PROJÍŽĎKA ZE ZLÍNA PO STEZCE Z KVASIC DO KROMĚŘÍŽE

Jeden hezký červnový víkend, který přímo vybízel k projížďce „jsem musel“, jako většina kolobkářů využít k tomu, že přemluvím přítelkyni a vyrazíme někam na výlet.

Jsem ze Zlína a řekl jsem si, že by byla krásná trasa z Baťovského města, přes Otrokovice až do Kroměříže. Já, jakožto muž, jsem jel na kolobrndě a přítelkyně jakožto žena si vybrala pohodlnější kolo. Přece neuštvu drahou polovičku. Já osedlával zlínský K-bike K7. Možná je to i patriotismus, ale ten stroj je perfektní. Přítelkyně zase jela na kole Mongoos TYAX.

Dohodli jsme se, že vyrazíme tak hodinku po obědě, abychom byly odpočatí a najezení.

Trasa začínala ve Zlíně na Lesní čtvrti v místě, kde bydlím.

Abychom mohli vyrazit směr Otrokovice, tak bylo potřeba sjet do centra města. Je to asi 2Km z mírného kopce po cestě, a sem - tam po chodnících. Vím, je nezákonné jezdit po chodníku, ale olizovat trolejbus na semaforu - to zrovna nemám rád. Měli jsme na výběr dvě trasy. První trasa vede po cyklostezce do Prštného. Ta začíná pod sídlištěm Jižní Svahy v místě, odkud vede cesta na Mladcovou. Druhá trasa vede Baťovkým areálem Svit. Ta je dobrá díky svému mírnému klesání, ale hlavně se v ní člověk pokochá historickou zlínskou architekturou. My si vybrali zajímavější druhou trasu!

Na začátku Svitu, jsme minuli 21. Budovu, která má 16 pater a je to tzv. Baťův mrakodrap, ve kterém dnes sídlí krajský úřad. V noci byste mohli vidět, jak je krásně nasvícená.

Poté jsme projeli částí areálu, kde je zrekonstruovaných několik budov. Koloběžka zde krásně svištěla třicítkou a vedla nás do zlínské části Prštné k řece Dřevnici.

U mostu přes Dřevnici jsme se napojili na cyklostezku, která vede do zlínské části Louky a poté do nedalekých Malenovic. Před Malenovicemi vede stezka kolem zahrádek a chat už jen po hlinité pěšině. My ale nejsme bruslaři, a tak jsme se mohli jen usmívat a frčet dál. Z Malenovic se nám nabízely 2 trasy, nad kterými jsme polemizovali. Buďto pojedeme do Otrokovic přes Tečovice po škvárové pěšině, nebo po cyklostezce Malenovicemi a následně zadem „po staré cestě" do Otrokovic. Vybrali jsme si nakonec „škvárovou trasu“. Po krátké asi kilometrové cyklostezce jsme dojeli do Tečovic, kde jsme najeli za fotbalovým hřištěm na škvárovku. Nabrat tempo, přeskákat pár hrbů a jsme v Otrokovicích na náměstí 3. května. Zde přišla malá pauza, aby se člověk protáhl, povzdechl, pousmál s pitím v ruce, a mohl dupat dál směrem do Kroměříže. Vyjeli jsme do mírného kopce k výpadovce na Hulín, abychom mohli splachtit dolů po cestě na Otrokovickou část Baťov. Výhodou byla oddělená krajnice pro cyklisty, tak jsem se mohl i při provozu položit na řidítka a nemusel se bát aerodynamické jízdy. Na Baťově jsme si udělali technickou přestávku na benzince k dofoukání kol na maximální možný tlak pneumatik Schwalbe. Jo, abych nezapomněl, dofoukal jsem i Continentály mojí přítelkyni ;-) . Já jako sportovec protestoval, ale moje polovička si musela udělat zdravotní přestávku s cigaretkou, a já musel jít koupit pití. No není to skvěle zařízené? Vyrazili jsme od benzinky na stezku, která nás dovezla podél Moravy až na konec Otrokovic. Odbočili jsme směrem do Kvasic, a po pár metrech jsme již slyšeli hučení splavu, který je hezkým bodem na naší trase. U splavu se nachází menší loděnice, od které dále vede hlinitá 4 kilometrová stezka podél Moravy až do Kvasic.

I když mi drncala koloběžka a přítelkyni kolo, bohatě nám to vynahrazovala krásná krajina v čele s protékající Moravou.

A jsme v Kvasicích. Spíš bych upřesnil, že na okraji Kvasic u fotbalového hřiště. Odsud vede již krásná asfaltová cyklostezka dál podél Moravy až do Kroměříže. Na chvíli se zastavujeme u tabulové mapy, na které je krásně vidět celé okolí i se zaznačenými památkami v Kroměříži.

Napít se, vydechnout a popřemýšlet o další cestě zabralo jen pár minut. Přítelkyni říkám: „Je to už jen pár kilometrů“. Taky že mám pravdu. Do Kroměříže je to už jenom 8 kilometrů. Na cyklostezce je naprostá rovina, a tak se dá perfektně nabrat rychlé tempo a soustředit se na rytmus odrazu a střídání noh. Já osobně střídám nohy po 4 nebo 6 odrazech. Podle toho, jaká je cesta, a jakou má člověk náladu.

Přítelkyně šlapala, jako o závod a já jí ještě s úsměvem na tváři nabízel kolobrndu. To jsou ti chlapi. Stezka na konci rovinky navazuje na poklidnou část s názvem Trávnické zahrady, která se nachází kousek od Kotojed. Zde je taková kolařská hospůdka, ve které se můžete zastavit na kofolu.

Po chvíli mineme letiště, a když se k tomu připočte ještě pár set metrů, objevuje se před námi zajímavý visutý most a kousek za ním podzámecká zahrada. Ano, jsme v Kroměříži, a jdeme se podívat do zahrady.

Já můžu vyrazit bez ostychu - vždyť mám koloběžku, moje přítelkyně raději sesedá z kola a pokračuje jen po svých. V zahradě panuje naprostá pohoda, která nás provází až k místní mini zoo, kde nás vítá zástup káčátek. Zastavujeme se, abychom poseděli na lavičce a prohlédli si zvířata.

Byli zde krásné druhy kohoutů, labutí, které dělaly samé cirkusové kousky. Po hodině vysedávání zjišťuji při pohledu na telefon, že bude půl šesté, a bylo by nejlepší ubírat se nazpět do Zlína. Vyjíždíme ze zahrady, abychom se stihli ještě podívat na náměstí, a pak rychle domů.

Nad zpáteční cestou nebylo o čem přemýšlet, a tak jsme cestu zvolili stejnou. Při cestě zpět jsme už neměli takové tempo a tak jsme dorazili až o půl deváté večer. Doma jsme potom měli krásný pocit z rekreačně-sportovního výletu.

Už teď se těším na další výlety a rád se o ně s Vámi někdy příště podělím.