S chutí na medvěda
Když se ještě po českých zemích proháněli medvědi, bylo snadné zjistit, že už se zima vzdává vlády. Huňáči vytažení příslibem jara z nor se začali potulovat po lesích, jejich stopy se začali křížit s lidskými a výsledek jejich vzájemného setkání záležel často na tom, kdo byl hladovější a komu zbylo po zimě více sil. Postupem času se lidé naučili medvědům důkladně zatápět a vytlačovali do stále se zmenšujících oblastí v pohraničních horách. Stejně tomu bylo i v Krkonoších, kde však můžete na zřetelné medvědí stopy narazit dodnes a kde dokonce můžete pravého krkonošského medvěda dokonce ochutnat. Nevěříte? Pojďte s námi po medvědích stopách.
Horalé, kteří se v minulých staletích museli s medvědy naučit žít, předávali svým potomkům recepty a dobré rady, které se nám částečně uchovali do dnešních dnů. Tak například na Žacléřsku, nejvýchodnějším cípu Krkonoš vám pamětníci řeknou, že na medvědy je třeba jít časně z rána a vždycky od východu, protože vítr vane z hor proti vám a medvěd vás tedy do poslední chvíle neucítí. Pokud se touto radou budete řídit a vyrazíte z Rýchorského náměstí v Žacléři po modré turistické značce, čeká vás nádherná procházka krajinou uchovávající vedle stop medvědích i stále zřetelné stopy původních německých obyvatel. Hned na začátku cesty projdete kolem žacléřského zámku, který se původně jmenoval Bärenschloss a medvěd se z jeho názvu dostal až do městského znaku. Pokračovat budete přes zaniklou osadu Vizov s dalekými výhledy do polského vnitrozemí a příjemnou restaurací v pensionu Hubertus až na Rýchory. Jedna z nejcennějších a nejtajemnějších oblastí Krkonošského národního parku s pozůstatky zlatých dolů, se zbytky zaniklých a opuštěných domů původních obyvatel, protkaná linií československých předválečných pevnůstek, je vedle přírodního bohatství vyhledávaná především pro svou nezaměnitelnou atmosféru. Občerstvit se můžete na Rýchorské boudě a z blízké plošiny Maxovy boudy přehlédnete celé východní Krkonoše až po Sněžku. Pokračovat můžete buď po žluté do Horního Maršova nebo po zelené do Svobody nad Úpou. Cestou do Svobody při postupu podél Kraví Hory minete vápencový lom s Medvědí jeskyní, kde byli v letech 1908 a 2002 nalezeny pozůstatky jeskynních medvědů prokazující, že v minulosti sahalo jejich teritorium až na samé úpatí krkonošských hřbetů.
Ať už se rozhodnete pro cestu do Svobody nebo z Rýchor sestoupíte rovnou do Horního Maršova, vydejte se za autentickou krkonošskou kuchyní do nedaleké Pece pod Sněžkou. Tam v hospodě Na Peci visel až do roku 1947 obraz medvěda o kterém se tradovalo, že byl posledním uloveným svého druhu v Krkonoších. Nápis pod obrazem uváděl jako místo Obří důl a jako rok ulovení 1804. Ovšem žádný jiný pramen, který by toto tvrzení podporoval nebyl dosud vypátrán a tak není vyloučené, že si dal medvěda vymalovat hostinský, nebo někdo ze štamgastů, aby mohl před sousedy a návštěvníky hor patřičně vychloubat a dodávat tím životu horalů patřičný dobrodružný nádech.
Jak to bylo s medvědy v Krkonoších doopravdy se bezpečně dozvíte v turistickém infocentru Veselý výlet, které můžete navštívit buď přímo v Peci pod Sněžkou 100 metrů nad autobusovým nádražím nebo v Temném dole v Horním Maršově. Místní znalci bohaté krkonošské nistorie bratři Klimešovi vám prozradí hodně nejen o zdejších dějinách, přírodním a kulturním bohatství ale i o současných horách plánech na jejich rozvoj.
Druhou část dne tedy můžete strávit výstupem na Lesní hrádek Aichelburg a ve stopování pokračovat druhý den. Pokud jste ale na kole a počasí vám přeje, nechte za sebou Svobodu i Maršov šlápnětě do pedálů a vystoupejte přes Jánské lázně k Hoffmanově boudě. Odsud Vás za odměnu čeká čtyřkilometrový sjezd po úbočí Černé Hory do Černého dolu, který budete pravděpodobně znát i pokud jste tu ještě nikdy nebyly a to díky pověstnému simulovanému jadernému výbuchu, který se tu v přímém přenosu české televize odehrál v červnu 2007.
Z Černého dolu pokračujte opět krátkým spoupáním na takzvané konfiskáty, louky s nádhernými výhledy do kraje, a odtud dojedete už jen mírně zvlněnou krajinou přes Horní Lánov až do Vrchlabí, jedné z krkonošských bran, kde se všechny medvědí stopy potkávají.
Než se ale projdeme celou vrchlabskou medvědí historii musíme se vydat ještě na jedno místo.
Na medvěda se dá totiž vyrazit i od severu. Tak můžete rychle a nepozorovaně proniknout přímo do středu jejich revíru. Od Špindlerovy boudy, kam se můžete nechat vyvést cyklobusem vede cyklotrasa k Medvědí boudě a odtud podél v okolí Medvědína, Medvědího potoka až na místo zvané Sedmidolí, kde byl uloven ten opravdový poslední krkonošský medvěd. Medvědín je od roku 1979 spojený se Špindlerovým mlýnem čtyřsedačkovou lanovkou s celoročním provozem, která vás vyveze i s kolem až do výšky 1235 metrů a umožní vám poznat střední část Krkonoš a přitom vám ušetřit spoustu sil a potu. Z vrcholu Medvědína je to přes rozhlednu na Žalém do Vrchlabí nějakých 20 kilometrů, záleží na trase, kterou si můžete zvolit podle náročnosti a svých sil.
Ať už dorazíte do Vrchlabí od východu nebo od severu, bude na vás čekat malebné podhorské městečko s příjemnou a přátelskou atmosférou a bohatou historií. Tu můžete ochutnat při návštěvě Krkonošského muzea Vrchlabí v areálu Augustiniánského kláštera nebo při procházce zámeckým parkem. Zámek byl dokončen krkonošským prospektorem a majitelem dolů korutanským šlechticem Kryštofem z Gendorfu v roce 1546, tedy v roce kdy se například narodil dánský astronom Tycho de Brahe nebo zemřel německý náboženský reformátor Martin Luther. Do budovy zámku je možno jenom nahlédnout, jelikož zde nyní sídlí městský úřad. Už ve vstupní hale ale najdete zobrazení posledního krkonošského medvěda, který byl na české straně zastřelen 16.9. 1726 v již zmiňovaném Sedmidolí. Na slezské straně to bylo o deset let později. Kromě něj zde visí obrazy i tří jeho předchůdců, které potkal stejný osud jen o něco dřív, v letech 1665, 1693 a 1701. Přesto všechno je Krkonošský medvěd stále živý. Stačí popojet dva kilometry z centra Vrchlabí na směrem na Strážné, kde se nachází Hotel pivovarská bašta.
Součástí hotelu je minipivovar vařící pod názvem Krkonošský medvěd tři druhy piva, světlé výčepní, tmavý ležák a třešňové. I tomuhel medvědovi hrozilo před lety vyhubení tedy přesběji uzavření. Nicméně nakonec všechno dobře dopadlo a tak si budeme moci i nadále připomínat všechna krkonošská medvědí výročí slavnostním přípitkem pivem neobyčejné chuti.