Ramzová, Smrk, Horní Lipová přes Pyšnou louku

V týdnu se sice oteplilo, naštěstí na horách zůstává sněhu stále dost a povinnost volá se opět o víkendu vydat do běžkařských stop. Přeci jen pokročilejší datum naznačuje, že určitá část zimních radovánek chtivého publika se už nabažila, takže při přestupu z busu na vlak v Rudě nacházíme i volné místo (v lednu jsme stáli). Už raní záblesky slunce slibují, že na horách bude den nekompromisně slunečný a jak se blížíme k našemu výstupu na Ramzové, je záplava energie naší hvězdy stále intenzivnější.

Protože tentokrát asi po trase na nějaké výdajové okénko nenarazíme, využijeme hned toho prvního na chatě Ramzová, doufaje, že snad trošku povolí i přes noc zmrzlé stopy. On na takový zmrzlý sníh je leckdy problém vymyslet nějaké mazání, nejlepší je sice nějaký klistr, ale ten většinou funguje spíš chvíli a pak je zaplpaná celá běžka ale na skluznici nic nezůstane. Já mám sice aktuálně běžky nemazací (s moherem) ale i ty se na zledovatělém povrchu moc nechytají, a kolegové mají právě mazací běžky.

V podstatě se dnes vydáme do klasické trasy směrem na Smrk, tedy nejvyšší horu Rychlebských hor a cílem bude Horní Lipová.

Už podle úvodu je stopa k Větrolamu namrzlá, ale stoupání tu je vcelku mírné, takže zatím problém není, ovšem sjezd do Petříkova je už značně namrzlý, takže většina běžkařů, včetně naší výpravy volí pěší variantu, do horského střediska tentokrát nemíříme, ale vystupujeme na „obchvat“, tady už běžky znovu nasadíme, ale spoluvýletníci ještě domazávají. Zpočátku je kratší, nicméně poněkud prudší výstup, který se mírní až do vrstevnicového průběhu, v závěru s mírným sjezdem k rozcesníku Nad Petříkovem. Tady by se to dalo i trošku pustit, bohužel v křižovatce je poměrně husto, dnes na běžky i kvůli ostatním zákazům jezdí kde kdo a nekouká, že by v křižovatce neměl přímo stát.

Zastávku aspoň využijeme k odložení dalších svršků, protože nejen že lezeme dál do kopce, ale je vskutku teplo. Modrá turistická trasa podle toku Černého potoka (nebo Branné, jak si kdo vybere) je součást Jesenické lyžařské magistrály a díky pravidelné strojové úpravě (z Paprsku) je jednou nejfrekventovanější tras celých Jeseníků. Beze zbytku to platí i tentokrát. Za serpentinou a křižovatkou s názvem Černý potok (což je podle mě správně) je už volněji, tady už většinou běžkují více místní a znalci, kam se snad můžeme taky řadit. Zhruba v kilometrovém úseku trasa zachovává zhruba stejné stoupání, poněkud prudší výstup následuje po přejetí potoka na druhý (pravý břeh). Dnes je přes potok udělaný most s velkou betonovou rourou, v dávných dobách (někdy v minulém století) se potok překonával na ostro, tedy když bylo hodně sněhu,většinou byl potok zakrytý, ale v mírnějších zimách nebo za odměku býval viditelný a buď se běžky sundaly, nebo se muselo široce rozkročit. Následující půlkilometr je asi nejprudší části výstupu kde se musí zabrat do stromečku i hůlkami. Trvá to kus za rozcestí Brousek, kde se připojuje zelené lyžařské značení a jinak též “Paprskový“ okruh Pohádka. To se už pomalu blížeme na vrcholovou Plošinu Smrku a trojmezí Smrk-hraničník. To Trojmezí patří třem historickým zemím, tedy Moravě, Slezsku a Kladsku. Kladsko je dnes polské, ale tady nás naštěstí nikdo nezatýká. Po relativně nedávném orkánu Kyril je okolí Smrku i celé hranice značně prořídlé, přesto zajíždíme k blízkému skalisku Brousek, kde si dáváme menší svačinku, ale hlavně kvůli zatím stále skvělé vyhlídce na okolní hory. Hlavní daminancí je samozřejmě Králický Sněžník (1424 m). Ten býval z Brousku vidět i když tu rostl les, protože hraniční průsek pod skálou pokračoval částečně přímo na něj. Nebyla ale vůbec vidět další hory, tedy v té části vedlejší Czarna Góra se sjezdovkami, v dáli ale vidíme další pohoří s dobře patrnými sjezdovkami. To by měl být Zieleniec pod Šerlichem v Orlických horách.

No a na opačné straně nesmíme pominout masiv Hrubého Jeseníku, v této části dominuje Keprník, zhruba stejně vysoký jako Kraličák, k tomu můžeme vidět i malý bodík na vrcholu Vozky (1377), což by měla být vrcholová skála. Vystupují i osiřelé sjezdovky na Čerňavě a nesmíme zapomenout na plošinu Dlouhých Strání nebo kupy Černé stráně.

Vracíme se zpět k Hraničníku a dál neupravenou stopou (rolba projela naposledy před týdnem). Naštěstí v týdnu ještě připadlo pár centimetrů sněhu, takže prudší kousek před Matesem se dobře přibržďuje. Od přístřešku otáčíme podle průběhu modré cyklotrasy 6044, následuje kratší rovný úsek a prudší půlkilometr k rozcestí Luční vrch. Hlavním probléme je fakt, že na hory chodí v současnosti hodně pěších a těmi je podklad leckdy rozryt většími či menšími děrami, které poněkud komplikuje brždění pluhem, běžky jsou přeci jen lehčí a rozhodí tak i zkušenějšího lyžaře. Od Lučního vrchu jsou sjezdy mírnější a okolní les zase vzrostlejší, takže tam, kde je u cesty malé posezení a kde bylo upozornění na Panoramata, se už může na panoramy zapomenout.

Postupně sjíždíme níže, míjíme zasněžený Horní bar. Poslední napadaný sníh se už ztrácí a zůstává namrzlý podklad. V místech kde ale svítí sluníčko je už sníh změkly, tak kdy je potřeba dá se přibrzdit.

U ostré zatáčky a rozcestí Pod Klínem by se dalo odbočit ke slavnému Lesnímu baru. Ten má ale být podle oficiálních informací uzavřen, respektive není zásoben pochutinami a laskominami. Takže jsme ani neplánovali zajížďku, a pokračujeme přímým směrem. Klesání je naštěstí relativně mírné, snad jen v jedné části trošku prudší, což jsem zakončil zajížďkou do protisvahu a částečně kontrolovaným pádem. Za námi jela početná skupina a jeden běžkař mě napodobil méně kontrolovaně.

Malá vyhlídka otevírá pohled na část Sokolského hřbetu s dominujícím Studničního vrch nad Jeseníkem. Z údolí Vápenného potoka stoupá proužek dýmu, což naznačuje, že Lesní bar zas tak opuštěný nebude. Po okraji lesa už mírný sjezd míří k rozcestí U Pyšné louky, kde by se dalo odbočit do kopce na Ramzovou. Přímý sjezd dolů vypadá namrzle a prudce, ale stopy na velké louce naznačují,že si tu běžkaři traverzy ulehčují překonání svahu. Sníh je měkký a bořivý, ale nehrozí nebezpečné pády. Vracíme se až poblíž podjezdu pod železniční tratě. Tady je už sníh na zbytku upravené stopě dosti měkký, abychom pokračovali přímo ke Křížku a do Horní Lipové. K odjezdu vlaku máme sice dost času, ale je celkem teplo (asi 9 °). V Lipové bohužel žádné výdajové okénko není, posvačíme tak z vlastních zásob. Pro tentokrát přijel dosti dlouhý vlak (40 vozy), takže oproti lednu, kdy jely jen 2 vozy se nemísíme mačkat na chodbičce. A zdá se, že v Horní Lipové nastoupilo víc lidí než na Ramzové. Tak že by ten Lesní bar nebyl úplně opuštěný?