Puy de Sancy-Massif central-Francie 2008-část 3

3.Trek: výstup na Puy de Sancy (1885m) - nejvyšší vrchol Centrálního masivu

Cíl: příroda Francie ( Hory především )

Na jak dlouho: 3 týdny v červenci

Průvodce: Walking in France (Lonely Planet) - mapy, popisy jednotlivých treků kilometr po kilometru, ceny kempů i internetových kaváren, varování, doporučení, tipy, flora + fauna Francie, to vše v jedné knize k nezaplacení. Kniha jen v Aj, je pravda, že popisy cest psány občas květnatě až poeticky, před každým trekem (tzn. ve stanu u baterky cca 5 minut před odpadnutím) nutná příprava včetně překladu - při zanedbání tohoto nemilé komplikace na cestě pravidlem.

Kdo: Kateřina a Daniel Langovi

Jak: přesuny autem, spaní ve stanu + 1x hostel, jídlo instant na vařiči, občas čerstvé bagety a sýry a ovoce, nízkonákladově ovšem

Plány: za 3 týdny se vydatně vychodit a provětrat na turistických trasách mezi co nejméně lidmi

Rozpočet: cca 30 000/2 osoby/3 týdny, daří se nám držet se stanoveného nízkého rozpočtu, kempy ( 2 lidi+stan+auto ) zatím stály od 7,50 do 14 Euro

Komplikace: cestou na vrchol jsme vstoupili do velmi husté mlhy, která se začala trhat až na cestě do údolí - o výhledech jsme si přečetli jen v Lonely :)

Popis treku: Z městečka Le mont Dore jsme se vydali ještě pár km po silnici, která končí slepou kličkou u lyžařského areálu a dolní stanice kabinkové lanovky. Odolali jsme svodům této vymoženosti a nahoru se vydali samozřejmě po svých. Vzhledem k nízké viditelnosti se výstup zdál být monotónní, v tu dobu jsme ještě nevěděli, jaké výhledy a uspokojení nám přinese cesta dolů.Potvrdilo s etaké to, na co varoval průvodce: na vrcholu nás zahltil dav, který vyskákal z lanovky a mnohem čerstvějšími a energičtějšími kroky než my doskákal po dřevěných schodech na vrchol, kde jsme ovšem viděli všichni to samé - dokonalou mlhu.

Cesta dolů nám vše vynahradila - mlha s ezačala trhat, rokliny se sopečnými proláklinami se zazelenaly, panenské strmé louky se zatřpytily různobarevnými květy a my se nořili opět k základům těch neuvěřitelně hladkých kopců, které čas vertikálně zvlnil tak, že vypadaly jak gigantické zelené drapérie.

Potěšila nás ještě jedna kráva (jsou vskutku všude)- když jsme procházeli stádem a omylem ji oddělili od telete, začala se po nás ohánět měkkým čumákem - začínáme věřit v jejich akceschopnost a všechny krávy světa získávají, alespoň z naší strany, opět o trochu více respektu.

Pokračujeme dál na jih, více v části č.4