PROVENCE - Gorges du VERDON - Francie 2008 - 5. část

5. trek: exkurs kaňonem řeky Verdon, místy až 700 m hlubokým, délka treku: 27 km, obtížnost: střední až těžká.

Cíl: příroda Francie ( hory především )

Na jak dlouho: 3 týdny v červenci

Průvodce: Walking in France (Lonely Planet) - mapy, popisy jednotlivých treků kilometr po kilometru, ceny kempů i internetových kaváren, varování, doporučení, tipy, flora + fauna Francie, to vše v jedné knize k nezaplacení. Kniha jen v Aj, je pravda, že popisy cest psány občas květnatě až poeticky, před každým trekem (tzn. ve stanu u baterky cca 5 minut před odpadnutím) nutná příprava včetně překladu - při zanedbání tohoto nemilé komplikace na cestě pravidlem.

Kdo: Kateřina a Daniel Langovi

Jak: přesuny autem, spaní ve stanu + 1x hostel, jídlo instant na vařiči, občas čerstvé bagety a sýry a ovoce, nízkonákladově ovšem

Plány: za 3 týdny se vydatně vychodit a provětrat na turistických trasách mezi co nejméně lidmi

Rozpočet: cca 30 000/2 osoby/3 týdny, daří se nám držet se stanoveného nízkého rozpočtu, kempy ( 2 lidi+stan+auto ) zatím stály od 7,50 do 14 Euro

Komplikace:

Jelikož jsme Provence navštívili uprostřed léta tak jsme se potýkali s enormním vedrem. Pak nás velmi nemile překvapila extrémní lidnatost, jež nebyla omezující jen u moře, ve městech, ale samozřejmě také v samotném kaňonu, který občas připomínal pražské uličky praskající pod nohama hlučící internacionality. A protože jsme hledali spíše klid a "necivilizovanost" obnažené přírody tak nám to přirozeně způsobilo zásadní problém, který, jak bych tak řekl, jen dotvrdil další nepříjemnosti, tj. vedro, předražené ceny a zamotání se ve změti značek v lesích nad kaňonem, které nekorespondovaly s informacemi v průvodci.

Popis treku:

Trek jsme si původně rozplánovali na dva dny- 1. den jsme se měli pohybovat v lesích nad kaňonem a místy se kochat výhledem do kamenné hloubky, jíž protékala řeka Verdon.

Noc jsme měli strávit v hostelu Chalet La Maline, jenž měl být startovní čarou druhého dne, který jsme měli prožít v útrobách kaňonu, plavat v řece a celé to zakončit průchodem dvěma vlhkými tunely táhnoucími se ve skále nad řekou, z nichž jeden byl dlouhý neuvěřitelných 670 m, a dorazit na místo zvané Point Sublime.

První den jsme se tedy vydali, plně naloženi, z městečka La Palud sur Verdon, vstříc kopcům rozléhajícím se nad klikatícím se kaňonem- délku této části treku jsme odhadovali tak na 5-7 hodin.

Pohledem na Gorges du Verdon z ptačí perspektivy, výrazně se prosazující vůní levandulí, všudypřítomným tymiánem a rozmarýnem jsme byli příjemně rozptylováni a vytrhováni z myšlenek na dráždící sluneční paprsky. Obrat nastal, když jsme se dostali do lesů, kde sice nebylo takové horko, vzhledem ke košatým korunám stromům nad našimi hlavami, ale na základě porovnávání místního značení a informací v průvodci jsme zjistili, že nedokážeme pokračovat, protože tyto informace měly zcela ambivalentní charakter. Hledáním cesty a návraty na jistá sporná místa jsme ztratili alespoň hodinu, takže jsme se nakonec po celkem pěti hodinách vrátili zpět do La Palud sur Verdon, jež už bylo v obležení večeřících turistů, k jejichž hodům jsme se rádi připojili.

Část zasvěcená druhému dni byla podle všech insignií velmi oblíbená a známá, tzn. značení bylo bezproblémové, směr jasný, tabule upozorňující na nevyhnutelné vybavení turistů-lačnících pokořit kaňon- byly pregnantně posety obrázky představujícími tyto předměty( např. baterka do tunelů, tekutiny vzhledem k úmornému vedru atd.) a davy zpocených turistů jistě nikoho nenechalo na pochybách kam se vydat.

Průvodce jsme mohli odložit. Tento den byl bezpochyby zajímavější a úspěšnější než předchozí, nicméně, jak už bylo řečeno, dno kaňonu bylo poseto houfy turistů. K hostelu La La Chalet la Maline jsme dojeli autem a odtud se dali s třicetičlennou skupinou sestupem k řece.

Když jsme dorazili k zmíněným tunelům tak jsme se rozhodli vydat se stejnou cestou zpět k La Chalet la Maline, tj. středem kaňonu, v opačném případě jsme mohli buď zvolit cestu pěšky silnicí táhnoucí se kolem strmých stěn kaňonu nebo si zavolat taxi a protože nás ani jedna možnost nezaujala tak jsme vyrazili vstříc známým místům.

Cestou bylo příjemné se vykoupat v ledové a- doslova- křišťálově čisté řece Verdon, potkali jsme také kamzíka, který vylezl z úkrytu v době večerní, kdy bylo v kaňonu už jen pár jedinců. Bohužel jsme se ke konci setkali ještě s jednou komplikací. Došla nám voda a k řece nebyl vždy jednoduchý přístup, takže jsem si chvíli protrpěli a pak vyschlé hrdla ochladili mízou řeky Verdon a špatně nám nebylo, takže z toho odvozuji, že je voda pitná, i když v průvodci bylo naznačeno něco jiného. V každém případě jistě přežijete pokud byste se rozhodli pro něco podobného.

Resumé.

I když se oprostím od našich osobních neúspěchů a vezmu v potaz jen komplikace objektivní- davy lidí, vedro, tak musím přesto říci, že návštěva Provence( kromě Verdonského kaňonu také mnoha měst a přímořských oblastí) byla jednou z velmi slabých částí naší francouzské cesty. A i když je jistě Verdonský kaňon vizuálně zajímavým místem tak je třeba říci, že působivější zážitky nám zprostředkovaly jak Pyreneje, Alpy tak i Centrální masiv.

ALE: ještě jednou dodávám, že jsme hledali především samotu v lůně přírody, což nám tak známé místo jako kaňon řeky Verdon či pláže na úpatí Středozemního moře uprostřed léta nemohly nabídnout.

Dále: Jižní Aply s grandiózní La Meije.