RADIMOV - ŠTÚROVO...na kole
RADIMOV - ŠTÚROVO....na kole
25/7/2016
Psychologická příprava na další cyklodobrodružství bude asi nejenom pro mně velmi důležitá...a po cestě z rodného domu do Štúrova za jeden den(cca 206km),bude určitě zabíračkou.Tady to šáhnutí na samé dno,platí taky.Pro mně obzvlášť po těch peripetiích co se mně za poslední období přihodili.Levé rameno si po tom pádu(kdy jsem spadl na ulici Špitálská,přímo pod kola auta - kdy to vypadalo,že jsem šel pánovy vyměnit olej a taky po totálně rozbitém koleni - to po pádu v Břeclavě).Ono se to tak nějak sesbírá a člověk znejistí.Hledá záchytný bod,jak dál,cestou-necestou.Jsou to těžké chvilky,kdy jsi člověk od skorého jara sbírá síly a nabírá kondičku.Pak se vše zhroutí,kvůli zbrklosti,zjašenosti....téměř vždy to člověk pochopí pozdě.Naštěstí to s ramenem není až takové špatné...i když... :-(.Poslední trénink byla cesta s "motorovým otcem" na Pohansko přes Brodské,po krásné romantické trojhraní CZK,SVK a AUT.Zhruba sto kilometrů,a rameno..drží..(jen otcovy dochází benzín - prý nepočítal s takovým výletem).Ten vzpomínaný pád v Břeclavě,kde jsem chrupnul celou vahou na chodník,respektive na koleno,však ani tomu ramenu nepřidal.Beru to tak,že ty pády k tomu mému dobrodružství patří.Jako defekty.Jen nevím čím to je...čtyři roky jsem nepíchnul a poslední rok,jakoby to chtěl vynahradit.Jenomže to člověk neovlivní.Asi je to o tom štěstíčku - mušce vrtkavé.No joo.
Den před cestou do toho Štúrova,jsem prakticky proležel,ale s odstupem času,jsem dobře udělal.Páč to co mně čekalo...,ale tušilo se :-).Start jsem měl naplánován na skorou ranní hodinu.Jen se ta hodina postupem času ,stále posouvala,Nejdřív v pět,pak ve čtyři a nakonec ve tři !!.Už kvůli slunci i kvůli tomu,že hlásili teplou noc.Takže se mi honilo hlavou,že bych mohl vyrazit na noc.Jen by byly všechny obchody pozavírané a ještě bych musel tahat všechnu vodu sebou.Večer bylo fajn a já seděl na dvoře s představou - jako před těžkou zkouškou.Do toho strašili s ranním deštíkem a o mamce ani radši mluvit nebudu...to že "nejsem normální" mi donekonečna říkat nemusí :-))
Ležím a v duchu si přemítám cestu. Jako bych si ji myslí projížděl.Tolikrát jsem ji projel autem.Tolikrát jsem snil,že si ji projedu i na kole...usnout jsem ale v tu chvíli nemohl - snad vzrušením.A na posteli jsem počítal ovečky a kilometry.3:00 byl budíček a utíkám si umýt zuby.Rychle ještě zbaštím banán - nerad jezdím nalačno,z Lednice beru ještě gelový sáček a dva banány + vodu,kterou jsem si tam večer nachystal.3:22 je přesný čas,kdy vyrážím.Je teplo a ani nefoukne.První kopec jsou Lipky a pak uninský kostel a už se pomalu sápu kolem JZD směrem ke Štefanovu.Jsou to kruté kopečky,ale znám je jak vlastní boty.Jezdím tady dost často.Jela se tudma i česká časovka - kvalifikace na Rio,kterou vyhrál o pár sekund Konig před Bartou.Štybar dojel třetí.
4:22 je hodina jízdy a na hodinkách ho mám za Senicou - na kruháči - směr Jablonica.Tady už je pěkná rovinka a zdá se,že začíná svítat.Z Jablonice to už jde pozvolna,pozvolňoučku do kopečku.Ano,začíná ještě moje nepokořená Bílá hora.Prý je zrádná,ale já jsem čerstvý.Jenom začínají vyjíždět kamiony,pekaři a to není dobré.Vrchol Bílé Hory zaznamenávám v 5:05. Dolů už jedu z lesa za světla a do Trstína je to z mírného kopečku.To už i tachometr chrochtá něco přes 30km/hod..s plnou polní ! Jede se mi super.Jen trošku pociťuji hlad.Strnule míjím vesnici za vesnicí před Trnavou(Šelpice,Boleráz) a těším se až si sním ty dva banány,které na mně čekají v báglu(bohužel já nemám žádné nosiče vody,ani proviantu).TRNAVA je ještě poněkud klidná,budiž,všichni normální ještě spí.Zkouším projet centrum,ale nééé,opravdu je po neděli ještě všechno pozavírané.Svírá se mi žaludek a sním o teplé polévce.Projíždím za Trnavu a zajíždím až na druhý konec - směr Nitra.Tady mně to přibrzdí - dostávám se do slepé uličky a já nemám "dálniční známku" :-)).Nacházím se na rozhraní dvou dálnic.Jedna směr BA a druhá směr NR.Intuice,musím se držet té druhé.Projíždím proto nadjezdem a jedu přes vesnice,které jsem před tím nikdy neviděl ani na mapě.OKUJ a pak MALÁ MAČA .Do navigačky si radši dávám Šalu,ale bere mně to někam pryč...ŠAĽA je mílník,odtud už to bude samá rovina a odtud bych to měl znát jak vlastní boty.Jen tam dojet.Musím přes SEREď a pak i přes GALANTU(to jsou ryze "slovenské města" íígen!!).Ale místní paní,které se ptám, mně naviguje dobře a za chvilku jsem v Šali.Moc se nezdržuju,i když mi dochází pití.Jedu dál.Pak následuje TRNOVEC nad VÁHOM a ještě jedna víska 20km před Novými Zámky.U obchůdku v té vísce hlásím polohu i našim a zjišťuji,že se mi vybila baterka.Pokouším se ji nastartovat,ale navigačka nereaguje.Měl jsem ji restartovat...měl :-(. Ale to v tom rozrušení i to myšlení je v jinačím režimu.No joo,mám za sebou 110 km,horko k zalknutí a žízeň jako hovado.Kupuji si velkou minerálku a polovina se mi "někde stratí".Někde v nohách,ale nejprve to přejde přes žaludek.Kupuju si i energeťák..ještě se hodí.Nejbližší cíl jsou avizované Nové Zámky,ale přichází první krize a začínám mít mžitky před očima.Ovlažuju si i krk,jsem už sedmou hodinu v sedle a zadek začíná bolet.Toto už zvládám.Dávám si nejtěžší převod,vstávám - snažím se udělat co nejvíc temp a sedám si na stehno.Funguje to a zadeček se trošičku regeneruje.Ty Nové Zámky jsou strašně daleko a slunce svítí tak strašně mooc. Konečně NOVÉ ZÁMKY.Tady skáču ze sedla a jdu hledat nějakou polívku.Všude samá kavárna,venkovní posezení - ale nikde žádná "vývařovna".Propadám zoufalství a zastavuju u hlavní cesty (snad aby mi neutekla),v nějakém bufíku - gyros v jakési staré bulce.Je mně to už šuma-fuk,asi by jsem schroustnul i jehličí.Zpvu jsem měl obavu,že mi ten gyros poleze krkem,ale opět to tam padá - někam ke dnu..bodejť.Nevím,jak bych hodnotil tu slečnu,co mně gyros servírovala,ale vypadalo to divně.Zkrátka pro představu:rozřízlá postarší třetina jakésy "bulky".do ní napěchovaná zelenina(ta byla asi nejlepší).Na zelenině jakýsi dyp a na tom všem roztroušený ten gyros - ohřátý samozřejmě v mikrovlnce(měli by to zakázat !!).Asi půlka mi toho všeho popadala...ach joo,ale není potřeba si stěžovat,na vojně v přijímači bylo hůř(tam jsem si opravdu po večeři schovával chleba do kapes).Ale k cestě.Dost mně to postavilo na nohy a doslova dodalo novou sílu.Za Zámkama už je Bajč,kde se už odbočuje na Šúrovo.A je tam taky - kolik km ještě zbývá.Něco mi říkalo,že tam byla devítka - ale nevím jestli 19,nebo 29 anebo 39 ? Omyl,bylo tam krutých 42 km a mně zhořklo v ústech.Naštěstí se pomalinku začalo zatahovat.Paráda.Hned se jede líp.Poslední kilometry jsem počítal po metrech.GBELCE - ještě dvacet a je to doma.Dávám si poslední energeťák a pomalu začínám být šťastný - někdy stačí opravdu málo !!!. V Gbelcech se už ani nezdržuju a jedu dál.Začíná kapkat,ale já si už v duchu chystám pózu,jak se budu fotit s cedulí ŠTÚROVO a v duchu počítám,kolik jsem toho vlastné ujel.10 km před cílem a místo kapek leje jako z konve.Leje moc,ale mně to už nevadí.Voda mně chladí,jsem v euforii až se v tom začínám vyžívat.Až do chvíle než projede kolem mně auto a chrstne mi teplou vodu z louže přímo do obličeje...To mám za to,že se raduji předčasně.Ale už mi to nevadí a přikládám to k mím veselým historkám.ŠTÚROVO.Ceduli míjím,kašlu na pózu a vjíždím do města.Usmívám se,až si kolemjdoucí myslí,že jsem postižený.Usmívám se,protože jsem to dokázal sám - bez ničí pomoci,sám,s vlastními myšlenky.3:22 - start 12:00 - cíl. Sedum hodin,třidsetosum minut.Jedna velká zastávka a tři malé.
Dokázal jsem to a teď budu odpočívat.Budu se čvachtat v teplé vodičce a budu mít zavřené oči.Budu se těšit,že se mi zase něco podařilo.A další splněný sen,sen který jsem si jenom tak v duchu představoval.A teď si dáme další ?.....