Přes střední Čechy na Vysočinu - 12. den: přírodní koupaliště u v.n. Švihov; Němčice-zrušený pivovar Švihov; Lukavec-okruh 3,5 km (kostel sv. Václava, Hříbek–památník Antonína Sovy, zámek, hřbitovní kaple P.Marie, křížová cesta sv.Rocha)

Noc byla teplá, i když dle předpovědi měla být opět zima. K ránu klesla teplota jen lehce pod 18 stupňů. V noci zářili hvězdičky, teď je lehce oblačno, ale zdá se, že jasná obloha vyhrává. Zatahovat by se mělo až odpoledne. To je však vždy jak sázka do loterie.

Při včerejším výletu k bývalé rozhledně Melechov jsme si tohle místo vyhlédli na spaní a povedlo se. Je tady nádherný klid, nic nás nebudilo. Jen občas jede po silnici blízko nás auto z Rohuly. Je tam jen pár domků, tak vypadá i zdejší provoz.

Snídáme ve stínu, zatím se sluníčko přes stromy k nám nedostalo. Je však už teplo, nepotřebujeme ho.

Dnes jsme se rozhodli nespěchat. Má být až 32 stupňů, pojedeme se vykoupat. Zatím piji bylinky, kávu, čtu si. Prostě pohoda a klídek.

 

Odjíždíme asi v půl 11. Původní plán byl přejet zhruba uprostřed přehradu Švihov a pokračovat dál na západ, či spíš jihozápad. My se však rozhodli zajet na severní okraj přehrady - k hrázi, kde je malý úžasný bazén - přírodní koupaliště. Objevili jsme ho před čtyřmi lety skoro náhodou. Je napájen vodou z přehrady, která bazénem protéká. Tím pádem by tam neměli být sinice. Je to sice zajížďka, ale to nám nevadí.

Naštěstí vše vyšlo, voda je i v těchto vedrech stále vhodná ke koupáni. Jsou tam dvě paní, které nás informují o tom, že tu jsou každý den, ale jen do 13 hodin. Pak přichází najednou spousta lidí.

Přijeli jsme tedy včas, máme před sebou 2 hodiny klidu. Je vidět, že voda protéká, je docela chladná, ale je to příjemné. Dvakrát jsme si zaplavali, uschli a v jednu jdeme hřát oběd. Je to právě včas. V bazénu je najednou spousta lidí. Původně jsem tam chtěla ještě jednou hupnout, ale už mne to neláká.

Odjíždíme do Lukavce, kde máme naplánovaný krátký procházkový okruh. Projíždíme Němčicemi, kde býval pivovar Švihov. O jeho existenci jsme se dozvěděli, když jsme před 4 lety procházeli podél Sázavy a v rodinném domku v obci Obec jsme zahlédli varny a na zvonku Rodinný pivovar Švihov. Později jsme zjistili, že pivo budou vařit od července 2020 právě v Němčicích. Od té doby jsme se s jejich pivem i majitelkou několikrát setkali. Naposledy tuším vloni na jednom pivním festivalu, kde jsme se dozvěděli, že se majitelé rozvedli a že to paní sama nezvládá. O něco později jsme se dočetli, že pivovar končí. Je to škoda, pivo měli výborné. Přesto jsme se rozhodli, že se k nyní již bývalému pivovaru zajedeme podívat. Našli jsme to snadno, domek je ještě označený, vítá nás však cedule, že pivovar zavírají k 31. 10. 2023 a že je na prodej. Bohužel žádné změny k lepšímu se nestaly, odjíždíme, tentokrát už skutečně do Lukavce.

 

Lukavec je malý městys, ale s několika zajímavými památkami. První písemná zpráva je z r. 1352 - to už tu byla vodní tvrz. Pravděpodobně r. 1543 získává status městečka, od r. 1582 mu císař Rudolf II. udělil privilegium na dva výroční trhy - na sv. Josefa a sv. Václava. První majitel panství - rod Lukaveckých z Lukavce zde zůstal až do r. 1623, kdy byl Mikuláš zbaven svého majetku pro účast na stavovském povstání. Během té doby - někdy v 16. století tvrz přestavěli na pozdně gotický a renesanční zámek. Pak se majitelé střídali. Někdy okolo r. 1769 byl zámek upraven barokně, r. 1914 secesně. Po znárodnění - až do r. 1992 ho spravoval stát. Pak byl vrácen potomkům posledního majitele, kteří ho r. 1995 prodali i s přilehlými stavbami Dřevozpracujícímu družstvu Lukavec.

Zámek není jediná památka. Jdeme se po městě a jeho blízkém okolí projít a objevit i ty další.

Parkujeme v centru na parkovišti u kostela sv. Václava. R. 1654 tady prokazatelně stála kaple. Na jejím místě byl v letech 1774 – 1781 postaven tento pozdně barokní kostel, z kaple byla ponechána hranolová věž s výklenkovou kaplí. Po požáru r. 1856 byl obnoven pseudoslohově. Dokonce je otevřen, můžeme se podívat i dovnitř.

Náměstí sv. Václava opouštíme po modré jihozápadním směrem okolo hostince Na Kovárně. Ota doufal, že bude otevřeno, že si dá pivo. Má však smůlu. Otevírají až večer v 18 hodin. O kousek dál si kupujeme nanuk a vyrážíme pomalu na krátkou procházku. Nespěcháme, v tom horku to ani nejde. Tedy hlavně mně. Naštěstí jdeme převážně ve stínu.

Za chvíli stále po modré vcházíme do zámeckého parku. Okolo Pivovarského rybníka jdeme vzrostlou alejí. Za rybníkem vlevo je zámek, o kterém jsem se již zmínila. Pravděpodobně ho stále vlastní zdejší Dřevozpracující družstvo, probíhají tam opravy. Zvenku má novější fasádu, je však vidět, že stavba je od země vlhká. Vstup na nádvoří mají dělníci otevřený. Jsem zvědavá, jdu se tam podívat. Tam se zatím s opravou nezačalo.

Od hlavní cesty vpravo je zajímavý domek ve tvaru hříbku - šestiboký klasicistní pavilon, který byl postaven v zámeckém parku ve 4. čtvrtině 18. století. Zajímavost jeho vzhledu je dána i pavlačí kolem celého domku, která je přístupná po dřevěném schodišti zvenku. Z ní pak vede žebřík na půdu. V různých dobách se využíval k různým účelům - jako místo pro odpočinek zámeckého panstva, také jako technická budova pro skladování ovoce z přilehlých sadů. R. 1866 v něm nějaký čas bydlela rodina učitele Jana Sovy s tehdy dvouletým Toníkem, pozdějším spisovatelem Antonínem Sovou. K 30. výročí básníkova úmrtí - r. 1958 zde delegace básníků a spisovatelů otevřela expozici Ant. Sovy a pavilon se tak stal oficiálním památníkem Antonína Sovy. Majitel Dřevozpracující průmysl se o něj nyní stará spolu s městysem. R. 2004 byl kompletně zrekonstruován. R. 2014 ke 150. výročí básníkova narození byly zahájeny práce na nové expozici Antonín Sova, básník lásky a života, která byla slavnostně otevřena v květnu 2015. Tam jsou informace o jeho dětství, o jeho návratech do Pacova i sem do Lukavce, o jeho životě a tvorbě i o jeho manželce Marii.

Pokračujeme zámecký parkem po modré, vlevo je zeď již zmiňované Dřevozpracujícího družstva. Zpracovávané dřevo voní do širokého okolí.

Po modré neodbočujeme, jdeme dál podle zdi až ke hřbitovu, kde je klasicistní hřbitovní kaple Panny Marie. Byla postavena po r. 1800 na místě vyhořelého barokního farního kostela Panny Marie.

Pokračujeme po neznačené cestě podle hřbitovní zdi. Ta nás dovedla opět na modrou turistickou značku a současně téměř na konec křížové cesty. Původní Křížová cesta u Sv. Rocha vedla z okraje obce sem na vrchol. Původně byla dřevěná a vedla ke kapli sv. Rocha. Datum jejího vzniku znám není. Pouze se ví, že r. 1810 byla obnovována. Přibližně v té době byla na místě původní kaple postavena 4 m vysoká klasicistní boží muka sv. Rocha. Na hladkém čtyřbokém soklu spočívá mírně odsazená hranolová kaplice s půlkruhovými nikami. Původní obrazy, které byly v nikách umístěny, se nedochovaly.
R. 1853 dřevěné sloupy křížové cesty nahradily žulové kamenné sloupy. Tři kamenné sloupy s kříži, představující kalvárii, byly na vrcholu vztyčeny r. 1855. R. 2009 byla křížová cesta kompletně obnovena vč. nápisů na jednotlivých zastaveních. R. 2010 byly niky božích muk sv. Rocha zaplněny výplněmi z tvrzeného skla s černým vpitým tiskem. Je tam zobrazen sv. Roch, je možno si přečíst životopis světce, historii obce i historii této malé stavby. My ji máme vlevo - dnes tvoří závěr křížové cesty. My se po ní vydáme zpátky do obce - kus po modré a dál rovně po neznačené cestě. Cesta je lemována vzrostlými stromy, jdeme tedy opět téměř ve stínu. Jen tu křížovou cestu jdeme obráceně. Občas se nám otevírají výhledy východním směrem.

Okolo 5. hodiny přicházíme k rozpálenému autu. Já tu zůstávám, aby se to uvnitř trochu vyvětralo. Ota se jde pokusit najít židovský hřbitov. Pochází z 1. čtvrtiny 18. století a je tam asi 100 náhrobků barokního a klasicistního typu. Tam je i opravená jednoduchá kamenná márnice. Tvrdí, že r. 2002 byla vytvořena přístupová cesta. Již nepíšou kudy, ani směrovku nikde nevidíme. Na mapy.cz je hřbitov zakreslený, v jeho okolí vidíme domky nebo rybník, jen ta cesta zakreslená není. Ota vyráží po jedné ze silnic, ale cestu nenašel. Dát druhý pokus od druhé silnice, to se mu už nechce. I on tvrdí, že chodit po asfaltu na sluníčku se mu už nechce.

Teď už jdeme hledat místo na spaní. Vyšel nám hned můj první typ. Obec opouštíme jižním směrem. Nejedeme však po hlavní silnici, ale po silničce, po které vede zelená turistická značka. U přístřešku nad městem je šikovné místo, kde se nechá pěkně zaparkovat. Dokonce tu je rovinka a nejsme pod stromy. To je důležité. Má pršet, snad i bouřit. Máme krásný výhled, tak třeba i ty blesky budeme moct pozorovat.

Zatím je horko a lehce se zatahuje. Na večer jsme si koupili ještě plechovky piva Herold prémium. Máme pocit, že nám ta poslední chotěbořská dvoulitrovka stačit nebude. Dokonce i já tvrdím, že dnes vypiji víc než 0,5 l.

Začínáme tedy plechovkami. Máme dvě - Ota si dal vždy třetinku, mně stačí 2 deci. Trochu jsme se osvěžili. Pak až jdeme večeřet. Zatahuje se docela pěkně. Na východě je vidět, že prší. Z dálky slyšíme hromy, ale blesky nevidíme. Dokonce se i trochu ochladilo. Je 8 hodin a venku je 23,5 stupně, takže začíná být konečně příjemně. Dál se však výrazně neochlazuje. Na východě je pěkná bouřka. Asi na třech místech od SV k JV se blýská. Hřmí skoro v jednom kuse. Tam to musí vypadat. U nás je zataženo, ale to je tak vše. Spát jdeme po 10. hodině, v autě máme skoro 23 stupňů. Necháváme pootevřené aspoň zadní dveře, těmi by nám dovnitř napršet nemělo, pokud se nepřižene nějaká průtrž.

Přes střední Čechy na Vysočinu - 12. den: přírodní koupaliště u v.n. Švihov; Němčice-zrušený pivovar Švihov; Lukavec-okruh 3,5 km (kostel sv. Václava, Hříbek–památník Antonína Sovy, zámek, hřbitovní kaple P.Marie, křížová cesta sv.Rocha) na mapě