Samoa - zklamání v tropickém ráji

Na Samou jsme se vypravili na 14 dní z Fidži. Zpáteční letenky z Nadi do Faleolo na Upolu za necelých 11.000 Kč za osobu jsme si zajistili už doma, stejně jako ubytování pro první část našeho pobytu na druhém hlavním ostrově Savaii. Dopravu mezi Upolu a Savaii zajišťují trajekty. Naše letadlo přilétalo po odplutí posledního spoje, ale byl jsem klidný, protože jsem si na serveru Hedvábná stezka přečetl článek o Samoi od Vladky Kennell, ve kterém tvrdí, že stačí zamávat na vodní taxi. Když jsem se po příletu po vodním taxi sháněl, byl jsem vysmán. Problém se vyřešil velmi rychle. Na Savaii nás dopravilo třímístné letadélko Samoa Air. Trvalo asi jen asi půl hodiny, včetně výměny peněz a zvážení – platí se za cellovou hmotnost pasažérů i zavazadel, než jsme po přistání vzlétli a let nás přišel na 290 tala (1WST = cca 8,50 CZK).

Z letiště v Maota nás za 15 tala zavezlo auto do resortu Lusia´s Lagoon, kde jsme měli zajištěné ubytování. Tady jsme se opět přesvědčili o tom, že informace z internetu je nutné brát s rezervou. Objednali jsme si ubytování v zahradní chatce. Na webových stránkách resortu vypadají chatky na fotkách pěkně, ale skutečnost je poněkud prozaičtější. Z venku budí dojem kurníku nebo kůlny na nářadí, uvnitř jen dvě postele s moskytiérami. Protože jsme již dávno odrostli baťůžkářskému věku, vyměnili jsem spartánskou romantiku za pohodlnější, i když samozřejmě dražší, pokoj s koupelnou.

Na Upolu jsme se vraceli pravidelnou trajektovou linkou. Jeden lodní lístek stojí 12 tala a plavba trvá 90 minut. Na Upolu jsme už ubytování zajištěné neměli a tak jsme se svěřili taxikáři, který nás z přístavu zavezl za 60 tala do, podle našeho přání laciného, motelu v Apii. cena za ubytování byla úměrná poloze motelu na předměstí. Celou noc nás budil, resp. vůbec nám nedovolil usnout štěkot psů, ke kterému se už před druhou hodinou přidalo kokrhání kohoutů. Přesto jsme to tam vydrželi dvě noci, abychom jeden den věnovali prohlídce Apie. Po zbytek pobytu na Samoi jsme si užívali pohodlí resortu Le Vasa na západním konci Upolu. Resort jsme si nechali doporučit v informačním centru pro turisty v Apii.

Cestovní kanceláře představují Samou jako tropický ráj s nádhernou, nedotčenou přírodou, hustými pralesy plnými palem, překrásnými plážemi, ideálními podmínkami pro šnorchlování. V podstatě to je pravda, ale minimálně trochu přibarvená.

Příroda je zde opravdu nádherná. Ostrov Savaii působí jak botanická zahrada a pro našince je vždy zážitek procházet se pod palmami a obdivovat barvy a vůni tropických květů. Ekonadšencům snícím o návratu k přírodě by asi vadilo, že už dávno nejde o nedotčenou přírodu. V Muzeu Samoi v Apii je možné si prohlédnout velké letecké mapy ostrova Savaii dokumentující přeměnu KRAJINY během několika posledních desítek let z původních tropických pralesů do dnešních druhotných, hospodářsky využívaných palmových lesů. Samozřejmě, že i na Samoi lze obdivovat původní ekosystém v rezervacích.

Pokud by se někdo vydal na Samou za šnorchlováním, doporučil bych mu raději Karibik, kde korálové útesy nepřelévají velké vlny z otevřeného oceánu. Pláže se na Samoi najdou, ale každý kousek pobřeží, tedy i pláží, někomu patří. Resort Luisa´s Lagoon svou pláž nemá a tak jsme si zajeli to Faga. Na místě, kde nás taxikář vysadil, bylo jen pár metrů písku. Než jsme se stačili rozmyslet, jestli tam zůstaneme, objevila se paní z blízkého hotelu a chtěla po nás 10 tala. Odešli jsme tedy ke skutečné pláži, kde jsme se usadili u fale a začali si užívat koupání. Netrvalo dlouho a přišli dvě děti, chlapec s dívkou. Jejich angličtina byla slabší než moje, takže jsem se nechal zavést k nim domů, kde mi zřejmě jejich babička vysvětlila, že musíme zaplatit 4 tala za osobu. Bez smlouvání jsem zaplatil, ale když jsem chtěl koupit i něco k pití, nepochodil jsem. Dali mi ale zadarmo dva kokosové ořechy, takže jsme se přeci jen něčeho napili. Se stejným problém jsem se setkal při koupání se želvami, kterým jsem byl jinak nadšen. V Fagamolo na severu Savaii je možné si za 7 tala se želvami zaplavat. Ani tady ale není možné si koupit občerstvení. Catering chystají jen pro předem ohlášené velké skupiny návštěvníků.

Na Samoi je vůbec problém najít mimo hotely restauraci, kde by se dalo najíst a napít. Také obchody u silnic mají většinou omezený sortiment a v neděli má většina z nich zavřeno. Trochu odlišná situace je v Apii, kde zachraňuje situaci Mc Donald a našli jsme tam i pizzerii. Existuje sice vládní program na podporu turistiky, ale zdá se, že Samoané jsou spokojeni se svou životní úrovní a stylem života a o masový rozvoj turistiky příliš nestojí.

Jako cílová destinace pro poznávací zájezd je Samoa vhodná jen pro krátký pobyt ve spojení s jinými ostrovy v oblasti. Je tu Pulemelei, nejstarší a největší stavba postavená v Polynésii před příchodem Evropanů, neznámého původu a účelu. Prospekty cestovních kanceláří ji líčí málem jako Cheopsovu pyramidu Polynésie. Jistě je zajímavá, ale do Cheopsovy pyramidy má stupňovitá mohyla z čedičových kamenů o rozměrech 65 x 60 metrů a výšce 12 metrů ukrytá v palmovém lese daleko. Z přírodních zajímavostí dva vodopády a lávové pole je asi vše co může Samoa nabídnout. Setkali jsme se s mladými manžely ze Sedlčan, kteří tč. studují a pracují na Novém Zélandě. S vypůjčenými auty procestovali Samou křížem krážem za 6 dnů, včetně dvou dnů relaxace v hotelu.

Zklamalo mě i zmíněné Muzeum Samoi, kde podle prospektů návštěvník díky bohatým sbírkám získá ucelený přehled o Samoi i okolních ostrovech. Při příchodu do muzea jsem nepotkal zřízence, který by vybíral vstupné a podával alespoň základní informace o sbírkách. Průvodce mi dělali dva kluci, kteří se ulili z vyučování v sousední škole. Exponáty jsou tématicky vystaveny ve čtyřech sálech o velikosti školní třídy, ale nahodile, bez chronologické nebo věcné posloupnosti. Sbírky nejsou nijak zvlášť bohaté. V každém etnografickém oddělení většího evropského muzea se lze dozvědět o dané oblasti více. Nejvíce mě zaujala, nebo spíše udivila, vitrína v sále věnovanému archeologii. Byly v ní vystaveny rezavá břitva, nůžky a další toaletní potřeby evropského původu z přelomu 19. a 20. století nalezené při stavbě hotelu v Apii. V návštěvní knize muzea jsem našel zápis z 18.9.2012. Vojta a Silva z České republiky napsali: „very nice“. Pokud budou tento článek číst, tak je prosím, ať se mnou spojí. Zajímalo by mě, co se jim v muzeu líbilo, nebo jestli pochvalu napsali jen ze slušnosti.

Samoané jsou hrdý národ, který nemá zapotřebí dokazovat si svou identitu odkazy na minulost. Přesvědčil jsem se tom také, když jsem hledal pomník Nezávislosti. Není to žádná monstrózní stavba a některé nápisy na pomníku setřel zub času. Protože v blízkosti je i pomník věnovaný Američanům a Němcům, chtěl jsem se u blízkého stánku s občerstvením ujistit, že pomník je ten, který hledám. Nikdo nevěděl, proč byl pomník vztyčen. Z pochybností mě vysvobodil až jeden taxikář, který byl zřejmě z titulu svého povolání informovanější.

Návštěvu Muzea Roberta L. Stevensona, autora Ostrova pokladů, jsem po dojmech z Muzea Samoi a také kvůli vedru vynechal.

Co je na Samoi příjemného jsou přátelští lidé, vždy ochotní poradit a pomoci. Každý se s vámi dává do řeči, zvláště děti si rády vyzkouší své znalosti angličtiny. Na turistu se zde dívají jako na vítaného návštěvníka z exotického kraje. Jaký rozdíl oproti arabským zemím, kde turistu obtěžují hloučky žebrajících dětí a rozhovor s dospělým končí vždy žádostí o bakšiš. S žebráky a somrujícími bezdomovci jsem se setkal v Apii, není jich ale zdaleka tolik a nejsou tak dotěrní jako v Praze na hlavním nádraží. Co jsem také hodnotil pozitivně, je úcta mládeže ke starším. Mládež v autobuse uvolňuje místo už v okamžiku, kdy někdo starší do autobusu vstupuje.

Domorodci na Samoi přijaly křesťanství a zásad Kristova učení se drží dodnes. V Apii jsem byl právě v době oslav 40. výročí působení YFC (Youth for Christ – Mládí pro Krista) na Samoi. Působivý průvod křesťanských škol vedla policejní hudba a uzavírali zástupci místní židovské obce. Na shromáždění promluvil sám prezident. Na Spasitele nezapomínají ani mimo výročí. Každý večer v 18 hodin před začátkem večerních modliteb se ozve zvonění na k tomu účelu po vesnicích rozvěšené prázdné propan butanové láhve. Vesnice ztichnou, jen z kostelů se ozývá zpěv, obchody zavřou, veškerý pohyb se zastaví a zvonící dohlížejí, jestli někdo klid neruší. Jednou mě čas modliteb zastihl u obchodu, kam jsem si zajel z resortu na kole. Čekal jsem až modlitby skončí, abych atmosféru nenarušoval, ale zvoník ke mně přišel a řekl mi, že můžu jet. S fanatismem íránských strážců se to nedá srovnat, nicméně Evropan masírovaný propagací multikulturalismu se musí minimálně zamyslet.

Úmyslně jsem svůj článek nadepsal „Zklamání v tropickém ráji“ a ne „z tropického ráje“. Z pobytu na Samoi převážili kladné dojmy. Chtěl jsem upozornit cestovatele, především ty usedlejšího věku, kteří se na cestu vydají samostatně, aby nepodlehli reklamám cestovních kanceláři a neměli přehnaná očekávání.