Přes Polsko, Litvu a Lotyšsko až do Estonska 4/5

Pátek 20.7. – Jurmala, Kemeri

Trošku si přispíme a jdeme řešit náš problém. Auto necháváme v kempu a pěšky míříme do 2 km vzdáleného druhého kempu za údajným automechanikem. Tomu vysvětlujeme, co se nám stalo, prodiskutuje to se svým kamarádem a nakonec bere svoje auto (uvnitř pěkně fuj) a jede se s námi na to podívat. Mrkne na to, nastartuje motor, otevře všechny otvory, co najde, aby se dostal k oleji, to se stejně nepovede, tak tam prostě strčí prsty (mazec =)), očichá, zkontroluje množství oleje, a pak ještě chvilku poslouchá motor.. Nakonec přijde s tím, že je to naprosto v pořádku a že jsme jen měly špatně dotažené víčko od oleje!!

To by bylo super, kdyby to bylo takhle jednoduché.. =) Jen pro jistotu voláme Tanelovi, aby diagnózu potvrdil..A to je zase psina.. =) Ptá se, jestli jsme předtím slyšely z motoru „blo blo blo“ a nebo jen „bum“.. =) No jen „bum“, tak to prý nebudou písty a mělo by to být v pohodě a máme zkusit jet. A opět nám přeje šťastnou cestu a prý mu máme zavolat, až dojedeme domů...=)

Usedáme tedy do auta a jedeme do Jurmaly. Auto se zdá být v pořádku, ale při každé další zastávce ho budeme kontrolovat. Cesta přes Rigu naštěstí proběhne v pohodě a v Jurmale zaparkujeme hned vedle informačního střediska. Každé auto má nějaký lístek za sklem, ale my nikde nevidíme žádný parkovací automat a ti dva v zeleném vypadají jako policisté. Nebudeme tedy riskovat a jdeme se jich zeptat, kde je tu parkovací automat. Koukají na nás trošku nechápavě, tady žádný není, parking je v ceně. Platí se vjezd do Jurmaly. Cože? Teď zase koukáme trošku nechápavě my. „Vy jste nic neplatily?“ A do háje.. Vytahuje jakési obrázky cedule a automatů, ke kterým jsme měly odbočit... No kdo si toho má v té rychlosti všimnout? =) A už vytahuje bloček, když jste neplatily, tak za to je pokuta.. No báječný, to můžeme opravdu asi jen my, přijít si samy pro pokutu! =) Ale prý když jme turistky, tak to bude jen za 5 livasů. A pokutu si máme dát za přední sklo místo parkovacího lístku.. =) Neskutečný. Takže, když už máme tak drahé parkování, jdeme si prohlédnout Jurmalu. Vezmeme to od informačního střediska ulicí Jomas až na konec, tam doleva ulicí Turaidas a opět doleva ulicí Jüras. Docela příjemné lázeňské letovisko a dřevěnými domky, ale i moderní architekturou.

Nás ale hlavně zajímá okolí města Kemeri, tedy NP Kemeri. Nejprve zastavujeme u rašeliniště, po němž by měla vést 3 km dlouhá naučná stezka. Nicméně stezka je v rozkladu a zrekonstruována a zpřístupněna bude až v roce 2013! Přejíždíme tedy do samotného centra parku, města Kemeri a to je teprve něco. Skoro se bojíme zastavit a vystoupit, všechny budovy jsou v troskách, hlavně že parky jsou upravené, což působí opravdu kontrastně. Nakonec přece jen zastavíme a jdeme se projít do parku. Dokonce jsme zastavily přímo u nějakého známého pramene. Stojí u něj babička a žádá nás o peníze, ani jí nelžeme, když říkáme, že už žádné nemáme. Dá se s námi do řeči a vysvětluje nám, že životní úroveň v Lotyšku je nízká, že lidé nemají peníze na opravy domů a že jim obydlí padají na hlavu. Že v Rize je to ještě v pořádku, ale mimo hlavní město je to prý špatné. No je fakt, že lidé prodávající podél silnice borůvky a houby jsou jen v Lotyšsku.

Zastavujeme u informačního střediska, které je již zavřené a jdeme na procházku lesní stezkou. Na první pokus jí netrefíme a dostaneme se parkem až k budově „hotelu Kemeri“. Druhý pokus už je úspěšnější a po dřevěném chodníku procházíme naučnou stezku mokřadem.

To nejhezčí, co v tomto NP navštívíme je věž na sledování ptáků u jezera Kanieris. Toto území spadá pod Naturu 2000, tedy je zachováváno jako ideální pro pobyt ptactva a nějak se nemůžeme vynadívat. =)

V jedné z přístavních vesniček ještě zastavujeme v místním obchůdku pro zakoupení piv a kupodivu se tu dá platit kartou! =) Hledáme místo pro stanování opět ve volné přírodě a povede se nám natrefit nejprve cestu na hřbitov, a poté pekelnou cestu, že se divím, že nám zůstal spodek celý. =) Ale místo je to nádherné, opět na okraji lesa u písečné pláže s výhledem na moře, toho se člověk prostě nikdy nepřesytí.. =)

Sobota 21.7. – mys Kolka, Ventspils

Balíme bivak, a pak jdu raději omrknout cestu, kudy to přes všechny ty kořeny a díry bude nejlepší. A jede to mnohem lépe než večer cestou sem. Už to není daleko na mys Kolka. Scházíme dolů k moři a podél něj pomalu jdeme až na samotný mys. Jsou tu pozůstatky bývalého opevnění a v části moře je zakázáno koupání. Od vichřice z roku 2005 je zde také spadáno mnoho stromů. Fotíme a „zažíváme“. =) V informačním středisku si necháváme doporučit další zajímavá místa v tomto NP Sliteres.

Muzeum rohů musí být určitě super, ale my už nemáme ani těch pár drobných (0,40 Lv), abychom se podívaly dovnitř. Když už jsme ale sjely z hlavní cesty, jdeme se alespoň projít k moři a nějaké podivné věži. V lese plno jahod a borůvek a žádní komáři! =)

Zastavujeme ve vesnici Mazirbe, kde má být dům Lívů. Celá tato oblast je známá jako Lívské pobřeží, jelikož zde žijí poslední příslušníci tohoto ugrofinského a téměř zaniklého národa. Nicméně v domě Lívů toho není mnoho k vidění, škoda, a tak tu jen na slunečné terase poobědváme.

Dalším doporučeným místem byl maják ve Šlitere, z něhož by měl být za hezkého počasí krásný výhled. Také by od něj měla vést naučná stezka, dle našeho průvodce nejkrásnější částí tohoto NP. Ale jak jinak, je uzavřena pro rekonstrukci a zpřístupněna bude opět v roce 2013. Hu...

Proto už raději opouštíme NP Sliteres a jedeme do města Ventspils. Parkujeme opět u malé Maximy a jdeme se podívat do centra. A je to jako bychom najednou přijely do jiného světa, všude plno opilců a podivínů. Přes centrum procházíme k přístavu. Docela si tu potrpí na květinovou výzdobu. Ventspils je rozděleno na dva odlišné břehy řeky Venty, jeden je obytný a druhý průmyslový a nachází se tu velký přístav. Promenáda podél řeky by prý měla být příjemná, ale nevím, co je příjemného na sledování kouřících věží. Po chvilce se opravdu začínáme dusit, a tak opouštíme toto podivné město a raději se vracíme k autu. Ještě je třeba dokoupit zásoby a opět nás čeká překvapení, poprvé nemají v Maximě žádný alkohol. Pro piva musíme do nedalekého specializovaného obchodu..

Dnes bychom rády našly na nocleh nějaký kemp, pomalu nám dochází voda a sprcha by také nebyla marná. Zítra nás čeká Kuldiga, a tak snad něco potkáme cestou. Asi v polovině cesty odbočujeme na ukazatele kempu a vjíždíme do děsivé pustiny, skoro se modlím, aby tu žádný kemp nebyl. Tu správnou atmosféru tomu dodává ještě počasí. Pěkně prší a je díky tomu šero. Nějaká vybydlená ubytovna, která se ještě k tomu jmenuje EDEN. Brrr... A Eliška se jde ptát za zatáčku do kempu, zda se dá platit Eurem, trochu se o ní bojím.. =) Ale naštěstí nerozumějí anglicky, a tak to docela nadšeně otáčíme a opouštíme tohle podivné místo.

Nakonec se nám podaří dojet až k ceduli Kuldiga, a tak to otáčíme a jedeme hledat bivak. První polní cesta vede k domu se psem, tak to nebude asi to nejlepší, ale druhá už je lepší volba, vede jen k nějakým rozvalinám. Jen musíme šetřit vodou. Navíc dnes by prý mohla být vidět polární záře, bohužel ale asi v devět začíná pěkně pršet, a tak ze stanu toho asi moc neuvidíme.. =)

Neděle 22.7. – Kuldiga, opouštíme Lotyšsko, Orvydu sodyba

Vracíme se zpět do Kuldigy, kde zaparkujeme zadarmo kousek od centra. V zavřeném ičku si vezmeme mapku, evidentně tu dnes mají nějaké slavnosti, a vyrážíme za krásami Kuldigy. Uličkami s dřevěnými domky projdeme až k řece Venta, na níž se nacházejí nejširší vodopády v Evropě (249 m), ale jsou jen 2 m vysoké. Od řeky je také nejhezčí pohled na most z pálených cihel z roku 1874. Měří 164 m a je jedním z nejdelších svého druhu.

Okolo kostela sv. Kateřiny zpět do centra, ulicí Liepãjas až k bazilice a zpět ulicí Smilšu k synagoze a našemu autu. Kuldiga je mnohem příjemnější město než Ventspils.

Cestou z města se zastavujeme v Maximě a navíc ještě na benzínové pumpě pro kávu a pro zmrzlinu. Využijeme toalety na pěkném autobusovém nádraží a směr jih vstříc Litvě. Ale nejde to tak snadno, jak by se nám líbilo. Lotyšsko se s námi loučí tradičními silnicemi s nezpevněným povrchem. Lotyšsko-litevskou hranici projedeme s hlasitým HURÁ! a míříme do podivné zahrady Orvydu sodyba. Je to směs různých předmětů a náhrobků pod širým nebem. Pro nás je nejzajímavější tank, který stojí před vchodem, jsou na něm nejlepší fotky. =)

Na dnešek máme vyhlídnutý kemp nedaleko Klaipédy, kde nás noc vyjde na 13 Euro. V kuchyňce si uvaříme v hrnci rizoto (jen kdyby ta rýže nedělala takové cavyky) a k večernímu rituálu dokonce vytáhneme i spacáky. Dnešní večerní zima konkuruje Švýcarsku. =)

Přes Polsko, Litvu a Lotyšsko až do Estonska 5/5

Více cestopisů na http://svetybezhranic.webnode.cz/