Přes Trutnov do Brna - 1. den: Višňová, kde se točili Chalupáři (Třešňová), pivovar PiVIŠ; okruh 5,5 km: Hojšín - Roviště (skály, osada, vyhlídky na Slapy) - Hojšín

Po týdenním pobytu doma už zase vyrážíme. Vloni jsme si řekli, že budeme vyjíždět jen na 2 - 3 týdny. Jenže nám to už zase nevychází. Mezicílů máme víc: festival v Trutnově, rozhledny v okolí Brna, k tomu ještě Ota školní sraz v Přerově a v České Třebové. Mezitím zajet domů se nám moc nehodí. Je to zbytečně daleko.

Původně jsme měli v plánu vyjet v neděli, ale ještě v sobotu jsme si nebyli jisti, zda to neposuneme. Předpověď počasí nebyla vůbec příznivá. Vlastně není ani teď. Jenže každý půlden to měnili. V pátek večer předpovídali nejsilnější déšť na sobotu, na neděli už jen přeháňky. V sobotu ráno byla předpověď výrazně lepší. To se nám líbilo.

Když jsem se večer koukla na předpověď, zděsila jsem se. Od nedělního rána by mělo pršet až do pondělního odpoledne, ani v úterý nemá být hezky. Jenže to bychom nevyjeli nikdy. Rozhodli jsme se počasí neřešit.

V noci nepršelo, dopoledne se to zatahuje. Honem stěhujeme věci do auta. Po 11. hodině odjíždíme - zatím neprší. Venku už je 26 stupňů a to slibovali max. 21. Nejdřív jedeme pro naftu. Před 12. hodinou opouštíme město směrem Rožmitál pod Třemšínem.

Ještě jsme nevyjeli z města, spustil se liják - takový, že to ani stěrače nebrali. Měla jsem skoro obavy, abychom vůbec poznali, kdy máme z hlavní silnice odbočit.

Naštěstí nepršelo dlouho. Dokonce se ochladilo a chvíli bylo příjemně.

 

Oběd máme s sebou. V Borovně odbočujeme vpravo, kde u obce Planiny jsme kdysi spali. Ale tak daleko nakonec nejedeme. Našli jsme šikovné místečko dřív. Nejdřív to v autě uklízím, ať tam máme zase pořádek. Vždy ten 1. den tam máme chaos. Zase už je vedro.

Počasí si skutečně dělá, co chce. Nádobí uklízíme se začínajícím deštěm. Zatím to však docela vychází.

První zastávku děláme v obci Višňová, kde se chceme zastavit v Chalupářském pivovaru PiVIŠ. Pavel i jeho žena Petra mají rádi pivo a rádi ho ochutnávají. Když jejich kamarádi dali Pavlovi kurz domovaření piva v pivovaru Slepý krtek, začal vařit pivo doma v kuchyni a současně snil o založení vlastního pivovaru. Povedlo se to v dubnu 2022 - zatím jako létající pivovar a stále doufá, že se mu podaří vařit pivo tady ve vlastním pivovaru. Zdejší pivovar nenavazuje na žádnou tradici. Tady se pivo nikdy nevařilo.

Pivovar jsme snadno našli, vítá nás cedule: pokud chcete pivo, zazvoňte nebo zavolejte. Zkoušíme obojí. Bohužel marně. Pivo tedy neochutnáme.

Na domě visí reklamní vlaječka, kde poznáváme herce Sováka, Bohdalovou a Kemra. To si uvědomujeme, že jsme v obci, která se proslavila jako Třešnová v seriálu Chalupáři. Toho využil majitel pivovaru. Podle seriálu nazval svůj pivovar, fotky herců má i na pivních etiketách.

Jen kousek od pivovaru je domek, který si v seriálu koupil pan Huml. Zde se natáčely exteriéry, ale dům byl trochu upraven. Tam jsme objevili 1. informační tabuli. Kromě obrázků zde je i citát ze zde natáčené scény. Interiéry se zde nenatáčely, stejně jako se nenatáčely v hospodě, která stojí nedaleko kostela a která od doby natáčení prošla velkou rekonstrukcí.

Zda se kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v seriálu objevil, to si neuvědomujeme, ani tu o něm v tom smyslu nic nepíšou. Původně raně gotický kostel byl postaven na přelomu 13. - 14. století - z té doby se dochoval presbytář. Okolo kostela býval hřbitov - zachovala se však jen kamenná ohradní zeď se dvěma klenutými branami. Kostel byl upraven na konci 17. a 18. století. Z té doby jsou i barokní přístavby.

Okolo kostela se dostáváme na starou náves a k informační tabuli. I tady jsou krátké citáty z filmu. Ve stodole v jednom z přilehlých domů byl ukryt automobil Laurin & Klement. Nedaleko stojící škola je již upravena, ale fara z období pozdního baroka je v původním stavu, zatím nevyužitá.

Dlouho jsme se zde nezdrželi. V půl čtvrté odjíždíme. Nejedeme však daleko. Směřujeme dál na východ. Přejíždíme přehradu Slapy a zajíždíme kousek na jih do obce Hojšín, kde si chceme udělat cca 5,5 km dlouhou procházku - okolo skal a přes vyhlídky. Je to malá obec. I když tudy vedou cyklotrasy a turistické trasy, parkoviště hledáme marně. Auto necháváme kdesi uprostřed na přehledné křižovatce 4 silnic.

Odcházíme po červené severozápadním směrem. Zatím neprší, ale je hrozné dusno. Sotva dýchám. I sebemenší kopeček mne ničí. Naštěstí cestu zpestřují hezké výhledy. Přicházíme ke skaliskům, označeným jako skalní útvar Roviště. Pod námi už vidíme Slapskou přehradu. Jdeme na vrchol, odkud je na Slapy nejhezčí vyhlídka. Je to tu moc hezké. Méně se nám líbí ty černé mraky. Nevěstí nic dobrého. Moc se nezdržujeme a pokračujeme podle skal, později po červené. Z prudkého kopce jsme došli do chatové osady. Červenou necháváme odbočit vpravo a pokračujeme k přehradě. To už začíná pršet, blíží se bouřka. Na chvíli se schováváme v garáži rozestavěného domku. Skutečně jen na chvíli. Otovi se zdá, že přestává, odcházíme. Moc se mi nechce, zdá se mi to brzy, ale následuji ho. Za chvilku jsme u vody. Přestává pršet, začíná lít. Na protějším břehu má být skalní město Velká, kde skály mají strmě padat do vody. Přes hustý déšť toho moc vidět není. Chvíli stojíme pod stromem. Pohled na ukotvené lodičky na deštivé hladině se nám líbí. Jenže po chvíli je po poezii. Strom nám už není nic platný. Platný nám není ani deštník. Prší všude. Navíc se bouřka blíží. Dávám se na ústup. Vracím se do garáže po cestě, která se mezitím proměnila v potok. Svlékám mokré tričko. Mám suchá jen ramena, na kříži se triko nechá ždímat. Ochladilo se, je mi zima. Naštěstí mám s sebou tenký svetr.

Ota přišel za mnou za chvilku. Voda teče už i do garáže, ale hlavní je, že tam neprší. Dorazili jsme v pravý čas. Déšť ještě zesílil, vypadá to, že bouřky se nad námi srazily. V jednom kuse se blýská, hřmí, samozřejmě i lije.

Po čase se bouřky vzdalují, marně říkám, aby si bouřka s sebou odnesla i ten déšť. Zbytečně. Konečně začíná pršet už normálně. Doufáme, že se vše nevrátí. Opouštíme náš úkryt a pokračujeme po trase. Jsou tu hezké chaty, je na co se dívat. Sice nejdeme přímo podle řeky, ale skály na protějším břehu trochu vidíme, i když jsou lehce v mlze. Jen až k té druhé vyhlídce už nejdeme. Skály bychom viděli i s vodou, bylo by to ještě hezčí, ale nám to stačí takhle. K autu to je ještě kus cesty, skoro 2,5 km, ať jsme tam co nejdřív.

Prokličkovali jsme po nějaké neznačené cestě, ale konečně jsme na silnici a po zelené jdeme k autu. Konečně nás čeká rovina a cesta z mírného kopečka. Posílám Otu napřed. Pořád na mne chudák čeká. Tady už nezabloudím. Já jdu pomalu za ním. Přestává pršet, stále je poměrně teplo a dusno. I teď se mi špatně dýchá.

Dorazila jsem na okraj vsi, Ota už jede. Je to akorát. Tady je místa dost, abychom mohli zastavit a nepřekáželi tu. Převlékám se do suchého, i boty mám promočené. Vracíme se kus zpátky přes přehradu a dáváme se na sever. Ještě voláme do pivovaru PiVIŠ, zda se náhodou nevrátili. Měli bychom to kousek. Nikdo to nezvedá, máme smůlu, tedy hlavně Ota. Nemá na večer pivo.

Projíždíme obcí Drevníky, kde Ota vidí otevřenou hospodu. Je spokojený, dokonce měli jeho oblíbeného Bernarda 11.

Teď už jen kde přespat. Máme 2 typy, snad jeden vyjde. Jenže narážíme na uzavřenou silnici. Zkoumáme mapu. Nakonec v Drevníkách odbočujeme vlevo a před autobusovou zastávkou Slovanská Lhota vpravo. Dostáváme se na zelenou turistickou trasu - tam na rozcestí tří cest zůstáváme. Nejsme pod stromy a vypadá to na klidné místo. Dokonce je stále docela teplo. I sluníčko na nás kouká přes mraky. Sušíme boty, mokré svršky, chystám večeři. Když jsme to venku vše rozložili, začíná pršet. Nadávám a jdeme to vše uklidit. Naštěstí prší už jen drobně.

Raději jsme zůstali už v autě a jsme spokojení. I přes ten liják se nám ta procházka líbila. Samozřejmě za sluníčka by to bylo hezčí. Jsme zvědavi, jak bude zítra. Rádi bychom si prošli Průhonický park. V dešti by to asi neblo to nejlepší.

Jdeme spát před 10. hodinou, neprší a je teplo. Dveře nezavíráme, v autě je skoro 22 stupňů. Snad nás to nevyplaví.