Loading...
Město Cádiz bylo založeno Féničany kolem roku 1104 př. n. l. jako obchodní osada pod názvem Gadir. Díky strategické poloze na pobřeží Atlantiku se stalo důležitým obchodním centrem mezi Středozemním mořem a atlantickými oblastmi. V době starověkého Říma byl Cádiz, tehdy známý jako Gades, jedním z nejvýznamnějších přístavů říše. Římané zde vybudovali infrastrukturu, jako amfiteátr a akvadukt, a město prosperovalo díky obchodu, zejména s rybami a solí.
Ideálním místem pro objevování bohaté historie a kultury města i jeho okolí je Muzeum Cádiz, nacházející se na náměstí Plaza de Mina. Je rozděleno do tří sekcí, každýá je v jednom patře. Archeologie – tato část muzea pokrývá období od prehistorie přes fénickou a římskou éru až po středověk. Mezi vrcholy patří veliké fénické sarkofágy z prvního století př.n.l., z nichž jeden je ženský, což je rarita., artefakty spojené s mořským obchodem, pohřební rituály nebo sbírky šperků. Výtvarné umění – expozice obsahuje díla od 16. do 20. století, včetně významných umělců jako Zurbarán, Murillo a Rubens. Kolekce se zaměřuje na španělské baroko, malby z 19. století a současné umění. Etnografie – tato část zahrnuje tradiční loutky Tía Norica, představující kostumbrismus z 19. a 20. století.
Bohatou tradici má ve městě loutkové divadlo, jejímž centrem je zejména Divadlo Tía Norica. To vzniklo již v 19. století a jeho název odkazuje na jednu z nejznámějších postav místního loutkového repertoáru – "Tía Norica," tradiční karikaturu španělské lidové kultury. Divadlo proslulo nejen zábavnými a satirickými inscenacemi, ale také svými vánočními představeními známými jako autos de Navidad, v nichž se kombinují loutky s hudbou a tancem.
S sherry, které je anglickou zkomoleninou slova Jerez, je neodlučně spjata výroba sudů, a tak se jedeme podívat do soukromého podniku Paez Lobato. Také není nic složitého se tam dostat, je to jediný podnik na výrobu sudů, který umožňuje se na výrobu sudů podívat. Nejsou všechny z amerického dubu, nýbrž naopak, Španělsko začíná být soběstačné a pěstuje duby pro tyto účely v severním Španělsku, v Kantábrii. Tady zjišťujeme, že sudy váží až 90 kg, a že nejenom že se vyrábí pro samotné zrání vín v sudu a jejich následnou konzumaci, ale také pro speciální sklady, kde sice sudy sherry obsahují, ale jen pro to, aby dřevo víno do sebe natáhlo a pak se přeprodávají do Skotska k výrobě whisky. >> Více na Toneleriapaezlobato.es
Andalusie a hlavně provincie Cádiz, lépe řečeno Jerez de la Frontera, jsou spjati s býky, ale také s koňmi. A tak se jedeme podívat do slavné Královské jezdecké školy (Real Escuela Ecuestre), kterou založil Alvaro Domecq. Toto jméno tady uvádím záměrně, protože tento skvělý chovatel i toreador stál u zrodu nejen této školy a muzea, ale také první choreografie, kterou tady takzvaní kartuziánští koně předvádí. Dostat se na představení, které se koná dvakrát týdně, úterý a čtvrtek vždy v pravé poledne, je poměrně jednoduché přes online platformu, a nejenže vstupenka nestojí žádné velké peníze, ale navíc je to úžasný zážitek a zahrnuje i vstup do muzea. V krásné jezdecké hale s královskou lóží se rozehrává tanec koní na španělskou hudbu. Koně předvádí španělský krok, vyhazují zadní i přední nohy do výšky ve skoku, nebo se různě na hudbu proplétají mezi sebou, či předvádí honáckou drezůru. >> více o Královské jezdecké škole
Další cesta vede za sladkostmi, a sice do místa nedaleko městečka Mediny Sidonia, které patří mezi nejstarší římská města. Tady si osladíme život, protože se tu nachází jedna z rodinných firem na výroby typických andaluských sladkostí Aromas de Medina. Určitě stojí za to sem zajet, protože si zde můžete dát kávu a koupit nefalšované místní typické cukroví, a to i vánoční, které vypadá jako malé salámky. Je z mandlí, lískových oříšků, medu a dalších přísad a nazývá se alfajores.
Pokud jste gurmáni, pak doporučujeme v Medina Sidonia skvělou restauraci El Duque, kde servírují skvělou býčí oháňku a k tomu lehké víno Barbadillo. A pak další bílé městečko, které se od toho prvního liší tím, že chodíte nahoru dolů, tu na vás vykoukne kostelík, tu patio s desítkami květináčů, pak najednou socha zahalené ženy anebo keramické talíře na zemi ukazující cestu k jedné z mnoha malých uměleckých galerií. Řeč je o Vejer de la Frontera. Opravdu krásné městečko rozkládající se po obou stranách řeky Barbate, pouhých osm kilometrů od oceánu. A když nasajete všechny ty detaily a projdete všechny uličky, nahlídnete do všech galerií a počkáte, až se rozsvítí lucerny na okachlíkované fontáně uprostřed kulatého náměstí s palmami a osvítí zelené keramické žáby ve fontáně, přichází ta pravá chvíle povečeřet. A kde? V zahradě chalífově Jardín del Califa. Několik pater dolů vás dovede na nádvoří, kde se vaří úžasná libanonská kuchyně. Můžete večeřet venku, ale také ve staré aljibě, neboli bývalé arabské studni a nádrži na vodu.
Často se hovoří o trase po takzvaných bílých vesničkách a městečkách v Andalusii. A že jich tu je! Září na dálku, prý aby je námořníci z moře viděli a trefili domů, anebo proto, že domy jsou natřeny mnoha vrstvami vápna, které bylo levné a hlavně má dezinfekční vlastnosti. Bílá městečka je andaluský fenomén, a není provincie, která by nějaké ty bílé vesničky neměla. A tak jsme mohli vidět Zaharu de la Sierra zářící nad vodní nádrží anebo Setenil de las Bodegas, který je dobré si projít odshora dolů, protože i v horní části jsou skryté klenoty. V dolní části kolem říčky si pak připadáte jako v Hřensku, neboť skalní převisy slouží jako střechy pod nimi schovaných domků, sklepů a spižíren, dnes restaurací a obchodů. Anebo Arcos de la Frontera, kde jsou uličky tak úzké, že když rozpažíte, tak se dotknete obou stěn a auta mají tak odřené blatníky, že je žádná pojišťovna zcela jistě nepojistí. Z náměstíčka od nejlepšího hotelu Parador de los Arcos je nádherný výhled do okolní krajiny, a v uličkách na vás dýchá obyčejný život se skrytými vášněmi.
Cesta vlakem z Madridu do Cádizu obvykle trvá přibližně 4,5 až 5,5 hodiny v závislosti na konkrétním spoji. Vlaky typu ALVIA, provozované společností Renfe, jsou přímé a pohodlné. Cena jednosměrné jízdenky začíná přibližně na 30 € při včasné rezervaci, ale může se vyšplhat až na 50–60 € v závislosti na termínu a dostupnosti. Vlaky vyjíždějí z madridského nádraží Puerta de Atocha a končí v Cádizu na hlavním vlakovém nádraží.
Cesta vlakem ze Sevilly do Cádizu trvá přibližně 1 hodinu a 38 až 42 minut, přičemž nejrychlejší spoj může trvat pouhých 1 hodinu a 24 minut. Na trase dlouhé asi 100 km jezdí denně 6–16 vlaků. Cena jízdenky začíná při včasné rezervaci od 2 € (cca 50 Kč) a průměrně se pohybuje kolem 18 € (asi 450 Kč), v závislosti na čase a třídě. Vlaky na této trase obsluhuje společnost Renfe a většina spojů je přímá. Doporučuje se rezervovat jízdenky s předstihem, zvláště během rušných období.
Zuzana Churanová, OET Vídeň, Turespaña www.spain.info
Cádiz, perla Andalusie, vás okouzlí sluncem, historií a autentickou atmosférou starého Španělska. Krajina s plážemi, bílými vesničkami a vůní moře láká k odpočinku i objevování. Poznejte místo, kde se zastavil čas a kde najdete skutečnou radost ze života. O nedávném výletu do Cádizu vypráví Zuzana Churanová ze španělské centrály cestovní ruchu.
Více informací najdete na:
>> www.spain.info/en/region/cadiz-province
>> www.cadizturismo.com/en
V tomto článku jsme použili fotky z Depositphotos.com.