Přes střední Čechy na Vysočinu - 11. den - okruh 10 km: Mstislavice - bývalá rozhledna (zeměměřičská věž) Melechov - smírčí kámen - restaurace Kouty - zřícenina tvrze Melechov - Mstislavice

Dnes jsem se konečně vyspala pořádně. Sice se k ránu ochladilo na 11 stupňů, ale stačilo se zachumlat a spala jsem dál.

Budíme se v 8 hodin, venku svítí sluníčko, ale k našemu autu to má ještě daleko. Postupuje pomalu, vstáváme až před půl devátou. Včera jsme dali novou bombu, čaj je za chvíli. Ještě dávám bylinky, ranního kašle se nemohu zbavit. Balíme na výlet, při tom piji svou ranní kávu. Dnes toto příjemné místo u Horního mlýna u řeky Doubravy už skutečně opouštíme a pomalu směřujeme domů.

Na trase v malé vesničce v Coopu kupujeme novou bombu a spokojeně pokračujeme až do Mstislavic, kde u zajímavé a hezky opravené kapličky s otevřenou předsíní necháváme auto.

Vydáváme se na cca 10 km dlouhý výlet, při kterém chceme navštívit jednu z bývalých rozhleden. Odcházíme po zelené. Začínáme poměrně prudkým stoupáním - na 2,5 km vystoupáme skoro 300 m. Takové začátky nemám ráda, ale nedá se nic dělat. Zvládám to pomalu, občas s pauzou, ale stoupám. Občas jsou pěkné výhledy na zvlněnou krajinu, občas jdeme lesem, přes paseky. Cesta je sice vyšlapaná, ale místy je tráva vysoká. Kolik budeme mít klíšťat, uvidíme.

Míjíme památník 2. světové války - tady seskočilo 15 členů partyzánského oddílu. Dopadli bohužel na špatné místo a tři se zranili. Na své nedaleké samotě je ukryl Alois Pospíšil. To už také vidíme horní část zeměměřičské věže - ještě nám zbývá poslední kousek kopečka, abychom k ní došli.

Tato zeměměřičská věž byla postavena v pol. 30. let 20. století na místě důležitého geodetického bodu, zaměřeného v letech 1824 - 25. Tehdy, konkrétně v letech 1821 - 1864, byly u nás zřizovány trigonometrické body pro potřeby rakousko-uherské Katastrální triangulace a staly se podkladem pro mapování tzv. stabilního katastru. V letech 1862 - 1898 vybudoval Vojenský zeměpisný ústav se sídlem ve Vídni přesnější trigonometrickou síť 1. řádu. Po vzniku Československa se budovaly jednotné geodetické základny na celém území našeho státu - vznikla tak Jednotná trigonomietrická síť katastrální. Věž, ke které právě jdeme, slouží od r. 1937 jako jeden z bodů této sítě. Má půdorys sedmiúhelníka a je vysoká 16 metrů. Podle názvu rozcestí Melechov - bývalá rozhledna, se asi jako rozhledna využívala. V současnosti je nepřístupná. Je to škoda, výhledy shora musí být nádherné, když i od paty věže, resp. ze špalků, které zde nahrazují lavičky, je poměrně dobře vidět. Tady dáváme svačinu.

Jsme na nejvyšším bodu, teď už budeme téměř stále jen klesat. Z rozcestí bychom mohli pokračovat po zelené. Jenže já se chci jít podívat ke studánce. Scházíme k ní po žluté. Melechovská studánka je hezky upravená, jsou tu hrnečky, ale dnes voda k napití neláká. Je jí málo, ale prý zde bývalo vody hodně a byla lahodná. Tak snad někdy jindy. Je tady i kamenný smírčí kříž. Jen bohužel nepíšou, kdo a proč ho postavil. Vypadá však skoro nově.

Scházíme po neznačené pěšině na zpevněnou cestu a po ní pokračujeme. Na chvilku se setkáváme se zelenou, která vede na vrchol Melechov, ale my si to víc prodlužovat nechceme. Už je zase docela vedro. Zelené si tedy víc nevšímáme a jdeme dál po zpevněné cestě. Jdeme lesem, ale občas se nám otevřou zajímavé pohledy. Přicházíme na starou rozdrobenou asfaltku, která vlevo vede do osady Rohule. Na mapě je vidět, že je tam jen pár domků. My půjdeme vpravo. Současně jsme se shodli na tom, že toto rozcestí by se nám líbilo na přespání. Záleží na tom, zda je sem vjezd povolen bez omezení. To poznáme časem.

Zatím to neřešíme a pokračujeme dál z mírného kopečka. Přicházíme na křižovatku. Silnice vede z Koutů do Rejčkova. Na asfaltku, po které jsme přišli cedule Zákaz vjezdu není - to je dobré znamení. Víme tedy, kde dnes budeme spát. Otu však zajímá na křižovatce cedule Kouty - restaurace 300 m. Hned mne láká na pivo. Také však objevuje klíště. Vypadá to na dnešní, lze vytáhnout hodně snadno. Už to začíná.

Času máme dost, jdeme na pivo - tedy Ota. Svým tempem, tedy rychle jde napřed - to pro případ, že by bylo zavřeno, abych tam zbytečně nešla. Nevrací se, jdu pomalu za ním Je to však rozhodně dál, než těch 300 m. Je to skoro luxusní hotel, ale za ním - na okraji lesa je příjemné venkovní posezení. Je otevřeno a Ota je spokojený. Točí tady Bernarda. Pivo nechci, dávám si kávu a zmrzlinu.

Po patřičné relaxaci pokračujeme. Jdeme podle dvou rybníků. Ten druhý - Homole má být údajně na koupání, ale voda se nám vhodná nezdá, i když se tam dva lidé koupají. No to je jejich problém. Letos je to s tou vodou v rybnících docela zoufalé.

Zhruba uprostřed cesty podle rybníka odbočuje vpravo široká cesta, která snad kdysi byla asfaltová a lehce stoupáme. Zdá se mi, že stoupáme moc dlouho. Koukám do mapy. Měli jsme odbočit vlevo. Kupodivu se mi jde tak dobře, že mi to mírné stoupání ani nevadilo.

Kousek se vracíme a odbočujeme na hezkou širokou lesní cestu, po které mírně klesáme. Tentokrát jsme si všimli zelené odbočky vlevo, po které se vydáváme ke zbytkům tvrze Melechov. Byla založena asi na poč. 15. století, aby chránila obchodní cestu z Rakous do Kutné Hory. Byla zde čtyřpodlažní věž s dřevěným ochozem, obehnaná příkopem, do kterého se napouštěla voda z přilehlého rybníka, dnes již vyschlého. Střílny byly v přízemí a v prvním patře. V posledních patrech bylo několik oken - to byla pravděpodobně obytná část. Po r. 1540 ztratil svoji obytnou funkci a začal postupně chátrat. Spodní část je zasypaná zříceným zdivem, dochovala se prakticky jen střední část věžovité tvrze čtvercového půdorysu, patrně část paláce. V okolí jsou patrné příkopy. Zbytky věže stále ční vysoko. Je tu toho víc, než jsem čekala. Ota mi vždycky tvrdí, že ho táhnu ke zřícenině, kde je sotva vidět kousíček zdi. Tak tady je jí výrazně víc. Zdá se to dobře zakonzervované, takže by to mohlo vydržet dlouho.

Původně jsme odtud chtěli odejít po zelené. Domluvili jsme se však, že se nám nechce se vracet po té zelené kousek zpátky, pak mírně stoupat, abychom pak prudce klesali k autu. Možná půjdeme trochu delší cestu, ale myslíme si příjemnější - už budeme stále jen pozvolna klesat. Jdeme po neznačené cestě z mírného kopečka přes posekanou louku. Cesta je trošku znatelná. Došli jsme na silničku, která spojuje Kouty s Mstislavicemi a po ní jdeme k autu. Jdeme sice po sluníčku, ale je už 5 hodin a mírně to profukuje. Je tu klid, projelo jen jedno auto a jsou tu krásné výhledy na zvlněnou krajinu. Já prohlásila, že mi to připomíná krajinu z obrázků Josefa Lady. Moc se mi tu líbí.

Kousek před cílovou obcí míjíme malou kapličku a za chvíli jsme už u auta.

Jen se přezouváme a odjíždíme na vyhlédnuté místo. Ještě sem svítí sluníčko, jsme za větrem, za autem je stín, kde vařím večeři. Je zvláštní, jsme v lese, je tu sucho, rybníky jsou poměrně daleko, ale komárů je tu dost.

K 8. hodině se lehce ochlazuje, stěhujeme se do auta poslouchat program v rádiu a pokračujeme v likvidaci dalšího včera zakoupeného chotěbořského piva. Jsou to dvoulitrovky, dělíme se poctivě. Jé dám jedno pivo, Ota tři. Také na zítra trochu upravujeme program, rádi bychom se někde vykoupali.

Dnes jsme nějací spokojení, ani nejsme příliš zničení. Spát jdeme v 10 hodin. I když má být noc opět chladná, je docela teplo, v autě máme jen něco pod 20. Uvidíme, na kolik se předpověď vyplní.

Přes střední Čechy na Vysočinu - 11. den - okruh 10 km: Mstislavice - bývalá rozhledna (zeměměřičská věž) Melechov - smírčí kámen - restaurace Kouty - zřícenina tvrze Melechov - Mstislavice na mapě