Přezimovací obůrka Jelení Vrchy

Přezimovací obůrka Jelení vrchy.

Šumava prožívá další ze slunných zimních dnů, když vystupujeme na nádraží vNové Peci. Motoráček „odbrblá" směrem kLipnu a nádraží rázem upadne do strnulé dřímoty, která je ostatně charakteristická pro většinu malebných nádraží a zastávek šumavských lokálek.

Protože sraz shajným je určen až na tři čtvrtě na dvanáct. máme čas na malou procházku obcí, která se především v letních měsících stává nástupním místem pro výlety ke Švarcenberskému kanálu. Ale opravdu asi jen vlétě, protože teď na konci února tu „chcípe pes". Naprostá většina pensionů a restaurací je zavřena a sněhová pokrývka kolem nich zůstává neporušená, což naznačuje, že se nejedná o náhodu. Nakonec nacházíme otevřenu pouze Rybí restauraci kousek od nádraží a později získáváme informaci o druhé hospodě, která však otevírá až ve 14 hodin. Pro turisty hledající občerstvení to tedy „země zaslíbená" není, ale při troše hledání tu nakonec přeci jen hlady neumřete.

Hajný je na minutu přesný a tak ve třičtvrtě na dvanáct míříme v jeho autě k přezimovací obůrce pod Jeleními vrchy, která vznikla jako jedna ze čtrnácti na celém území Národního parku Šumava. Zhruba dva kilometry od Nové Pece, za hájovnou Mazník, odbočujeme a po pár desítkách metrů jsme u cíle. Stojíme před oplocením přezimovací obůrky v Jelenském údolí, na místě nazývaném „U Herciána". Potichu vcházíme do obůrky a usazujeme se na nově vybudované pozorovatelně, která pro pozorování nabízí vpravdě luxusní podmínky. Dvě rozměrná okna poskytují skvělý výhled a zároveň nás chrání před nepřízní počasí. Naše zimní oblečení se v tuto chvíli ukazuje být poněkud přehnané, protože o temperování pozorovatelny se starají propan-butanová kamna, poskytující teplo až pětatřiceti osobám, které se do tří stupňovitě uspořádaných lavic vměstnají.

Obůrka na úpatí vrchu Mazník byla vybudována jako součást celého systému přezimovacích obůrek, jejichž hlavním úkolem je zabránit okusu mladých stromků vysokou zvěří během zimního období. Jejich systém je jednoduchý. V oplocené oboře je postaveno několik krmelců a násypných žlabů, které se začínají nasypávat zároveň s prvními sněhovými srážkami. V oplocení jsou nainstalovány brány, které zůstávají většinou až do prvních lednových dní otevřeny. „Vysoká" si sem přichází pro pravidelné krmné dávky a otevřenými branami míří zpět do volné přírody. Teprve se spadem prvního většího množství sněhu se obůrka uzavírá a zvěři tak k cestě za potravou zůstává jediná cesta - speciální záchytné zařízení, kterým projdou do obory, ale zpět do volné přírody už neprojdou. Do té je zvěř znovu vypuštěna zpravidla začátkem dubna.

Sedíme na pozorovatelně a čekám na příchod stáda, které ke krmelcům přichází pravidelně kolem jedné hodiny po poledni. V současnosti tu přezimuje 6 jelenů a větší množství srnčí zvěře, na které tu pro jistotu čekáme už od dvanácti hodin. A po zhruba půlhodinovém čekání je naše čekání korunováno úspěchem. Mezi stromy zahlédneme první členy stáda, které se opatrně a váhavě přibližuje ke krmelcům. Neustále svým čichem, bystrým okem a vyvinutým sluchem prověřují situaci kolem krmelců. Teprve po deseti minutách vystupují zlesa a začínají se krmit. I Během krmení však zůstávají ve střehu. Je to nádherný pohled na elegantní, nádherně zbarvená zvířata, které máme prostřednictvím dalekohledů opravdu na dosah. Jakoby se zastavil čas, jakoby veškerá civilizace zůstala někde daleko. Prožíváme teď to, co prožívali naši předci. Poucit souznění s přírodou, setkání s přírodou v její nejryzejší podobě.

Snad štěkot psa v nedaleké hájovně, snad pohyb běžkařů na silničce z Jeleních Vrchů ukončuje toto setkání.. Jeden z jelenů u krmného žlabu poplašeně zafrkal, což bylo signálem pro celé stádo, které okamžitě zmizelo mezi stromy. Ještě chvíli v sobě živíme naději na jejich návrat, ale pohled dalekohledem tuto naději rázně hatí. Stádo ochází bez zastavení a bez ohlédnutí, což znamená jediné - krmení pro dnešek skončilo.

Opouštíme pozorovatelnu a pomalu se vracíme do našeho reálného světa. Ještě chvíli by se chtělo posedět ve společnosti nádherných zvířat, ale i tak jsme vděčni za tuto exkurzi do šumavské přírody. Během několika minut vystupujeme v Nové Peci a při pohledu na těžká sněhová mračna nad hraničním hřebenem se těšíme do vyhřátého motoráčku mířícího kVolarům. Inu jsme zhýčkani civilizací, ze které jsme teď jen na malou chvíli utekli. Buďme však vděčni i za tu chvilku, na kterou budeme tak rádi vzpomínat.

P.S. Návštěvy se opakují každou sobotu vzávislosti na sněhových a světelných podmínkách až do konce března. Organizátorem celé akce je IS Stožec, které také poskytne potřebné informace.

Pavel Kolátor

Chrášťany 130