Průchod Rudnem

Čarodějnický pomníček ve Vernířovicích • Fotografie (54) • Foto: Bobkart

Na konci teplého listopadu to už už vypadalo, že se začne ochlazovat, ale po pár dnech zimy se dostavil teplý prosinec a zatím to vypadá že do Vánoc žádná zima nepřijde. Když tedy v pátek večer na Točáku (u svařáku) přišlo malé překvapení v podobě několika vloček už jsme málem plánovali, nevyjdeme-li někam s běžkami. Samozřejmě žádná velká chumelenice se nekonala, nicméně nějaký poprašek přes noc napadl, a když jsem se tak v sobotu ráno díval na zachmuřenou oblohu, zdálo se, že sluníčko zůstane zase skryto.

Naplánoval jsem si tudíž aktualizaci pracovního computeru, ovšem mezi tím se mračna začala poněkud trhat, tak že by na kratičkou vycházku?

Vlastně jsem tak trošku ve změnu doufal, tak už do práce jsme měl pohorky sebou. Na autobusák to není tak daleko a protože se mi nechtělo někam do dáli, vyhovoval mi směr na Vernířovice. Vesnička je vklíněná pěkně mezi dosti vysoké části Jeseníků (na východě Břidličná, na severu Mravenečník). Tam se sice škrábat nechci, ale přes Sedmidvory je pěkná procházka Vlčím sedlem do Loučné. Přes rok tady jezdím často na kole, je to taková pěkná spojnice údolí Merty s údolím Desné, ale pěšky tady zas tak často nezavítám. Původně jsem sice uvažoval o návštěvě Reonea (ve Vernířovicích přímo žádná hospoda normálně nefunguje), ale nakonec zvítězil turista a rovnou směřuju po silničce k Sedmidvorům. Už se dělá vcelku teplo, takže ta skromná sněhová nadílka nebude mít dlouhého trvání. Povinně se zastavím u Brněnky, chlapi tu zprovozňují nový vlek (asi tedy starý, s větší kotvou, ale oproti tomu co tu měli dřív to bude luxusní změna). Pak už je kousek k bráně obory Rudno. Uvažuju, není-li zamčeno, ale – není. Už před časem instalovali u hlavních vstupů volnou branku, aby tudy mohli volně procházet turisté. Silnička je značená zelenou cykloznačkou. Rozsáhlá obora se rozprostírá v podstatě kolem hory Rudné (915) a Kluče (892). Vznikla vlastně v 80. letech minulého století s výstavbou elektrárny na Dlouhých Stráních. Byly sem zahnány velká stáda Jelení zvěře, aby nebyly příliš stresované stavbou. Dlouhá léta se do obory nesmělo, ale nakonec zvítězil rozumný přístup a u hlavních vstupů byl instalovány průchozí branky. Vždyť kdysi dávno byla silnice z Loučné do Vernířovic normálně průjezdná. Vlčí sedlo pak byl nejbližší výchozí bod, kudy se lezlo na Mravenečník.

Když by bylo dost sněhu, byl by i zajímavý výlet na běžkách kopec není nijak velký a po asfaltce ani nemusí být nějak mocná vrstva.

Jak se cesta obrátí ve dvou serpentinách, přiblíží se pár průseků s malými výhledy na hřebenovku a Mravenečník. Ovšem nahoře se mraky stále válí tak z těch vrcholků toho moc k vidění není.

Před vrcholem sedla mě dobíhá skupinka atletů, asi tři hoši, osamělou slečnu nechávají netaktně asi o 15 m zpátky, ale prý jí to nevadí.

Jak jsem už v tom vrcholu, mohl bych pokračovat asfaltkou dál, ale tam už jsem šle tolikrát, tak vím že mě nemůže k Tříramennému potoku nic nového potkat. Zkusím tedy odbočku podél Kluče, kdysi tam byl vcelku výhled nad Desnou, k Červené hoře a Vozkovi. Bohužel už je to všechno dosti zarostlé, tak se musím spokojit jen tak s těžko viditelnými vrcholky.

Ale cesta je vcelku příjemná, pokrytá listím ale naštěstí moc neklouže. Tak to zkusím vzít dál, sice bez mapy, ale za ta léta v podstatě tuším kam mě může lesní cesta dovést. Asi po kilometru dojdu k serpentině a posedu, tady se obrátím k severu (už jsem obešel asi půlku Kluč). Jinak bych došel někam nad Filipovou. Brzy se objeví proježděnější, tedy hlavnější cesta. Za rohem dorážím k potůčku, to bude nějaký přítok Tříramenného potoka. Měl by téct někde od Čepele, nebo dokonce až z Mravenečníku (západní svah). Jednou jsem asi kolem horního toku lezl, ale samotný potok mě nijak neuchvátil. Ovšem zajímavější byly svahy té Čepele, ale ty si zatím šetřím na případný průzkum.

Jak jsem doufal, potok mě zavedl k další bráně obory. Tam sice nejsou volná vrátka, ale naštěstí u všech hlavních bran jsou schůdky. A snad aby mě potěšili, je na potůčku i malá povodňová hráz. Do Loučné je to jen pár kroků, tak akorát na malou zastávku U Tygra a v klidu bez stresu na nádraží. Cestou sice žádné velké atrakce, ale nakonec příjemná pozdně podzimní či mírně zimní vycházka. Snad i ten sníh nakonec bude.

Poslední aktualizace: 15.12.2015

Průchod Rudnem na mapě