S kolem a dronem přes Hoštejn, Kosov(o) a Růžové údolí k Eskymo Welzlovi

Svého času jsme na veškeré památkové dny opouštěli své příbytky a vyráželi na kole v různém složení křížem krážem po celé republice. Poslední dobou jsme tuto aktivitu sice silně omezili, ale v průběhu letošního září jsme oblíbenou tradici téměř obnovili, dokonce v podstatě naprosto neúmyslně. Se svým dlouholetým souputníkem jsme se totiž na poslední chvíli domluvili na výlet, který nám více než kalendář doporučilo samo počasí. I když původně plánovaný čas odjezdu jsme raději posunuli, protože ráno byla fakt „kosa jako prase“ …

Již samo probuzení však vybízelo k cestování. Ráno totiž výhled z oken našeho paneláku na velehoru Háj a blankytně modrou oblohu takřka zastínil horkovzdušný balón propagující jakousi lékárnu a prodejce zdravotních potřeb (což mi trapně připomnělo, že na mě něco leze). V té chvíli jsem ovšem netušil, že se zdaleka nejedná o poslední vznášedlo, se kterým se mám tuto zářijovou sobotu setkat …

Ze Šumperka jsme se tedy přes Dolní Studénky a Zábřeh vydali k oblíbené – a pořád ještě svým způsobem nové - cyklostezce, která vede od obce Lupěné po bývalé železniční trati. Po povinné krátké zastávce u železničního skanzenu (i tady to bylo s odbornou obsluhou) jsme se vydali směrem na Hoštejn, ležící na hranicích Olomouckého a Pardubického kraje. Naším cílem je zřícenina zdejšího hradu, která se nachází na kopci nad obcí. Hrad byl vybudován v II. polovině 13. století a jednalo se o komplex poměrně rozsáhlý. Však jej také svého času vlastnili Šternberkové. Po nich přišli na řadu husité a jiní levicově orientovaní lapkové, takže nikoho asi nepřekvapí, že byl hrad již v polovině 15. století uváděn jako pustý a silně chátrající.

V současné době již nad Hoštejnem z onoho hradu najdeme opravdu už jen „pár kamínků“ (ale je vidět, že zde probíhají nějaké rekonstrukční a konzervační práce) a dominantní funkci tak převzal obeliskový památník z roku 1845, oslavující dokončení železnice spojující Olomouc s Prahou. Ten je památkově chráněný a občas bývá označován jako empírový.

Prošli jsme stádem ovcí a oddali se fotografování. Po chvíli kolega zašátral v batůžku a vytáhl vznášedlo, připomínající nějakou maketu bitevního vrtulníku. Tvrdil, že svůj dron má dnes už skoro každý a hned uspořádal malý letecký den. Bylo to zajímavé zpestření výletu, ale za chvíli dorazili turisté motorizovaní a protože jich stále přibývalo, rozhodli jsme se raději pokračovat v cestě.

Doposud to byla příjemná rovinka, teď nás čekalo dlouhé táhlé stoupání do obce Kosov, která svého času byla – i na tabulích s názvem vesnice – nějakým neznámým vtipálkem přejmenována na Kosovo. Počítali jsme s tím, že Kosovem jen projedeme, ale i tady si na nás památkový den nachystal překvapení. V rámci Dne evropského dědictví byla v této vísce s třemi stovkami obyvatel zpřístupněna místní – dnes již, samozřejmě, bývalá - rychta. V této památkově chráněné budově z I. poloviny 19. století je připomínána opakovaná přítomnost spisovatelky Růženy Svobodové, která o Kosovu napsala knihu „V odlehlé dědině". Mně osobně zde nejvíce potěšila drobná knížka s půvabnými ilustracemi Ludmily Jiřincové, kterou si spolumajitelka rychty koupila nedávno v jednom z olomouckých antikvariátů.

Chvíli jsme zde pobyli, představili si, jak se svého času v největším sále klasicistní stavby lidové architektury.čepovalo pivo (také bychom douškem nepohrdli) i tančilo … a vydali se dál, částečně i proto, že jsme opravdu dostali žízeň. Ráno mi totiž byla na pivo zima a potom už prostě nebylo kde. A tak rychle sjedeme do Růžového údolí, kde na nás čeká oblíbená výletní restaurace. S ní také pár pštrosů a velmi sympatická obsluha. Řekl bych, že hlavně kvůli ní jsme si dali dokonce hned dva kousky …

Následuje poslední stoupání i závěrečný sjezd na zábřežský Krumpach. Tady je již tepleji než v údolí, a proto si dáme ještě jednu krátkou zastávku v Pivovaru Welzl. Jeho návštěvu už jsem plánoval hodně dlouho, ale premiéru jsem zde měl až v této chvíli. A musím přiznat, že je to sympatický lokál s prudce pitelnými produkty. Zdejší piva jsou většinou označována jako plná, nepasterovaná a nefiltrovaná. Kvašení je používáno svrchní i spodní, technologie jednormutová. Protože jsme kolmo, náš degustační welzlovský pobyt pojímáme už spíše v teoretické rovině.

Před námi už pak zůstává jen posledních 15 kilometrů v sedle …