Rosice u Brna – tip na jednodenní pohodový výlet

Díky vypracovanému integrovanému dopravnímu vlakovému či autobusovému spojení se můžete do Rosic u Brna vydat prakticky kdykoliv a odkudkoliv. Všemi pamětihodnostmi tohoto pozoruhodného města nás provedou dva okruhy Naučné stezky Rosickou historií, které jsou doprovázeny velkoplošnými panely s vícejazyčným textem a dobovými fotografiemi míst, kterými budeme procházet. Jejich absolvování zvládne každý i s malými dětmi za jeden den.

Můžeme začít na vlakovém nádraží, odkud po ulici Nádražní projdeme kolem bývalého Kellnerova mlýna s více než 600 let starou historií patřícího dnes firmě PENAM spol. s.r.o.. S pohnutou historií objektu i jeho majitelů se můžete seznámit na panelu NS.

Vystoupáme-li 150 schodů vedoucích od ulice 1. května na Palackého náměstí, neujde naší pozornosti v nice u staré radnice kamenný pranýř, který tu byl vztyčen na paměť trestního práva, jímž byly Rosice kdysi obdarovány. Ke kovovým kruhům tu byli připoutaní zlotřilci vystaveni veřejné hanbě před tím, než na ně dopadla ruka kata s popravčím mečem. Před radnicí zaujme plastika se třemi štikami (znak rodu Hechtů), zhotovená sochařským mistrem Romanem Wenzlem, který chodil v Rosicích do školy.

Na Palackého náměstí v centru města před poštovní úřadem se pozastavíme u kamenné kašny, kterou Rosice odkoupily od města Brna. Na počest otevření prvního městského vodovodu v r. 1868 v ní byla instalována socha slovanské bohyně úrody Živěny. Nebudete-li spěchat, můžete tu mezi zaparkovanými auty objevit i pomník T.G. Masaryka a bustu J. A. Komenského. Rahnův palác pojmenovaný podle průmyslníka na rohu Žerotínova a Palackého náměstí na své lepší časy ještě čeká.

Jednoznačnou dominantou města, jak se uvádí ve všech prospektech o městě, je renesanční zámek vypínající se nad soutokem Říčanského potoka a říčky Bobravy. Na jeho nádvoří vám průvodkyně ukáže, odkud pokud sahal jeho předchůdce - gotický hrad ze 13. stol. připomínaný v listině z roku 1259, kdy Rosice patřily bratrům Bohuši a Hartmanovi z Rosic, kteří měli v erbu beraní rohy. Rosice pak patřily rodu Hechtů – také rosických rodáků, ale po nich následovaly rody, které měly v Rosicích cejch náplavy – Těšínští, Kukvičtí, Pernštejnové, páni z Lipé a Žerotínové. Těm se gotika nelíbila, a díky tomu, že vlastnili na dvacet vesnic nebo jejich částí, si mohli dovolit poměrně nákladnou přestavbu gotického hradu na reprezentativní renesanční zámek, který odpovídal jejich společenskému postavení. Málokdo ví, že se tu odehrála významná událost před Bílou Horou. V r. 1611 se tu totiž dohodla moravská šlechta, že vystoupí proti císaři Rudolfu II ve prospěch uherského krále Matyáše.

I pozdější majitelé – svobodní páni Sinové toužili zanechat po sobě stopy, což se jim ale moc nepovedlo. Nechali totiž zbořit čelní křídlo s bránou i věží, z níž se do dnešní doby zachoval jen tympanon náhodně objevený u nejmenovaného „zachránce“ a milovníka umění (viz fotografie). Pokud nebyl rozbit při bourání, byl „segmentován“ při jeho „odstraňování“, jelikož byl na odnesení dost těžký.

Za pomoci dotací z Evropské unie prožívá zámek své znovuzrození. Zatím co se do jižního křídla, obývaného dříve čeledí, nastěhovaly odbory městského úřadu, pro zámkomily je v současné době zpřístupněno cca 20 sálů a místností s malovanými i štukovými stropy a kaple s iluzivní malbou. Při restaurování interiérových omítek byly, mimo nástěnných renesančních maleb se symbolickými motivy, objeveny např. i jména pracovníků, kteří počátkem 18. století prováděli stavební úpravy či výmalbu. Buď z vrozené skromnosti nebo proto, aby dostali za dílo zaplaceno, svá jména zabílili a byly objeveny až v dnešní době.

Severní křídlo, kde bývala dříve sýpka nad konírnami s klenutými stropy, bylo za totality s požehnáním či benevolencí Památkového úřadu devastováno proražením vrat pro auta CO. I tato část se bude v nejbližší době rekonstruovat na kulturní zařízení. Opravují se

i pozoruhodné arkády z konce 16. stol. na zámeckém nádvoří. Dá se očekávat, že při dalších rekonstrukcích budou objeveny další historické i umělecky cenné detaily.

Rosice byly povýšeny na město až v roce 1907 císařem Františkem Josefem I., ale jejich historie sahá o několik století zpět. Nejstarší stavitelskou památkou města s více než 5.000 obyvateli je farní kostel sv. Martina, který pochází patrně již ze 12. století, o čemž svědčí románská okna zachovaná na jeho 34 metrů vysoké věži. K návštěvě chrámu nás zvou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána, umístěné před vchodem do kostela. Interiér kostela však můžeme, mimo bohoslužby, shlédnout jen skrze kovovou mříž. I tak je kostel velmi fotogenický, jen musíme najít ten správný záběr.

Další pozoruhodnost -.unikátní technická památka – kamenný most s jedním obloukem s rozpětím 8 m, který se klene ve výšce 10 metrů nad roklí protékanou říčkou Bobravou. Tři metry široká mostovka je zakřivená a v podélném profilu stoupá směrem k městskému centru. Po proudu Bobravy se vrátíme zpět k silničnímu mostu.

Odtud přejdeme kolem bývalé sklárny na ulici Zbýšovskou, táhnoucí se do mírného kopečka a asi po 1 km po pravé straně od komunikace se nachází jedno ze tří muzeí v ČR věnované nejpilnějšímu hmyzu – včelám. Ne nadarmo se nazývá největší včelín se 12 česly „Dům píle“. Návštěvu Včelařského muzea je však třeba dohodnout předem se správcem Ing. Janouškem na tel. č. 604 939 464. Jinak byste mohli koukat přes plot jenom na několik „klátů“ starých asi 200 let a nedověděli se, že odtud pochází jeden z nejdůležitějších včelařských vynálezů – medomet. To bylo tak. V roce 1865 poslal jakýsi major Hruška jednoho hocha pro med, který mu však přinesl plástve bez medu. Přiznal se, a to bez mučení,

že s košíkem, kde je měl uloženy točil nad hlavou. Tak mjr. Hruška objevil princip odstředivé síly a díky tomuto poznání sestrojil medomet. Věřte, že návštěva muzea, i pro toho, kdo se chovem včel zrovna nezabývá, stojí za pár korun telefonického hovoru.

Posledním zastavením bude asi známé poutní místo barokní kaple Nejsvětější Trojice neobvyklého půdorysu se dvěma protínajícími se trojúhelníky. Nechal ji postavit

v r. 1697 tehdejší majitel rosického panství hrabě Jiří Hausperský z Fanalu. Z kamenné lavičky pod kaplí si z výšiny v klidu vychutnáme překrásný rozhled do KRAJINY, a pokud bychom se chtěli podívat i dovnitř, museli bychom navštívit pouť, která se koná každou osmou neděli po velikonocích. Zpátky můžeme jít lípovou alejí, kterou tvoří exempláře úctyhodného stáří až 190 let se dvanácti zastaveními křížové cesty z roku 1773, vandaly i zubem času poněkud poničenými.

Při čekání na vlak se osvěžíme několika doušky vody z podchyceného pramene výborné vody, který se nachází kousek od rosického nádraží směrem na Jihlavu. Když zmáčknete tlačítko, můžete se v Rosicích i orosit.