Řecko 2011 pokračování II.část
Řecko 2011 pokračování II.část
15.5.
Následující den jsme popojeli na lepší výchozí místo do kaňonu Vikos a objevili dva francouzské obytňáky, které zde na parkovišti zřejmě přespaly (GPS N39,88156 E20,7491). Údajně jeden z nejhlubších kaňonů Evropy jsem musel vidět. Byl jsem zvědav, zda bude větší a zajímavější než francouzské kaňony Verdon, Tarn a Ardeche, či rakouský Ötscherloch, jak obstojí se slovenskými dolinami Gaderskou, Kvačianskou, Zadielskou. Na konci osady se nachází kostelík a přírodní amfiteátr. Od něj započal sestup do kaňonu. Přibližně se mělo jednat o téměř kolmý 900metrový sestup. Klesání sestávalo převážně z různě velkých a nepravidelných kamenných přírodních stupňů. To bylo něco na mé koleno. Kousek před dnem kaňonu se jde po vlnité skorovrstevnici. Až dále se sestoupí na úplné, balvanité dno kaňonu. To je nejhezčí část. Chvíli jsme tam relaxovali a kochali se. Větší kus vede cesta asi 20m nade dnem, a spodní část kaňonu je zhruba do jedné čtvrtiny výšky dost zarostlá vegetací (stromy, keře), takže toho dole zase tak moc vidět není. Jen impozantní hrozivě vysoké zvedající se stěny. Pokračoval jsem ještě asi 2km dál, ale nevypadalo to na zlepšení, takže jsem se obrátil zpět. A kalvárie výstupu zpět v řeckém horku, kdy unavené nohy odmítaly zvedat se na 30, někdy 40cm vysoké schody, nastala. Odpočinkových přestávek přibývalo, hloubka ode dna se sice zvětšovala, ale nahoru toho neubývalo. Všechno jednou skončí. I náš výstup. Po krátkém oddychu nahoře jsem se rozhodl odpočívat dále za kolečkem – pokračováním jízdou.
Ze satelitní mapy Google vypadá městečko Étoliko jako umělý, přesně kulatý ostrov s pravidelně rozmístěnými příjezdovými komunikacemi přes dva mosty z protilehlých stran a třetí cestou jako noha písmene T. Jelikož bylo na naši plánované cestě, rozhodli jsme se ho navštívit. Leží přesně uprostřed stejnojmenného zálivu nedaleko Messolongi. Má úzké uličky dýchající klidem a pohodou. GPS parkoviště s event. možností přespání N38,43890 E21,35221. Od severu se k městečku projíždí pěkným kaňonem Kilisura. Další případné nocoviště GPS N38,3588 E22,1374 přímo u pláže za Agios Spyridon.
Najít velké, předem vyguglované parkoviště (N38,48170 E22,48607) v Delfi nebyl problém. Zaparkovali jsme na opačné straně od stojících autobusů. Šel jsem na průzkum, protože jako obvykle nikde žádné ukazatele na archeoareál. Prošel jsem západní část městečka a neobjevil jsem ani IC. Teprve při zpáteční cestě se nad naším parkingem vynořilo velké návštěvnické archeocentrum. Ale má radost byla předčasná. Ve vstupním vestibulu nikdo, jen u portýrského stolku zapnutý monitor a nějaké srovnané papíry. Informace pro nás žádné. Za rohem konečně živáček s miminem v kočárku. Na dotaz jen krčil rameny, že neví kde se památky nachází. Ale ochotně se mnou I miminem zašel do jakési konferenční místnosti. Zde zrovna probíhala výuková akce s portrétem nějakého vousatého vědce na plátně. Pozeptání u podšéfové kurzu nepřineslo kýžený výsledek. Mladík se mnou ochotně probíhal chodbami a schody nahoru, dolů, napříč a tak různě. Zdálo se, že jsme v nějaké cizí zemi, kde o Delfách nemají ponětí. Pobíhání nám aspoň pomohlo ujasnit společnou dorozumívací základnu. Uměl trochu německy a malinko česky, protože je ve Švýcarsku ženatý s Češkou. Při návratu do vestibulu se konečně objevil člověk, který aspoň vyhledal a ochotně zkopíroval list se schématem některých památek v okolí Delf ze vzdělávacího školení. Před setměním nás přišlo okouknout, jako všude na parkovištích, pár toulavých psů. Noc byla klidná, jen někdy kolem půlnoci nás vyrušilo kvílení jednoho pokousaného psa z dvojice místních potulných psů, jež prohrála souboj o toto výhodné místo. Podobně jako taxikáři o stání. Vyhrála přesila tří proti menší skupině dvou chudáků.
17.5.
Ráno jsme projeli městem a podle schématu se přesunuli do oblasti památek. Před nimi se parkuje více méně na obou stranách silnice(N38,4800 E22,50004). U pokladny jsem žádal jednu seniorskou vstupenku a jednu normální. Na požadavek pokladní jsme předložili pasy. Baba tvrdila, že když mám v pase rok narození 1944 a teď je 2011, že mi ještě není 65 let nutných pro senior vstupenku. Požadoval jsem tedy levnější vstupenky jen pro venkovní část bez muzea. To tento matematický genius odmítnul, a přestože je zde také prodával, poslal nás pryč. O asi 200 m dál u vstupu do venkovního areálu vše proběhlo bez zdržení. Obdrželi jsme seniory, úsměv a ještě nějaké vysvětlivky na směr. Celý areál se nám líbil, včetně parkové úpravy. Po absolvování jsme se posunuli o kus dále, kde byla další část. A pak ještě další, zase dále po silnici. Spokojeni jsme se vrátili k autu a namířili si to ke Korinthu. Vzhledem k placeným úsekům dálnice jsme se v Elefsině rozhodli pro pobřežní silnici s výhledy na moře. Ještě před kanálem v osadě Charalampos nás navigátor hnal na místo, kde podle naší mapy 1:300 most nebyl, podle satelitní mapy Google byl, podle fotografií Korint.kanálu nebyl (tato záhada bude vysvětlena při návratové cestě z Peloponésu). Rozhodli jsme se pro předem vyguglovaný neplacený most kousek od mostu dálničního. Navigace se však odmítla podřídit a tak jsme nakonec s obelstěním navigátora a trochou kufrování dorazili na místo(N37,92762 E22,9950) ke stání přímo u průplavu. První pohled shora do průplavu je dech zatajující. Impozantní hloubka nás překvapila. Kochání, focení, točení.
Památky (N37,90591 E22,87813) v Archea Korinthosu (Starý Korinth) jsme okoukali zpoza plotu, protože už bylo zavřeno. Pokračovali jsme nahoru na Akrokorint(N37,8899 E22,8682), který měl být podle našich informací otevřený až do 19h. Měl. Ale nebyl. Aspoň jsme se těšili nádherným výhledem z parkoviště. Za rohem jsme objevili menší obytňák mladé německé dvojice s malým dítětem. Prodiskutovali jsme moje nejednotné informace z internetu ohledně nočního stání. Němec nám ukázal u nich vydanou publikaci s popisy míst na Peloponésu včetně míst ke stání. Byla tam dokonce fotografie několika přenocujících obytňáků. My jsme stejně byli rozhodnuti tam přespat. Údaje v německé knížce potvrdily I posádky dalších 4 německých obytných aut, postupně dorazivších nahoru a ukazujících stejné knížky. I když někdo z nich říkal, že údaje v nich uvedené nejsou spolehlivé. Nakonec dorazil ještě Rakušan. Takže nás tam bylo 7 aut. A bylo veselo.
18.5.
Po snídani jsme vyběhli nahoru a prohlédli si rozsáhlý areál pozůstatků opevněného města s hradem. Náš další cíl bylo Diakopto. Před Diakoptem jsem se stavil omrknout předpokládanou úzkou skalní strž asi 4 km JZ od Akraty. Na Googlu vypadala zajímavě. Tuhle přírodní záležitost doporučuji jen majitelům ropných vrtů a hledačům adrenalinu, co neví jak lépe utratit peníze a čas. Už jenom šplhání třítunového auta na trojku, dvojku a jednou I na jedničku do dlouhého stoupání na úzké silničce s mnoha vracáky, kde se musí počítat s náhlým vybafnutím zpoza rohu nějakého protisměrného vozidla, je dosti náročné. A nakonec úzká skalní rozsedlina je možná dole dokonce nepřístupná. Sám kvůli času a náročnosti jsem se o to ani nepokusil. Spokojil jsem se jen s pohledy z mostu dolů. Pro velkou hloubku a blízkost křivých skalních stěn to ve foťáku ani nevyšlo. Jen v kameře to ukazuje pravou skutečnost v hloubce rychle se řítící vody potoka. Do toho shora padá pěkný vodopád. Opravdu to není pro každého, jen pro blázna jako jsem já. Obětovat tolik nafty, rizika a času jen kvůli takovému pohledu. Kdyby náhodou někdo chtěl, GPS mostu je N38,1461 E22,28435. A dostal-li by se někdo I dolů a vrátil se živ, rád bych viděl fotky toho spodku.
V Diakoptu jsme se stavili na nádraží úzkokolejné zubačky. Co kdyby, navzdory internetovým zprávám o jejím zrušení spolu s jinými železnicemi coby krizovými opatřeními řecké vlády, náhodou ještě žila? A dobře jsme udělali. Měli jsme štěstí. Informace z internetových diskuzí sice hovořily o rušení a omezení vlakových spojů a některých tratí spolu s propuštěním 3,5tis. zaměstnanců z 10 tisíc a o dvoj až trojnásobném zvýšení jízdného. Kupodivu zubačka z Diakopta přece jen premává. Dokonce za ¾ hod. má odjezd. Rychle do auta, něco sezobnout a hurá na vlak. Ve všední dny jezdí 3x denně, o víkendu 4x. Ale pěkně zvedli jízdné. Zpáteční pro dvě osoby téměř 40€! Přesto jsme je dali a nelitovali jsme. Přednosta stanice, výpravčí a pokladní v jedné osobě také neuměl počítat, stejně jako baba v Delfách. Velmi dlouho mu trvalo, než vypsal na počítači jízdné. Poté přešel k tiskárně, která po chvíli přemlouvání vytiskla celkem 6 tiketů pro nás dva. To zabralo tolik času, že se za námi vytvořila malá fronta a on znervózněl. Sumy ze všech lístků pak ještě zvlášť na cáru papíru sečetl. Ale blbě. To jsme zjistili až ve vlaku. Vzápětí se dostavil vlak. Všichni se do něj hrnuli. Přednosta-výpravčí-pokladník vyvolal na peroně zmatek, neb všechny lidi z posledního vagonu vyhnal a nasměroval do prvních dvou. V zadním, v I.tř. zůstala jen jedna dvojice co si připlatila na lepší výhled a fotografování. Rychle jsme usedli na poslední dvě volná sedadla vpředu prvního vagonu. Ještě chvíli se řešily různé zmatky ve vagonech z důvodu očíslovaných sedadel, ale nakonec vláček s mírným zpožděním vyrazil. Během jízdy jsme zjistili, že sedíme na jiných sedadlech, než bychom měli. Na našich správných sedadlech přes uličku měla manželská dvojice uložena objemná zavazadla. Drážní organizátor zůstal naštěstí na nádraží, takže další zmatky nehrozily. Jízda kaňonem s tunely, galeriemi, mosty a vodopády trvá jedním směrem přes hodinu a je fantastická. Vlak projíždí krásnými scenériemi, prudké vodopády, krásný kaňon, úzké mosty a tunely s galeriemi se střídají. Lidé fotili a točili jako o závod. My jsme vystoupili ve stanici Mega Spileo, protože zbytek cesty do Kalavrity už není tak atraktivní. Bohužel pěší výstup ke klášteru trvá přes hodinu a půl, takže by se nedal stihnout návrat vláčku. Trochu jsme si prohlédli okolí stanice. Vzápětí se ochladilo a začalo drobně pršet. Sedli jsme si tedy do pěkné výletní restaurace s hořícím krbem na kávu. Vlak funguje z 95% jen pro turisty. Tudíž celou cestu cvakají fotoaparáty a vrčí kamery. Té krásy kolem je tolik, že to jeden ani nestačí. Navíc výhledy z vláčku I přes velké prosklení omezují turisté pilně dokumentující krásné scenerie.
19.5.
Přespali jsme v Diakoptu na pláži se sprchou(N38,2018 E22,19341). Jelikož, že se mi kaňon Varaikos tak líbil, rozhodl jsem se ráno pro dobrodružnou adrenalinovou výpravu, projít si pěšky nejhezčí část. Potíž je ovšem v tom, že úzkokolejka je stavěna velmi úsporně a okolo tratě zbývá mezi stěnou vagonu a skálou, stěnou tunelu či zábradlíčkem děravého mostu místo jen pár centimetrů. Pěšákovi na mostě překvapenému náhlým vyjetím vláčku ze zatáčky nebo tunelu pak nezbývá než skočit do vodopádu v propasti nebo se nechat semlít. Pečlivě jsem si tedy prostudoval jízdní řád a doby jízd vlaku a propočítal předpokládané časy, kdy se nepohybovat v ohrožených prostorách. Tyto začínají asi 5km od nádraží. K prvnímu mostu jsem se dostal asi 10´před předpokládaným příjezdem vlaku. Původně jsem si říkal, že vlak bezpečně a včas zaslechnu. Omyl. Říčka a vodopády v kaňonu tak burácí, že vlak nelze včas uslyšet. Jen chvílku jsem váhal, ale nakonec jsem se spolehl na své výpočty a urychleně most bez podlahy přeběhl. Vyšlo to. Vlak mně nesrazil dolů. Ale do tunelu o pár metrů dál jsem už neriskoval. A poprávu. Za pár minut z něj vyjel vlak a lidé z vlaku mávali sebevrahovi. Pochválil jsem si své výpočty a nyní jsem bez obav mohl určitý čas pokračovat dál. Stálo to za to. Že tohle píši, svědčí o mém přežití I zpáteční cesty. Každopádně jízdu vláčkem vřele doporučuji.
Po tomto adrenalinovém výletě jsme si chtěli prohlédnout I onen skalní klášter Mega Spileo. Oproti klášterům Meteora nás trochu zklamal. S novou fasádou nevypadal zdola moc starobyle. Jen jsme zhotovili dokumenty a pokračovali přes hory do Olympie. Po dojezdu už byl areál zavřený (8,30-15h). Prohlédli jsme si ho aspoň přes plot. Prošli jsme si ještě také vlastní městečko, obchodní třídu (aby byla spokojená I manželka) a blízké okolí.
Přespali jsme na pláži se 4 německými obyt.automobily (N37,4691 E21,629735) u Agios Nikolaos/Zacharo.
20.-22.5.
Následující den jsme přejeli zkoumat další pláž kousek vedle u Neochori(N37,43417 E21,65271), kde nikdo nebyl + lepší dál o cca 800m jižněji(N37,42669 E21,65719) se sprchou a dvěma německými páry ve dvou obytňácích. Zde jsme zůstali až do neděle. Celkem čistá pláž, moře úžasně modré a čisté jako v celém Řecku. Němci sem jezdí již pár desetiletí. I nyní zde byli již delší dobu. Popíjeli víno z nedalekého vinného sklepa I místní pálenku-vínovici. Z čehož nám dali na důkaz přátelství a sounáležitosti ke společenství obytných vozů ochutnat. V plné sezoně zde však prý bývá dost lidí a policie obytná auta vyhání. Zaručená pitná voda se dá načepovat ve dvou vodovodech v divokém kempu poblíž Elia-Kalo Nero (N37,37089 E21,6862), vzdáleném necelých 9km. Mezi tím jsou ještě pláže s možností kempování, kde jsme se stavovali při průzkumu: u Kato Taxiarches (N37,4191 E21,6618)-sprcha; a jižněji: Stomio (N37,1852 E21,5755); Romanos - romantické místo s bizarními skalami (36,9864 E21,6521)(N36,9880 E21,6493);
Po třech dnech jsme usoudili, že by to stačilo. Jižněji jsme navštívili pěkné městečko Pilos s pěkným hradem a známý záliv Navarino, kde Řekové se spojenci porazili r.1827 tureckou flotilu. Navigace zde měla žertovací náladu a posílala nás zkratkami přes úzké strmé uličky, jednou dokonce po schodech.
Jižněji jsme prošli velikou benátskou pevnost z 15.stol. v Methoni s nepřístupným podzemním prostorem. Na skalnatém výběžku do moře končí hrad romantickou kamennou věží. Také jsme si prošli městečko. Odtud jsme se vrátili zpátky do Pilosu a pokračovali přes hory do Messinie.
Přespali jsme na menším parkovišti spolu s 5 obytňáky a nezbytnými toulavými psy poblíž Messinie v plážovém areálu Bouka (N37,0147 E21,9980). V místě WC, voda, na pláži sprchy, dětské hřiště, na každém konci restaurace, dvě hřiště. Před večerem bylo trochu živěji, ale noc celkem šla. Další místo by bylo na druhém konci areálu (N37,01317 E21,9931). V sezoně asi hodně lidí.
Pokračování viz Řecko 2011 pokračování III.část
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Řecko
Půjčovna aut