Ralské pahorky - východ

 

[Viz též

- tip na výlet Ralské pahorky - východ

- Stohánek: http://www.spimvsuchu.wz.cz/LB/Stohanek.html

- Židlov: http://www.spimvsuchu.wz.cz/LB/Zidlov.html]

Sobota

Vyšli jsme brzo ráno z Doks, kde jsme se byli nasytili koláčkem a kafíčkem v pekárně, která byla jediným otevřeným podnikem ve městě. Nechali jsme za sebou rekreační oblast a pohádkově zasněženými cestami jsme přišli k zamrzlému Břehyňskému rybníku. Odtud jsme museli kus po silnici, než jsme zase zapadli do lesů. Terén byl po celý den lehký, cesty ujeté, ale i tak každý krok trošku uklouzl, takže to bylo docela náročné. Lesem, kde jsme tu a tam míjeli zajímavé skály, jsme přišli do Kuřívod. Jestli se tady nebudeme moci najíst v krčmě, tak už nikde. Sice jsme z internetu věděli, že by měla být, ale proč by teď v téhle pustině měli mít otevřeno? Kupodivu měli a navíc se ukázalo, že jde o skvělou krčmu s úžasným jídlem a nízkými cenami. Po obědě jsme zamířili do obory Židlov. Rozlehlá planina, kde kdysi stálo kolem pěti vesnic, měla tajemnou atmosféru a byla nádherná. Odskočili jsme si kousek na jih, kde v lese byly zříceniny velkého statku (N 50°35.323 E 014°50.463). Prošli jsme celou židlovskou planinu a na okamžik se v mlze dalo vytušit Ralsko. Když jsme vycházeli z obory, bylo už husté šero a po silnicích k Sochorovu pomníku jsme šli už za tmy. Po chvilce nejistoty jsme v lesích našli skalní hrad Stohánek, kam jsme se vyškrábali nejprve svahem a pak zasněženým tesaným schodištěm. Místnost byla prázdná, ale i kdyby nebyla, byla by dost velká i pro nás. Pohodlně jsme se rozložili, najedli se a už kolem půl sedmé jsme upadli do bezvědomí.

Neděle

Probudili jme se dorůžova vyspinkaní v půl osmé, venku byla nula, uvnitř o tři stupně víc. Po zasněžené silnici jsme šli do Hamru a odtud do Útěchovic, kde jsme narazili na nádherný dům, který po rekonstrukci bude zase papírnou. Mírně stoupající polní cesta nás dovedla do lesa, přešli jsme sedlo pod Útěchovickým špičákem a došli pod Stříbrník, jehož vrchol se schovával v mraku. Batohy jsme nechali na úpatí v lese a neprošlapaným sněhem jsme se probili pod mohutnou vrcholovou skálu. Odtud musí být nádherný výhled, ale teď byl všude kolem mrak. Jirka sliboval v Žibřidicích krčmu, ale která krčma by měla kolem jedenácté otevřeno. Překvapivě i tady jsme uspěli a dostali teplé jídlo. Hospodský nám kladl na srdce, ať všude rozhlašujeme, že mají otevřeno, kdykoliv se tam svítí. V klidu jsme tam poseděli a pak nás čekala jen silnice přes Dubnici do Stráže. To už svítilo slunce a oteplovalo se. Na autobus jsme počkali vnádražní krčmě, autobus přijel včas a já jsem v něm beznadějně usnul.

Sobota: 34 km

Neděle: 18 km