S Amiky kolem Republiky – cast 1 – Pripravy

Je konec zari, venku lije jako z konce. Koukam na ty destove kapky, ktere kropi zem, a myslim pritom na tu spoutu hribu, ktere bourka prinese... a tak se mi pritom nejak zastesklo po kvalitnim ceskem pivku, po vuni cerstve upecenych rohliku, po projizdkach mezi zlatymi cervencovymi poli a po trampovani za krasami ceske prirody.

Rikam si tedy, ze dovolena v CR je zcela nevyhnutelna a zacinam planovat. Pokud jde o cestovani, planovani je moje oblibena etapa. Zaviram se do sveta atlasu, map, pruvodcu a snim o mistech, ktera navstivim. Manzel s casti sdili moje nadseni, ale posleze priznava, ze i prestoze se mu v CR posledne moc libilo, 3 tydny bez moznosti komunikace v anglictine se mu zdaly docela dlouhe.

Ani tentokrat se nechystam stravit podstatnou cast dovolene ve vetsich mestech, kde je moznost najit anglicky mluvici turisty, naopak planuji pohybovat se v mensich mistech, ktera jeste nebyla zahranicnim turismem zkazena. Po chvili me napada docela dobre reseni... sedam k pocitaci a narychlo pisu zpravu 11 kamaradum s mistniho turistickeho klubu, ktera zni: "V cervenci se jedu podivat domu, tak trochu se toulat po horach a navstivim par starych dobrych mist. Kdo se chce pridat?" Moznost mezinarodniho vyletu do CR jsme jiz v klubu tak trochu natukli a jsem si jista, ze alespon 4 z pozvanych nabidku prijmou. S prekvapenim dostavam 11 kladnych odpovedi.

Z pocatecniho stavu prekvapeni se dostavam do stavu paniky. Ubytovat skupinu 12, zvlaste v tech mensich mistech, ktera chci navstivit, nebude snadne a zkoordinovat program denni vylety tak, aby v nich kazdy nasel neco zajimaveho, tak to teda bude fuska. Pamet mi pripomina, ze jsem vzdycky touzila pracovat jako pruvodce v cestovni agenture a tato dovolena bude vybornou zkouskou toho, jak bych v tomto povolani obstala.

Znova tedy oteviram atlas a ted jiz s jednotlivymi ucastniky v mysli prepracovavam plan dovolene. Sameer ma rad jeskyne a urcite se mu bude libit Moravsky Kras, zatimco Dave je do historie a zminil se o tom, ze by rad shledl nejake ty hrady. Manzel je pohodar a bude mu dobre kdekoli, kde si muze dat dobre pivo. Wendy procestovala skoro cely svet a rada srovnava kulturu velkomest. V Praze se ji bude libit. Sam take procestovala skoro cely svet, ale jako batuzkar. Velkomesta ji moc nelakaji. Radsi se toula krajem za prirodnimi krasami a zivotnim stylem obycejnych lidi...... kratce receno mame tu docela dobrou smesici zajmu a povah. Na jednodennich a vikendovych vyletech nam to zatim vzdycky klapalo. Zadne vetsi problemy s kolizi personalit neocekavam, bude ale zajimave pozorovat, kdo komu po 14-ti dnech prece jen tak trochu na nervy poleze.

Po necelych dvou dnech mam trasu preplanovanou. Nektera z mych oblibenych mensich mist jsem nahradila vice znamymi destinacemi, nektera nechavam. Chci aby kamaradi dostali co nejucelenejsi obraz o tom jak zivot v Ceske Republice vypada, a to bez malych vesnicek, kudy jednou za cas projede courak a kde se po zbytek dne vladne krasna pohodova atmosfera, proste nejde.

V pulce rijna uz vsichni mame letenky, a i kdyz je dovolena vzdalena dlouhych 8 mesicu, s nadsenim se nekolikrat setkavame a doplnujeme drobne detaily. Nechci riskovat, ze narazime na velke problemy s ubytovanim, a tak ho po internetu zajistuji dopredu. Neocenitelnych pomocnikem mi jsou webove stranky http://www.e-ubytovani.eu kde si snadno muzu porovnat jednotliva ubytovaci zarizeni, jejich kapacitu, cenu, a fotografie objektu.

V listopadu zaciname lekce cestiny. V osnovach jsou zakladni pozdravy, jak se zeptat a cestu ci kolik co stoji. Prekladat jidelnicek 3x denne pro 12 lidi mi neprijde jako nejzabavnejsi napln dovolene, a tak se ucime rozpoznavat jednotlive polozky na menicku. Pro tento ucel jsem vytiskla skutecny jidelnicek nekolika restauraci a skodolibe sleduju, jak se kamaradi snazi odhadnou, co ktera polozka znamena. Ryze jim jde, kure nevyslovi ani za nic, a po nekolika lekcich prichazeji s planem, ze se vlastne cele menicko ucit nemusi, ze jim staci rozpoznat pouze ty polozky, ktere nesnaseji. Radi pry se nechaji obcas prekvapit.

Cas neuveritelne leti. Vanoce, Novy Rok.... Zacinam zarizovat posledni nezbytnost naseho dobrodruzstvi, a to jsou auta. Po shlednuti nekolika webovych stranek nachazim pujcovnu Vecar, ktera nabizi vyhodne ceny a je umistena jen neklik kilometru od mista, kde budeme ubytovani. Kontaktuju je via e-mail a rychle dostavam odpoved potvrzujici neprekonatelne ceny a dostupnost vozidel v dobu naseho pobytu. Nabidka se zda natolik dobra, ze to snad ani nemuze byt pravda, ale mam to pisemne a tak objednavam tri dieselove Skody Octavia Combi s klimatizaci a stresnim boxem.

Na planu mame dalsi lekce cestiny, probirame mapy a planujeme strategii, jak udrzime ty tri auta v dohledu, a to hlavne pri prujezdu Prahou. Dokoncujeme drobne detaily jako jsou viza nezbytna pro nektere cleny expedice, zarizovani mezinarodnich ridicskych prukazu a pres internet si rezervujeme okenni sedadla v letadle. Ani nevim, jak pri tom vsem nam jaro proklouzlo mezi prsty, ale najednou nam na dvere tuka cervenec a zacina ta prava cestovni horecka. Balime. Mluvime o tom, kdo si co bere. Balime vic veci. I presto, ze jsme si predem vypracovali list nutnych polozek, prichazime s nekolika dalsimi vecmi, ktere se mohou hodit. A balime vic veci!

A pak najednou stojime v dlouhe rade na letisti a cekame na odbaveni. Pripada mi to, ze jsme to vsechno zacali planovat pred tydnem, ne pred 8 mesici. Panuje dobra nalada. Vtipkujeme a nejak uz predem vim, ze tato expedice bude zazitek, na ktery jen tak nezapomeneme....

POKRACOVANI PRISTE