoval ten známý pan Hliník) - dávám s nima řeč a pak si u nich nechávám batoh a idu na průzkum vnitřního hradu. Na nádvoří je pod skalů dokonca aj malá jeskyňa. Hradní palác je nádherný, no a pak už odskok po hradbě na tu věž. Šplhám na ňu po dřevěném žebříku a je to sranda, protože každá druhá šprušla na něm chybí. Vlézám do nitra bergfritu a tady je točité schodiště až na vrchol, ze kterého moc hezký rozhled. Cesta zpátky je o moc horší, protože na tom schodišti chybíja poslední 3 schodky a tož to chce trošku pošpekulovat, aby člověk z téj výšky nehňápl... Ogaři chystajú dřevo na táborák a já idu s jedným z nich pro vodu k téj studánce U misy - blbec, gdybych šél předtým tadyma, tož sem si ušetříl to blúdění - a idu mu eště ukázat skalu Kozel. Po večeři, gdyž už padá tma, tož sa všeci sesedáme u ohňa a blíž sa spolu seznamujeme. Následuje Veselé vyprávjání z cest a o babách a vtipy až skoro do dvuch do noci. Spíme ve velikéj hradní baště, v prostředě máme oheň a my všeci ležíme okolo něho a plameny nám chvílama ozařujů skoro celý hradní palác nad nama - no tom teda říkám romantika a fantastika !!!!!!!!

Den třetí

Ráno vstáváme až před desátú hodinů a po snídani pakujeme věci a zestupujem k té veliké a dlúhéj přehradě u Koryčan a po silnici s moc zatáčkama sa dostáváme do městečka na náměstí. V restauraci si dáváme oběd - já specialitu bílé paní z Cimburka - a pak jedem busem do Kyjova. Tady sa spolem lúčíme : ogaři pokračujů vlakem na Brno a já jedu přes Veselí dom. Ve Veselí přistupuje můj bývalý spolužák a tak mám aspoň s kým pokecat a v Brumově spolu eště idem na pivo...