Putování po Makedonii
Středomakedonská krajina patří k zvláštním místům. Suchá bezlesá step, lokálně až polopoušť, leckdy plochá, jindy naopak zbrázděná příkrými skalnatými hřebeny, které zde vyčnívají jak ostrovy z mořské hladiny. Tam, kde si jejich masou proklestily cestu vodní toky, vznikly úzké soutěsky a hluboké rokle. Pro zdejší asi poněkud fádní, avšak očím středoevropana se jeví velmi exotická. I krátký pobyt tady se navždy zabodne do paměti. Tři místa, o nichž bude v následujících řádcích zmínka, k nim určitě patří. ŠTIP Okresní město ve východní polovině popisované oblasti, na křižovatce tří důležitých komunikací, avšak zcela mimo turistický ruch. Přesto se v něm vyplatí zastavit a strávit nějakou tu hodinku. Díky své poloze má výborné spojení s ostatními regiony. K severu se otevírá do široké kotliny řeky Bregalnice, odvádějící vody z Maleševských a Osogovských hor v bulharsko - makedonském příhraničí, od jihu jej chrání nepříliš vysoká, ale poměrně členitá pahorkatina. Z prvního výběžku shlíží k nízkým domkům zříceniny středověkého hradu, obdobně, jako v případě Prilepu, dávaného do souvislosti s panováním takřka legendární postavy - kralevice Marka. Ani centrum města však není skoupé na zajímavé památky, mezi kterými vyniká několik církevních objektů. Poměrně nový kostel sv. Nikoly / 1867 / z dáli upoutá svým architektonickým řešením a nápadnou světlou fasádou se zdařilým portálem nad hlavním vchodem. Uvnitř čeká překvapení v podobě freskové výzdoby. Tady však nezáří oslnivými barvami, nýbrž černou patinou sazí z vyhořelých svíček. Mezi ztemnělými obrysy tváří světců a siluetami biblických výjevů probleskují zlaté oblouky svatozáří, které dodávají celému interiéru jistou dávku tajemna, obzvláště v kontrastu s pestrým ikonostasem. V sousedním kiosku lze nakoupit suvenýry a rozsáhlé spektrum náboženské literatury různé úrovně - „zaujala“ mne publikace srovnávající komunismus se satanismem a velmi sugestivním ztvárněním K. Marxe s čertovskými rohy, v černém hábitu a pentagramem okolo krku, na přebalu. Areál kostela přechází v parčík, na jehož oživení bylo použito zbytků sloupů, úlomků desek a torza soch z nesčetných archeologických nálezů. Skvěle se tu dají vysledovat jednotlivá období dlouhotrvajícího osídlení - od antiky, až po středověk, čímž vzniklo ojedinělé muzeum pod širým nebem. Myslím, že podobný nápad by se mohl stát inspirací pro řadu našich komunálních politiků, jak zlidštit nevyužité plochy některých měst. Do komplexu lapidária je zdařile zakomponován soudobý památník 561 obětem z místní židovské komunity, odvlečených 11.3. 1943 do koncentračního tábora Treblinka, ačkoli zdejší území zřejmě okupovalo Bulharsko, které tzv. norimberské zákony uplatňovalo velmi laxně. Další, někdejší chrám a jak jsem se během horkého nedělního odpoledne dozvěděl v poloprázdných ulicích, jeden z nejstarších ve městě, nyní slouží coby galerie / bohužel zrovna byla zavřená /. Může být označen za pravý protiklad sv.Nikoly, tady jde o strohou, monumentální stavbu z masívního neomítnutého kamenného zdiva, s několika miniaturními okýnky, působící spíše dojmem protiatomového krytu - nejdříve jsem uvažoval, jestli nemá souvislost s tureckým obdobím / zbytek mešity ? /. Zda se jednalo, o v mapě vyznačený, chrám sv. Bohorodičky nemohu potvrdit, věž jiného - a pravděpodobně poměrně starého kostelíku vykukovala ze zástavby pod hradem. Tam však již mé kroky nezamířili, neboť čas odjezdu linky Strumica - Veles - Skopje se nezadržitelně blížil. VELES Navštívit Makedonii a nechat si ujít impozantní panoráma Velesu, by mohlo být považováno téměř za hřích. Asi nelze vystopovat, v čí hlavě vzniknul nápad, umístit sídlo do stísněného říčního údolí. Přestože centrum částečně poznamenala modernizace, stačí odbočit z hlavní silnice vinoucí se po nábřeží. Brzy zjistíte, že jste se posunuli nejen v čase, nýbrž i prostoru a opustili evropský kontinent, což ještě znásobuje skutečnost, že početnou část obyvatel tvoří Turci, kteří obývají zejména levý břeh Vardaru. Tady se nachází i „ Černá mešita “ - svůj přídomek získala od tmavé barvy Minaretu, protějšímu břehu vévodí vysoká hodinová věž. Do příkrých srázů se derou bludiště uliček a hustě nahloučených domků, na úpatí skalních stěn se krčí několik kostelíků. Do dálky září bílé pomníky hřbitovů, které tu, díky absenci parkové úpravy, harmonicky splynuly s pustou krajinou - pouze pravidelné uspořádání upozorňuje na dílo člověka. Bohužel živé orebice, zavěšené v klíckách nad dílnami velesských řemeslníků, jak jsem se dopátral v / asi šedesát let starém / cestopisu, jsem již nespatřil - za výlohami několika obchodů se smutně prášilo na pár vycpaných exemplářů. Necelý kilometr po proudu do Vardaru ústí říčka Topolka - její úsek, těsně nad soutokem, představuje divokou soutěsku. Zájemci o průzkum se buď mohou vydati dnem - zde se ale u osamělých usedlostí vyskytují velmi nepříjemní psi, zajímavějším se může stát potulování stepními pláněmi nad kaňonem - nezapomeňte pořádné boty, hadů se tam plazí více, než dost, které začínají za kapličkou sv. Neděle, střežící z výšin bránu soutěsky. Za největším lákadlem je třeba se nechat dále unášet silným proudem Vardaru. STOBI Přibližně 30 km jižně od Velesu a 16 sev. z Negotina se nachází jedna z nejvýznamnějších antických památek na území Makedonie - ruiny stejnojmenného města. Areál je situován do mírného návrší nad soutokem Černé řeky / Crna, Erigon / a Vardaru / Axios /, vklíněného mezi dálnici Skopje - Gevgelija, od níž byl vybudován samostatný výjezd k zadnímu vchodu, ze které se naskytne hezký pohled na celou lokalitu a železniční trať / Bělehrad / Skopje - Gevgelija / Soluň, Atény /. Kdo necestuje automobilem, nechť využije železnici – ze seřazovacího nádraží v Gradsku, do zastávky Stobi: po pěti minutách bude vyklopen přímo před hlavní branou - bývalá staniční budova nyní slouží jako muzeum, případně se může dohodnout s průvodčím v autobusu na výstupu u dálničního výjezdu, nebo si najmout mikrobus, či taxi. Pakliže využíváte průjezdu Makedonií pouze k tranzitu do Řecka, Stobi ROZHODNĚ stojí za zastávku, neboť se vám tu nebudou za zády tlačit uspěchané davy, tudíž si celou nádheru budete moci vychutnat v jedinečném klidu. Historie města se začala psát v 4. století před naším letopočtem, důležitosti nabylo za vlády římského císaře Augusta / přelom letopočtu /. Následně se mu dostalo značného stupně autonomie, m.j. roku 69 v něm začala pracovat vlastní mincovna., největší stavební boom zažilo od 3. stol. n. l., výrazné změny zapříčinil příchod křesťanství. První ranou pro vzkvétající město se stal vpád germánských Ostrogótů / 472 /, druhou katastrofální zemětřesení / 518 / a následkem opakovaných nájezdů různých kmenů oslabené město zaniklo. Tolik základní fakta, neboť laického návštěvníka zajímá především vizuální stránka, navíc v pokladně si lze vybrat z řady kvalitních publikací na daleko vyšší odborné úrovni, než tento příspěvek, k dispozici jsou i prospekty, u žádného z objektů nechybí popiska s dobou vzniku a funkcí. Nejvyššímu bodu vévodí zbytky velké biskupské baziliky ze 4. stol. s přilehlým baptisteriem. Vyniká především zachovalými freskami, údajně nejstaršími na Balkáně. Aby se předešlo je jich poškození klimatickými vlivy, byl celý komplex zastřešen. Do svahu pod chrámem je zahloubeno, způle odkryté, divadlo pro 7600 diváků / 2. - 3. stol. n. l. /, nedaleko od něj leží zajímavé uskupení světských staveb - rezidence imperatora Theodosia I. / 4. stol., dále paláce významných rodin / Polyharmův, Peristerias /. Kolem vyschlého koryta městské fontány nyní čile běhají ještěrky zelené, avšak z mramorové desky, zdobené reliéfem, znázorňujícím rodinu, se dá vyčíst původní důležitost, k neméně působivým objektům patří „ futuristicky “ ztvárněný labyrint lázní. Mezi 3. - 4. stoletím tu žila početná židovská populace, která si pro své náboženské potřeby vybudovala synagogu / později přebudovanou na křesťanský kostel /, dodnes se zachovaly pozůstatky uličního uspořádání, včetně historických náměstí a mohutných hradeb. Obdobně jako u ostatních makedonských antických lokalit i ve Stobi patří k hlavním atrakcím mozaiky. Zdobí podlahy prakticky všech paláců, nejkrásnější pak najdeme v baptisteriu / 4. stol. /, kde vyrazí dech nádherné a s obdivuhodnou lehkostí zpracované motivy s bažanty, vkusným doplňkem Polyharmova paláce jsou obrovské keramické zásobnice další zajímavé fragmenty leží zcela volně roztroušené u druhých staveb. Z letmého pohledu se dá odvodit, že z celkové výměry starověkého města byla odkryta a zrestaurována přibližně polovina. S blížícím se termínem aténských olympijských her, hodlá makedonská vláda do své země přitáhnout nejen turisty, nýbrž i sportovce a nabídnout jim svá střediska k aklimatizačním pobytům. Červen 2002 mne zde přivítal ve znamení intenzívních archeologických výzkumů, tudíž se mi poštěstilo být přímým svědkem postupného obnažování dalších částí Stobi, vyzvedávání nálezů, čištění, .... vždyť celý prostor je vlastně jednou velkou hromadou keramických střepů a antické stavební suti. Nutno podotknout, že proti případným zlodějům jsou zde výborně zabezpečeni. Jedinou záhadou pro mne zůstaly řecké nápisy vyryté do kamenných lavic divadla - zda se jednalo o původní způsob rezervací, monogramy návštěvníků již zaniklého města, nebo antickou verzi graffiti, jsem se nedozvěděl. Bohužel s poklesem zahraniční klientely došlo k uzavření blízkého motelu, na okraji Negotina - u benzinové pumpy jsem spatřil značku se symbolem autokempu, ovšem pravděpodobně i on je zrušen. Hned vedle lokality stojí několik bungalovů, které slouží pracovníků archeologického výzkumu, pokud nebudou nacpány k prasknutí, třeba by se tam dalo najít volné lůžko, po dohodě se strážnými lze nouzově rozbít stan pod morušovníkem poblíž hlavního vchodu - což byl můj případ, na Černé řece se hojně rybaří. „ ZÁVĚREČNÁ DĚKOVAČKA „ Patří Alimu z Velesu a jeho rodince, která ač chudá, tak se s radostí ujala neznámého cizince, poskytla mu výborné zázemí, umožnila proniknout do míst, kam běžný návštěvník se prakticky nedostane - na skvělý podvečer strávený v turecko-cikánské čtvrti do konce života nezapomenu. Další dík patří redakci turistiky.cz, za technickou výpomoc při plánování cesty, která tímto krokem získala - místo bez- cílného poflakování, punc systematizovaného poznávání Makedonie. Důležitý typ pro ty, kdo by se též chtěli vydat do této mužné země: zájmy Makedonské republiky u nás zastupuje - nyní již paní - Sofia Tanevská, Mak-Ček Trade, Čajkovského 26, Praha, tel/fax 222 716 922, mobil 605 729 493. Pomůže se zajištěním víz / ambasáda je ve Vídni /, přidá řadu informací turistického charakteru, včetně aktuální bezpečnostní situace. Jí patří největší dík. A pokud se chcete opravdu pořádně připravit - malý seznam doporučené literatury: Ivan Dorovský, Makedonie, Albert Boskovice 1995, historický přehled, vývoj mak. národa Julius Komárek, Neznámá Makedonie, Pražská akciová tiskárna 1941, nejdokonalejší cestopis, srbofilsky psaný Lonely Planet, Svojtka a Co. 2001, základní informace, poněkud neaktuální, slovníčky Kolektiv, Juhoslávia, Mladá letá 1987, barevná monografie se zajímavými typy Ladislav Jirásko, Jugoslávské Hory, Olympia 1987, itineráře, schémata, přechody, s politickými změnami používat s maximální opatrností Nina Heřmanová, Jugoslávie, Olympia 1975, průvodce, viz. předchozí komentář Kolektiv, Dějiny Jugoslávie, Svoboda 1970 Eva Houšková, Albánie, Kudrna 1996, stručný česko-albánský slovníček, TAKŽE, DOST BYLO KARPAT A - VZHŮRU K JIHU ! Text a foto Jakub Hloušek
TIP TURISTIKA.CZ:
Podívejte se na zájezd Makedonie od CK Mundo.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Makedonie
Půjčovna aut